Už jsme si zvykli na skutečnost, že nám zámek v Čechách pod Kosířem po celý rok nabízí nová a nová lákadla. Tím sobotním byla akce Podzim na zámku zasvěcená historii, poznání a zábavě. Pořadatelé pozvali nejen zdatné stromolezce, ale i ochránce přírody, myslivce, především však sokolníky a mistry jízdy na koních, šermíře, kaskadéry a divadelníky z brněnské společnosti Štvanci. Nechyběli koně, mýval, dravci a také netopýři, kteří jsou ve zdejším zámku a parku velmi váženými a chráněnými obyvateli. Krásný den završilo divadlo právě o nich.
Při vstupu do zámeckého areálu čekala na zájemce z řad dětí pátrací hra, na jejímž konci si mohly vyzvednout zaslouženou odměnu. Na stanovištích se seznámily třeba s chovanci ze Záchranné stanice Pateřín, které přivezl vedoucí stanice Ondřej Csik. „Stanice funguje přes 13 let. Za tu dobu u nás skončily nejrůznější druhy zvířat a ptáků, divoké prase, srnky, zajíci, ježci, netopýři či různí ptáci včetně čápů, krkavců, sov nebo orla stepního. Některé se podařilo vyléčit a vrátit zpět do přírody, jiní u nás kvůli svému handicapu zůstávají na dožití,“ vysvětlil muž, jenž zvířata zachraňuje desítky let. Do Čech přivezl mimo jiné roztomilého mývala Mišutku. Do stanice se dostal jako mládě a musí zůstat, protože je to nepůvodní druh, který do české přírody nepatří. „Ale tady u nás už je zvyklý na lidi, kamarádský, líbí se hlavně dětem. Jsou to velmi šikovná a učenlivá zvířata, umí si otevřít dveře nebo ledničku, dokonce třeba i konzervu,“ smál se Csik. Návštěvníci si mohli vyslechnout i přednášku a také představení péče o stromy, jehož se ujal Jan Bábek z firmy Ent Tree Care. „Kdo zná fantasy příběhy J. R. R. Tolkiena, ten ví. Enti jsou moudré bájné bytosti, které pečují o les a chrání ho. A přesně to je i naše filozofie. Jsme pastýři vašich stromů, ne dřevorubci, kteří jdou rovnou řezat. Ke každému stromu přistupujeme s respektem – raději hledáme cesty, jak ho zachránit, odborně ošetřit a podpořit v růstu,“ vysvětloval Bábek, jenž předvedl i způsoby lezení na stromové velikány.
Netopýři do Čech patří
Váženými obyvateli nejen zámku, ale i rozlehlého parku, jsou netopýři. Na dalším stanovišti o nich velmi zajímavě vyprávěl Evžen Tošenovský z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. A své vyprávění demonstroval na živých exponátech. „Nejsou to zvířata z žádného chovu, ale z volné přírody. Jsou obětmi nejrůznějších zranění, trvale handicapovaná a za normální situace by nepřežila. U nás slouží k popularizaci, výzkumu a podobně. Všichni netopýři jsou zvláště chráněnými druhy,“ konstatoval. V Čechách pod Kosířem obývají nejen zámek, ale jejich kolonie žijí i v korunách rozlehlých starých stromů. Nejmenším netopýrem je druh se stejným jménem. Dospělý jedinec netopýra nejmenšího měří jen 25–45 mm a váží pouhých 4–7 gramů. Naopak netopýr rezavý je jedním z největších netopýrů v Evropě, rozpětí křídel může dosáhnout až 38 centimetrů. Právě toho si děti mohly nakrmit malými červíky. „Je to netopýr, který se zapletl do vlasce a následkem toho přišel o část křídla. Proto u nás zůstal,“ dodal Tošenovský. „Vlastně vidím netopýra takhle zblízka poprvé. Vždycky jsem si myslela, že jsou mnohem větší,“ kroutila hlavou jedna z dospělých návštěvnic.
Správa zámku Čechy pod Kosířem se dlouhodobě podílí na ochraně letní kolonie vrápence malého, jež jako úkryt využívá zámecké půdy vyhřáté sluncem. Každoročně zde od května do srpna odchovává svá mláďata více než sto samic. Kromě vrápenců zde byly zjištěny i pobytové známky dalších druhů, které se ukrývají ve štěrbinách mezi podbitím střechy (např. netopýr večerní a ušatý). Pestré prostředí zámeckého parku poskytuje letounům nepřebernou nabídku potravy.
Štvanci štvali zvěř
I když jen jako. Jan Osovský z Adleru, nejvyšší lovčí císařovny Marie Terezie, totiž v zámeckém parku pořádal takzvanou loveckou průbu (zkoušku) pro dva urozené pány, kteří se na základě jejího složení měli stát lovčími královské družiny. Orel Znojemský a Robert ze Šumburku museli prokázat umění ve způsobech lovu patřících k 18. století. Jezdce tak čekala zkouška ve střelbě ze hřbetu koně ať už stojícího, nebo cválajícího. Stříleli z kuše a luku, zbraní, ty záhy vyměnili za kopí. Trefit unikající zvěř je nejen otázkou přesnosti, ale i sehranosti jezdce s koněm. Štvanci předvedli také lov s dravci, rovněž na koních. Raroh velký, káně Harrisovo, raroh jižní tak kroužili zámeckým nebem a za potlesku diváků lovili kořist.
Divadelní a kaskadérskou společnost Štvanci založil v roce 1990 Robert Šlapanský, který je nejen vedoucím, ale i uměleckým vedoucím, choreografem, manažerem, trenérem a v neposlední řadě i účinkujícím. V Čechách byli Štvanci před pěti lety, kdy vystupovali na Josefkolu. Od té doby se sem vrátili vůbec poprvé. „Dva koně, které jsme sem přivezli, jsou španělské krve. K našim účelům se skvěle hodí, jsou totiž určeni k drezúře, maximálně učenlivá, spolehlivá a precizní zvířata. Třetím je kříženec českého teplokrevníka se Španělem, trochu jiný exteriérově, ale povahově stejný jako ti dva,“ nechal se slyšet pro Večerník Šlapanský. Pod jeho vedením Štvanci účinkovali v řadě filmů, mimo jiné Johanka z Arku, Napoleon, Stroj času, Jan Žižka.
Večer patřil divadlu
Večer se zámecká oranžerie stala dějištěm komedie Ze života vrápenců českých aneb taková normální netopýří rodinka. Ta našla svůj domov na půdě zámku, kde si žila po svém a v klidu. Jenže její zaběhnutý svět někdo naruší. Hra, která je autorskou komedií, nabídla celým rodinám humor a nečekané situace, jež nikde jinde na světě nejsou k vidění. „Co říct, byla to legrace od začátku do konce,“ pochválila představení Magda Otáhalová.
