Už je z toho hezká a nesporně bohulibá tradice. První prázdninový den byl v Prostějově položen další tucet Kamenů zmizelých. Ty nechává po městě rozmisťovat spolek Hanácký Jeruzalém, který se dlouhodobě ohlíží za bohatou židovskou historií města. Zároveň tímto projektem připomíná tragický osud mnoha z jeho obyvatel, jež zemřeli během druhé světové války v nacistických koncentračních táborech. Ve třetí sérii v pořadí pokládání kamenů se objevily i ty připomínající zavražděné členy Sokola.

Rodina prostějovského zastupitele Roberta Sonnenmarka, rodiče Bedřicha Seligera, který bojoval ve Svobodově armádě, příbuzní prostějovské rodačky a laureátky Ceny města Maud Beerové, ale také členové prostějovské sokolské organizace. Ti všichni mají jedno společné: byli zavražděni nacisty v průběhu II. světové války. Buď kvůli svému židovskému původu, nebo právě pro příslušnost k sokolské organizaci. Jejich zmařené životy připomínají od čtvrtka 1. července v prostějovských ulicích další Kameny zmizelých.
V letošním roce se na ukládání pamětních kamenů podílel nejen spolek Hanácký Jeruzalém, ale i prostějovští Sokoli a také Statutární město Prostějov, které formou dotace uhradilo 6 Kamenů zmizelých.
„Kameny ukládáme v termínu, kdy před devětasedmdesáti lety bylo donuceno nastoupit více než tisíc dvě stě lidí židovského původu z Prostějovska do transportů. Drtivá většina z nich byla ve vyhlazovacích táborech povražděna, a to včetně více než stovky dětí do patnácti let. Domů se vrátilo 109 občanů. Nacistické zvůli však neunikli ani členové prostějovské sokolské organizace,“ uvedl předseda spolku Hanácký Jeruzalém Michal Šmucr.
O vlastní položení kamenů se postarali zaměstnanci společnosti FCC, z nichž se zejména během závěrečného setkání na Pernštýnském náměstí staly skutečné ´mediální hvězdy´. „V pokládání kamenů chceme i nadále pokračovat, rádi bychom se nyní zaměřili na prostějovské děti, kterých během holocaustu zemřelo více jak sto,“ prohlásil při slavnostním aktu Šmucr.
Akce se zúčastnil i izraelský velvyslanec v ČR. „Je to pro mě poslední cesta do Prostějova, po čtyřech letech ve funkci končím. Osobně bych byl rád, kdyby se zde pohnula situace kolem starého židovského hřbitova, kde se za celou dobu, co jsem byl velvyslancem, prakticky nic nezměnilo,“ vyslovil své přání Daniel Martin Meron.
Kameny se v prostějovských ulicích objevily hned na šesti místech. Konkrétně se jedná o náměstí U Kalicha, kde připomínají odkaz prostějovského zahradníka Jana Mládka, v Kollárově ulici, kde byly položeny za rodinu Sonnenmarkovu, na náměstí Spojenců za Josefa Bukáčka, v Havlíčkově ulici za Ignáce a Annu Seligerovy či v Rejskově ulici za advokáta Františka Foukala.
Na Pernštýnském náměstí v Prostějově se pak nově objevily hned čtyři kameny za členy rodiny Steinerovy, z nichž pocházela i prostějovská rodačka a autorka knihy Co oheň nespálil Maud Beerová, která nyní žije ve státě Izrael. Právě z její knihy přečetl přímo u domu jejích prarodičů krátký úryvek vyučující z Gymnázia Jiřího Wolkera Petr Marek.
Ukládání Kamenů zmizelých se vedle zástupců města, kterými byli 1. náměstek primátora Jiří Pospíšil, náměstek Jiří Rozehnal i náměstkyně Alena Rašková a Milada Sokolová, účastnila i poradkyně ministra zahraničí Michaela Marksová - Tominová, zástupce Federace židovských obcí České republiky Jiří Klimeš, zástupci sokolských organizací a potomci lidí, za které byly kameny uloženy.

 

Kde konkrétně a za koho naleznete v Prostějově nové Kameny zmizelých?

Kollárova 7 - za Roberta, Martu a Mirjam Sonnenmarkovy (poslední adresa odkud Marta a Mirjam odcházely do transportu, celá rodina dříve žila v domě v ulici Aloise Krále 9, tehdejší Jeronýmova ulice); JUDr. Robert Sonnenmark byl advokát, dlouholetý zastupitel a člen rady města, byl také předním představitelem zdejší Židovské obce a předsedou spolku Místní skupina sionistická. Jako významný veřejný a spolkový činitel byl v rámci akce Albrecht I. zatčen a deportován (společně s dalšími jednadvaceti prostějovskými občany) 1. září 1939 do sběrného tábora do Štěpánova u Olomouce, následovalo Brno a věznění v koncentračních táborech v Dachau a Buchenwaldu a nakonec v Osvětimi-Březince, kde byl 25. listopadu 1942 zavražděn. Jeho manželka a 12letá dcera byly 8. července 1942 deportovány do Terezína, odtud do Osvětimi, kde byly 19. října 1944 zavražděny.

Nám. Spojenců 15 - za Josefa Bukáčka, zavražděného v roce 1942 v Osvětimi. Ing. Josef Bukáček byl celým svým životem a profesí spjatý s Prostějovem, byl technickým radou, ředitelem městské plynárny a vodárny. Zároveň byl členem Sokola II v Prostějově. 3. října 1941 byl zatčen a následně deportován do Osvětimi, kde byl 15. března 1942 zavražděn. Byl mu udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Rejskova 1 - za Františka Foukala, zavražděného v Osvětimi. JUDr. František Foukal byl prostějovský advokát a člen Sokola I v Prostějově. Byl členem okresního zastupitelstva a místopředsedou Městské spořitelny. Zatčen byl v rámci tzv. akce Sokol 9. října 1941 a následně byl vězněn v Olomouci, v Kounicových kolejích v Brně a v Osvětimi, kde byl 8. března 1942 zavražděn.

Nám. U Kalicha 2 - za Jana Mládka, který zahynul v Osvětimi. Jan Mládek byl zahradník, městský zastupitel a radní. Také byl významným sokolským činitelem, členem výboru  Sokola II v Prostějově i jeho starostou, nakonec byl starostou sokolské župy prostějovské. Jako funkcionář Sokola byl zatčen 8. října 1941 v rámci Akce SOKOL. Následně byl deportován do koncentračního tábora v Dachau a do Osvětimi, kde v roce 1942 zahynul. Kámen je uložen nikoliv u jeho bydliště (třída Legií 26, nyní Brněnská ulice), ale před budovou Sokola II, jehož byl členem.

Pernštýnské nám. 6 - za Maxe, Štěpánku, Josefa a Gustava Steinerovy, jedná se o prarodiče a další příbuzné prostějovské rodačky Maud Beerové. Max Steiner provozoval v domě obchod s kůžemi a ševcovskými potřebami. Byl deportován do Terezína, kde v roce 1942 zemřel, Štěpánka byla zavražděna v roce 1944 v Osvětimi, Maxův bratr Josef a jeho osmnáctiletý syn Gustav byli zavražděni v Baranoviči.

Havlíčkova 11 - za Ignáce a Annu Seligerovy, Ignác Seliger provozoval obchod s konfekcí na tehdejším Žerotínově (nyní Žižkově) náměstí č. 9.  4. července 1942 byli deportováni do Terezína a zavražděni v roce 1942 v Baranoviči.