Vedení města Prostějova v úterý 26. dubna uctilo památku obětí takzvané Hladové demonstrace na náměstí Padlých hrdinů. Uplynulo sto pět let od „hladových bouří“ prostějovských dělníků z 25. a 26. dubna 1917, které skončily tragédií v podobě střelby do demonstrujícího davu.
V historiografii moderních dějin Prostějova se jedná o nejfrekventovanější téma. Marxistická historiografie vytvořila z prostějovských bouří jakýsi mýtus, v jehož rámci se vytvořil prostor pro zkreslení a manipulaci s fakty. Dokladem toho byly i články z tehdejší Stráže lidu s titulky: Místo chleba, olovo, Místo chleba, olovo a bodáky, Krvavá daň prostějovských žen, Proti hladu a válce – za mír a sociální spravedlnost, Hlad a děti, ženy a pušky, Mučedníci 26. dubna, Padli, abychom mohli žít. Tehdejší pohled byl jednoznačně politicko-ideologický. Události prý byly ohlasem únorové revoluce v Rusku. Odpovědnost za tragédii byla přisouzena vykořisťovatelskému kapitalistického řádu, takže byl předem určen nepřítel a hlavní viník, a to bez ohledu na celý komplex faktorů a vlivů.
