„Ty jsi dědic české země; rozpomeň se na své plémě... Nedej zahynouti nám ni budoucím!“ Takto se naši předkové po stovky let obraceli ke svatému Václavu. Skutečně důstojným způsobem laskavého knížete připomněli na Den české státnosti v Muzeu kočárů v Čechách pod Kosířem. Jednalo se přitom o první akci pro veřejnost v chrámu řemeslníků po jeho kompletní dostavbě, která kromě našeho křesťanského světce oslavila také zručné tesaře, kováře, kameníky a řezbáře. U toho Večerník nesměl chybět!

 

Dokončené Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem bylo po 15 letech budování slavnostně otevřeno první dubnový den. Pozoruhodný program tehdy mohli lidé sledovat pouze na internetu.  Po úspěšné letní sezóně, kdy davy návštěvníků obdivovaly jedinečné prostory muzea s jedinečnou expozicí, se tu v úterý 28. září konala premiérová akce určená široké veřejnosti.

Připomínka svatého Václava byla koncipována jako oslava muže, který svým životem zvěstoval lásku k lidem, zemi a Pánu Bohu. Vzpomínalo se na něj zejména prostřednictvím čtení z Kristiánovy legendy pojednávající o životě a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily.

Zatímco na jaře muzeum symbolicky otevřely čtyři klíče, jimiž byly víra, naděje, láska a mír, tentokrát byl večer zasvěcen čtyřem mistrům řemeslnických cechů. „Práce se dřevem je dlouholetá tradice rodiny Kolouchových z Frankova Zhořce na Vysočině. Právě její členové vytvořili střešní vazbu z 200 kubíků dřeva. Nádhernou práci na zábradlí i všech kovových prvcích udělali bratři Stawaritschové z nedalekého Kostelce na Hané. Sloupy, na nichž muzeum stojí, vytvořili kameníci z dílny Romana Langa z Mohelnice. A těmi, kdo celé dílo dotvořili, jsou řezbáři a nejlepší mezi nimi jsou manželé Ludmila a Štěpán Gottwaldovi,“ jmenoval postupně majitel muzea Václav Obr, přičemž jednotliví mistři procházeli pozvolným krokem středem muzea za potlesku přihlížejících.

V programu pak vystoupili také historičtí šermíři, vše bylo rámováno operními výstupy sopranistky Magdaleny Urválkové. Ta s doprovodem zazpívala například skladbu Ave Maria od Franze Schuberta či známou árii z opery Rusalka od Antonína Dvořáka. To vše probíhalo stylově za svitu lamp hořících na kočárech rozestavěných všude kolem. „Dědictví otců zachovej nám pane, ve svých milovaných Čechách i na Hané. Tebe stále miluji, tebe stále hledám, přestože i chybuji, tebe se nikdy nevzdám,“ vzkázal na závěr svatému Václavu jeho jmenovec Obr.