Sbor dobrovolných hasičů vznikl na základě usnesení obecního výboru z 21. ledna 1893, které tímto úkolem pověřilo městskou radu. V Prostějově působil od roku 1869 hasičský sbor německého spolku Turnerů. K dohodě s ním nedošlo. Proto bylo zvažováno založení nového sboru, jenž měl „sloužiti dobrovolně a nezištně k ochraně majetku i života všech prostějovských spoluobčanů“.
Dne 30. prosince 1893 byly schváleny stanovy sboru a zařizující výbor ve složení František Neumann, Josef Wait, Josef Vrla a za obecní zastupitelstvo starosta Karel Vojáček svolal první valnou hromadu. Konala se 4. března 1894 za účasti šedesáti členů v sále kavárníka a hostinského Františka Černého v domě U Černého medvěda na Žižkově náměstí číslo 7. Tam byl zvolen výbor sboru. Velitelem se stal František Neumann, podvelitelem Hugo de Saint-Privée a jednatelem Lambert Wichterle. Zakládajícími členy sboru byli František Neumann, Čeněk Venclík, Mořic Habrich, Karel z Chmelařů, Vilém Vejman, Ondřej Přikryl, Josef Špaček, Hugo de Saint-Privée, Pavel Maťcha, Leopold Svoboda, Ignác Heřman, Eduard Sonnevend a Vilém Seidl.
První cvičení se konalo v červnu 1894 na objekt starých kasáren v místě dnešní radnice. Sbor se také účastnil různých slavností a sletů v okolí. Zástupci sboru byli na sletu v Praze v roce 1895. Prostějovský sbor také finančně přispěl na zřízení hasičského pavilonu na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895.
Město Prostějov sbor podporovalo a vybavovalo technikou. V počátcích své činnosti sbor sídlil v budově starých kasáren, potom měl nářadí ve staré kolně v Zámečnické ulici (na místě dnešní sokolovny) a zbrojnici měl v malém domku na místě dnešní pošty.
Později získal zázemí ve vlastní budově, a sice v hasičském domě vedle městské elektrárny. Objekt byl v roce 1921 rozšířen. V prvním poschodí byla sborovna, telefonní centrála, noclehárna a byt zřízence sboru. V přízemí byla zase umístěna různá technika a vybavení, například pojízdná parní stříkačka, autostříkačka, trojdílný žebřík dlouhý 28 metrů, automobil pro osm mužů s nářadím a dva automobily pro první pomoc. Lezecká věž byla na různých místech – první byla ve dvoře bývalého kapucínského kláštera (za dnešním kostelem sv. Cyrila a Metoděje) v Brněnské ulici, potom v obecním dvoře na Újezdě, v „obecní zahradě“ na rohu Mlýnské ulice směrem ke mlýnu a znovu na Újezdě. Měl několik čet: četu lezců, čety první a druhé stříkačky, samaritánskou četu a tovární četu Wichterlovy továrny, která se později osamostatnila.
Do historie sboru se zapsali velitelé František Neumann, Hugo de Saint-Privée, Josef Doležel (první starosta sboru), Bohuslav Doležel a Jaro Hradečný. Duší sboru byl radní a spolkový činitel města a kominický mistr Hugo de Saint Privée (1849–1915), který za svou dlouholetou práci v hasičství získal řadu ocenění a čestné členství sboru. V Prostějově v této době působily Sbor dobrovolných hasičů města, hasičský německý sbor „Turn-Feuerwehr“, tovární sbor hasičů firmy Wichterle a Kovářík a sbor dobrovolných hasičů „Družiny sv. Petra“.
V roce 1934 oslavil sbor prostějovských dobrovolných hasičů čtyřicet let své činnosti a při této příležitosti vydal Jubilejní památník. V jeho úvodě najdeme i tato slova: „Hasičstvo se vrhá pohotově a odvážně bez ohledu na nebezpečí svého zdraví a života v zápas s dravým živlem, aby zachránilo životy a majetek svých bližních. Dílo hasičstva je tím cennější, že se děje dobrovolně a s horlivostí téměř bezpříkladnou.“ I naši současní dobrovolní hasiči pokračují v tomto započatém díle a vyjadřují úctu a vděčnost svým předchůdcům.
