Takovou „sranda“ akci umí uspořádat snad jen nadšenci, kteří se v tomto městysi starají o zábavu a vůbec kulturní a společenský život. A je s nimi nefalšovaná sranda. Za všech okolností. Spolek Nezamyslických mažoretů má však ve svém vínku hlavně recesi, a to prokázal na Silvestra. Minulou středu mažoreti uspořádali sraz „náplav“, tedy občanů z cizích měst, či dokonce cizinců. Všichni společně pak úspěšně zdolali místní velehoru Mount Nezamysl. A nejvzdálenější účastníci silvestrovské taškařice? Čtyři Filipínci!
Ve středu těsně před patnáctou hodinou bylo už jasné, že další akce Nezamyslických mažoretů bude znovu slavit úspěch. „Byl to takový náš okamžitý nápad, abychom se odlišili od akce, již v září uspořádá městský úřad. Půjde o sraz rodáků, takže jsme na truc chtěli uspořádat pravý opak. Ano, svolali jsme sraz ‚náplav‘,“ řekl Večerníku ještě před zahájením akce Jan Košárek, jeden z hlavních organizátorů silvestrovského srazu lidí, kteří nejsou přímo rodáky z Nezamyslic.
A akce se setkala s takovým úspěchem, že na výstup na Mount Nezamysl dorazily dvě stovky hostů z celé republiky, a dokonce i z ciziny! „Z těch dvou stovek lidí, kteří přišli, dorazilo jen pět místních! Jinak tady byli lidé z celé republiky, například z Pardubic. Potom ze slovenského Kežmaroku či Košic. Silvestra k nám do Nezamyslic dokonce přijel oslavit devatenáctiletý kluk, jenž se narodil v New Yorku. Ovšem největší úspěch naší akce jsme zaznamenali tím, že na start výšlapu na Mount Nezamysl dorazili i čtyři Filipínci pracující v místním masokombinátu. To byly největší ‚náplavy‘,“ smál se Jan Košárek, který doplnil, že nejvíc přijelo hostů z nejrůznějších vesnic prostějovského regionu. „Přijeli natěšení občané Protivanova, Dřevnovic, Plumlova, Mostkovic, Víceměřic a mnoha dalších obcí. Každému, kdo chtěl, jsme připravili dřevěnou směrovku s názvem rodné obce a také vzdálenost jejich rodiště od Mount Nezamyslu,“ připomněl ještě Jan Košárek. Na srazu „náplav“ se pilo a tančilo dlouho do silvestrovské noci. „Bylo to dojemné. I starší lidé se slzou v oku zavzpomínali na místo, kde se narodili. Uvědomili jsme si, že se nám v Nezamyslicích dobře žije. Co bude příště? To nikdo z nás mažoretů neví, možná si dáme uměleckou pauzu. Bude však taky záležet na manželkách, jestli nás pustí na schůze, kde se tyto a podobné nápady rodí,“ uzavřel s úsměvem Jan Košárek.
