Přesně před 40 lety a třemi dny byla 25. února 1981 v bratislavském bytě nalezena mrtvola rodáka z Hrubčic Přemysla Coufala. Krutá smrt statečného a moudrého člověka pro nás může být stále připomínkou toho, v jak odlišných podmínkách museli žít lidé v éře komunistického režimu. Bohužel viníci této smrti zřejmě již nebudou vypátráni a tento STÍN MINULOSTI tak zřejmě nikdy nezmizí.

Přemysl Coufal se narodil 9. ledna 1932 a do svých 19 let žil v Hrubčicích, kde byl jeho otec učitelem a později ředitelem školy. Studoval na gymnáziu v Prostějově, chtěl se stát knězem, ale to v té době nebylo možné. Následně úspěšně absolvoval Vysokou školu zemědělskou. Zároveň byl externím posluchačem filozofické fakulty v oboru francouzština a angličtina. Navštívil řadu zemí v Evropě, Asii i Africe. Hovořil devíti jazyky. Dobře mluvil anglicky, francouzsky, německy, rusky, španělsky, maďarsky, latinsky, řecky a hebrejsky.   

V roce 1955 odešel do Bratislavy, kde pracoval jako projektant a při zaměstnání vystudoval fakultu stavitelství a získal druhý titul inženýra. Stál za stavbami náročných mostních konstrukcí, které byly známé i za hranicemi republiky. „Svého přání stát se knězem se však nevzdal. Teologii studoval tajně a v roce 1967 byl vysvěcen na kněze benediktýnského řádu. V rámci tzv. skryté církve na Slovensku dosáhl významného postavení. Udržoval také kontakty se slovenskou katolickou emigrací. Kvůli těmto aktivitám se octil v hledáčku tehdejší Státní bezpečnosti. Poprvé už v šedesátých letech a znovu v roce 1980,“ osvětlila prostějovská historička Hana Bartková. 

 

Pár dní před smrtí byl v Kostelci 

Pro své čestné a přátelské chování si získal řadu významných spolupracovníků a přátel u nás i v zahraničí. „Přemysla Coufala jsem osobně znal. Pár dní před svou smrtí byl doma u svých rodičů v Kostelci na Hané. Tehdy jsem s ním mluvil, zdálo se mně, že je nějaký nesvůj a že má z něčeho strach. Neměl však ve zvyku mluvit o svých starostech s lidmi, které měl rád. Příliš miloval své rodiče a nechtěl, aby se o něho báli. Ostatně láska k nim byla důvodem, proč odmítl emigraci,“ zavzpomínal pamětník Arnošt Lejsal z Hrubčic. 

V prosinci 1980 Přemysla Coufala znovu kontaktovali důstojníci StB a obvinili jej z protistátní činnosti. Byl vydírán, ale podpis spolupráce odmítl. V únoru byl znovu vyšetřován, nátlak se stále stupňoval. Jednoho dne nepřišel do zaměstnání. Ve středu 25. února 1981 byl úředně odemčen jeho bratislavský byt. Těm, kteří vstoupili, se naskytl hrůzostrašný obraz. Coufalův byt byl na mnoha místech zdemolovaný a zakrvácený, nalezeny byly žiletky, provazy a další předměty. 

Na čele zůstal otisk podpatku

Po smrti svého syna jela Coufalova maminka do Ústavu soudního lékařství v Bratislavě, aby ho identifikovala. „Podle svědectví maminky měl její jediný syn pravé oko vyražené, u oka byla dlouhá jizva, nos a levá strana tváře byly rozmáčknuté a lebka na levé straně proražená. Levé oko bylo natržené, na čele zamodralý otisk podpatku, na levé straně krku přeřezaná tepna. Při tomto ohledání bylo rodičům sděleno, že Coufal spáchal sebevraždu...,“ upozornil Arnošt Lejsal. 

Pohřeb byl povolen v Hrubčicích dne 5. března 1981. Navzdory všem indiciím Generální prokuratura SSR v Bratislavě zastavila šetření 30. října 1984 s tím, že v případě smrti Přemysla Coufala nebylo zjištěno cizí zavinění.  

Inspiroval mnohé další

Řada kněží opakovaně žádala významné státní činitele, aby vyšetřování bylo obnoveno a případ objasněn. V únoru 1990 skupina mladých věřících z Prostějovska zaslala petici s pěti sty podpisy ministerstvu vnitra. Všechno snažení bylo marné. „Jeho hrdinské smrti a práce si váží představitelé katolické církve, například profesor Tomáš Halík, lékař a jáhen Max Kašparů a jezuita František Lízna. Jeho život a smrt jsou pro nás jakýmsi mementem o činech a ideologii komunistického režimu, které by neměly být zapomenuty. Výstižně to symbolizuje také pomník na hrobě Přemysla Coufala. Dva mramorové sloupy představují svírací kleště jako symbol utrpení a nesvobody,“ uzavřela Hana Bartková.