Šance, že narazíte na olašského cikána, který by pracoval, je zhruba stejná, jako že najdete amforu na poušti. Olašští Romové považují fyzickou práci za znamení neúspěchu a nedostatku mentálních schopností, peníze si pak obstarávají jinak. Co když ale kradete v obchodě a soud vám obecně prospěšné práce nařídí? Co pak? Přesně do této situace se dostala Monika Horvátková. Žena pyšnící se četnými zlatými doplňky se uplynulé úterý 20. května před prostějovským soudem dušovala, že nařízený trest obecně prospěšných prací zvládne. Čas ovšem má už „pouze“ do srpna.
Monika Horvátková byla odsouzená za krádež v obchodě ke 300 hodinám obecně prospěšných prací. To, co by drtivá většina lidí zvládla během pár týdnů i při zaměstnání, je u této dlouhodobě nezaměstnané dámy odkázané v oficiálních příjmech na sociální dávky velký problém. Začátkem roku nastoupila v rámci výkonu trestu obecně prospěšných prací ve Vrchoslavicích. A svůj trest si stále neodkroutila. I proto musel prostějovský soud nařídit veřejné zasedání. „Byla jsem nemocná a pak došlo k úmrtí v rodině,“ snažila se objasnit příčiny své absence žena, které bezprostředně hrozilo, že si po jednání soudu bude muset zbytek trestu odsedět ve vězení.
Více čtěte v tištěném vydáíní
