Začátkem roku oslavila Jarmila Navrátilová 94. narozeniny. Její životní příběh zahrnuje mimo jiné nucené vysídlení z rodných Drahan, kam se stále ráda vrací. Vitální dáma, která se léta zapojuje do dění v obci, je také členkou místního sboru dobrovolných hasičů. A to už šedesát let.
Narodila se v Drahanech, odkud byla jako dítě spolu s celou rodinou odsunuta během nuceného vysídlení třiatřiceti obcí Drahanské vrchoviny v době druhé světové války. Své domovy tehdy muselo opustit přes 17 tisíc lidí. „Po osvobození jsem se sice vrátila domů, ale v roce 1957 zakotvila v Alojzově. Od roku 1965 jsem členkou místního sboru dobrovolných hasičů,“ říká paní Jarmila. K hasičům má blízko celá rodina, její zesnulý muž i syn Josef, jenž byl léta starostou sboru, rozhodčím na soutěžích a pyšní se titulem Zasloužilý hasič. Velmi ji těší, že v požárním sportu pokračují její vnoučata, a dokonce i pravnoučata. Ona sama se stále zapojuje do nejrůznějších sportovních a společenských aktivit, které hasiči pořádají. Její dlouholetá práce pro sbor jí vynesla medaili Za zásluhy a za příkladnou práci.
Jarmila Navrátilová je navíc velmi zručnou švadlenou a pletařkou. Z jejích rukou vyšly stovky háčkovaných chobotniček, které posílá nedonošeným miminkům do porodnic. „Chtělo to grif, jak se mají dělat. Dneska už to mám vychytané, podle tloušťky materiálu musím mít na jedno chapadlo 7,5 až 8 metrů vlny. Líbí se nejen miminkům, ale i mé rodině a dětem v okolí, takže je háčkuji skoro v každé volné chvíli," pochlubila se paní Jarmila. Umí ale i roztomilé sovičky a další zvířátka a pohádkové postavičky. „Dostala jsem pro inspiraci knížku s návody k háčkování. Jenže je v ní spousta chyb, tak si ke všem píšu svoje poznámky," dodala.
Z jejích rukou vyšla i část ozdob alojzovského vánočního stromu. Ten několik let zdobily polystyrénové koule s originálními pletenými a háčkovanými čepičkami. Bylo jich přes padesát a každá jiná. Vyráběla i kostýmy tří králů, které byly ukázkou řemeslné zručnosti a pečlivosti dámy, jinak vyučené švadleny. Léta také opravovala oděvy celé vesnici. Jak říká, nečinnost prostě nemá ráda.
Vloni se zapojila do projektu vztahujícímu se k již zmíněnému vysídlení Drahanska. Nejenže se zúčastnila sázení Aleje svobody, ale zavítala také na besedu se žáky drahanské základní školy. Podělila se s nimi o svůj silný osobní životní příběh. Vyprávěla o těžkých časech vystěhování, válce i o odvaze, již museli lidé v těchto nelehkých dobách najít.
