Dlouholetý a úspěšný trenér nohejbalu Richard Beneš má velmi blízko také k fotbalu, který sám aktivně hrával a sleduje ho velmi pozorně už od svého útlého dětství. Ani jemu, stejně jako drtivě většině fanoušků se předvedená hra naší reprezentace nelíbila. Pevně doufá, že nyní už skutečně nezůstane jen u řečí a začne se v rámci celkového pojetí konat. O své myšlenky se rozhodl podělit a jeho názor si můžete přečíst níže.
„Máme za sebou konec fotbalového mistrovství světa, kde naši fotbalisté nejenže nepostoupili ze své skupiny do dalších bojů, ale především se prezentovali fotbalem, který měl daleko do úrovně nejlepších týmů na mistroství světa. Nyní čeká naše funkcionáře rozbor výsledků a dle mého názoru i systému samotné hry.
Velmi se obávám toho, že to opět sklouzne k tomu, že se sice najde nový trenér reprezentace (třeba i zahraniční), vymění se několik starších hráčů, ale zase se pojede podle stejných not jako celé desítky roků. Pokud k tomuto dojde, tak nejenže se opět nepodíváme na několik po sobě jdoucích světových šampionátů, ale propadneme se ještě níž, než jsme v současné době. A přitom recept na ozdravění našeho fotbalu je jednoduchý.
Musíme začít s radikální změnou celého tréninkového procesu s mládeží. Dnešní fotbal není jen o fyzické přípravě, ale především o míčové technice jednotlivých hráčů, rychlosti a zpracování přihrávek, pružném systému celé hry, kdy se prolíná defenziva s rychlým přechodem do útoku. Již od těch nejmenších fotbalistů musíme zaměřit přípravu na nebojácnost obehrát protihráče a tím získat v dalším postupu výhodu přečíslení připravené obrany. Hráči musí být natrénováni tak, že prvním úkolem celé hry je získání míče, a to důsledným presováním již při rozehrávce soupeře.
Každé mužstvo musí být sehrané tak, že hráči nejenže plní zadané úkoly, ale dokáží kreativně reagovat na momentální stav ve hře a chyby v soupeřově obraně. Není to zase tak dávno, kdy se říkalo rozehrávce mezi obránce soupeře „česká ulička". A k tomu se musíme vrátit. Důležité je, aby se takto přípravě mládeže věnovali ve všech fotbalových klubech, a to i v těch nejmenších.
Při přípravě tréninkového modelu mládeže není třeba vymýšlet nějakou „českou cestu", ale převzít jej od států, kde již tento model celé roky úspěšně funguje, což jsme se přesvědčili při letošním MS. Když to může jít například v Norsku, které má zhruba polovinu obyvatel jako ČR, a v dalších státech, musí to jít i u nás. V minulosti jsme měli fotbalisty, které nám záviděl celý svět. A pokud se chceme opět vrátit tam, kde jsme v minulosti byli, není jiné cesty než začít ve všech fotbalových oddílech u mládeže.
Nemůžeme čekat, že současní fotbalisté, kteří se nějakých 10–15 roků připravovali špatným tréninkovým procesem, budou najednou hrát jako hráči Španělska nebo jiných fotbalových velikánů. Teď jen najít k takovým rázným, ale potřebným krokům tu správnou odvahu a nedávat si při každé další kvalifikaci ty nejvyšší cíle. Pokud nebudeme kolem fotbalu jen „kecat", ale tvrdě pracovat, tak se ty cíle dostaví samy.“
