Jaké vlastně bylo angažmá volejbalistky Martiny Michalíkové ve VK Prostějov? Jednoduchá otázka, na kterou však neexistuje snadná odpověď. Necelý rok dlouhé působení v hanáckém klubu totiž provázely zdravotní problémy s pochroumanou rukou, jež sedmadvacetileté smečařce již nedovolily navázat na poměrně úspěšnou předchozí kariéru.

 

Michalíková se ve vékáčku objevila loni na podzim, nejprve tak trochu utajeně. Po letní operaci ramene se zkusila zapojit do tréninků v hale Sportcentra DDM, nakolik půjde s uzdravující se rukou hrát – více či méně naplno. V rámci možností to šlo, proto oddílové vedení oficiálně oznámilo její příchod. A od prosince 2020 naskočila za prostějovský tým do zápasového kolotoče. Nastupovala vcelku pravidelně, pouze občas ji bolesti v operované ruce vyřadily na pár dnů z přípravy, výjimečně musela vynechat i některý duel. Drtivou většinu jich však až do konce minulé sezóny absolvovala a postupně zlepšovala své výkony, herní přínos kolektivu. Na víc než sedmé místo v UNIQA extralize ČR či bolestné vyřazení Šternberkem ve čtvrtfinále Českého poháru to ale přesto nestačilo.

Statisticky Martina nijak moc nevynikala. Sice byla i s nižším počtem odehraných utkání čtvrtou nejčastěji bodující členkou mančaftu (102 bodů) a na přihrávce se její úspěšnost vyšplhala přes čtyřicet procent, což je hranice kvality, leč jinak spíš strádala. Především v útoku vinou slabé úspěšnosti pouhých 27 procent a rovněž na podání (jen 2 esa), ani při obraně na síti to nebylo ono (12 bloků). Naopak pomáhala dobrou mezihrou i defenzivou v poli.

Nicméně hned zkraje společné týmové přípravy na nový soutěžní ročník 2021/22 se zkušené smečařce vrátily potíže s „říznutým“ ramenním pletencem. „Když jsem začala v rámci individuální přípravy makat víc, tak jsem rameno asi trochu přetížila. Teď pobolívá, ale nemělo by jít o nic vážnějšího. Vše konzultuji se svým doktorem a věřím, že během týdne budu úplně v pořádku,“ snažila se Michalíková uklidňovat možná i sebe samu. Bohužel od té doby se situace už nikdy plně nezlepšila. Chvílemi ruka bolela méně nebo skoro vůbec, avšak vzápětí se trable ozvaly znovu a s vyšší intenzitou. Logicky zvláště při větším zatížení tréninkovém či zápasovém. Postupem času začalo být čím dál víc jasnější, že pokračovat na vrcholové úrovni nepůjde, což potvrdila série lékařských vyšetření u odborníků.

Mezitím svěřenkyně Miroslava Čady a Lubomíra Petráše naskočila do šesti extraligových střetnutí, ve kterých zaznamenala 45 bodů při celkové užitečnosti +12. Dala 4 vítězné bloky a 1 eso, nadále zakončovala na podprůměrných 27 procent a přihrávka jí klesla pod 40 procent. Překonávat potíže zkrátka nebylo jednoduché, na odváděných výkonech se Martinino soužení se zdravím nepochybně projevilo. Taková charakteristika se ostatně dá relevantně vztáhnout na celé její prostějovské působení. Trvalo necelý rok – a z objektivních příčin zůstalo dost za očekáváním, jež zvučné jméno Michalíková slibovalo.