Dobré odpoledne, dnes je neděle 12.7.2020
svátek slaví Bořek,
zítra Markéta
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

28 saudkova saraSympatická rusovláska, která před několika dny uvedla na zámku Plumlov výstavu svých fotografií současně se snímky Jana Saudka, má hodně daleko k frivolní ženštině, jejíž obraz nám soustavně vnucují některá média. Sára Saudková není dle svých slov žádná puťka, ale sebevědomá žena, která ví, co chce. Milý úsměv a příjemné vystupování. Takto působila po celou dobu vernisáže i rozhovoru známá osobnost, která se nevyhýbala zvídavým dotazům návštěvníků výstavy ani společnému fotografování s fanoušky. V exkluzivním rozhovoru, který vám na této stránce přináší exkluzivní mediální partner výstavy fotografií Sáry a Jana Saudkových PROSTĚJOVSKÝ Večerník, se dozvíte, jak se Sáře líbilo na plumlovském zámku, jak jsou na tom s fotografováním její děti i co si sama autorka myslí o fotografiích Jana Saudka...

 

 

mikrofonDětství jste požila v nedaleké Litovli, navštívila jste v té době nebo někdy později plumlovský zámek?

„Je to ostuda, ale já jsem tady poprvé, protože kdybych tady byla jako dítě, tak bych si určitě něco tak ohromného, jako je tenhle zámek, pamatovala... (úsměv) Když jsem sem přijela, tak jsem vykulila oči a říkala jsem si, to není možné, to se mi snad zdá... Zámek je opravdu impozantní.“

mikrofon S jakými fotografiemi se mohou návštěvníci výstavy na plumlovském zámku setkat?

„Do zátiší nebo přírody jsem se ještě nepustila, přestože v přírodě fotím často. Fotografie, které můžete v rámci výstavy vidět, jsou především fotoportréty lidí, které mám ráda. A aby to nebyly portréty jen tak, že si někdo sedne a zírá do objektivu, tak jsou to portréty s příběhem. Fotím tak, abych do snímku dostala co nejvíc emocí a napětí. Proto potřebuji, aby ty obrázky byly co nejvíc spontánní, a aby se tam setkával mužský i ženský svět. A čas od času aby byli ti lidi i nahatí... (úsměv) To proto, že když to tělo není za ničím schované, dokáže vám o tom člověku povědět mnohem víc, než když tam model sedí v kravatě a ponožkách (smích).“  

mikrofon Vaše texty na oficiální stránce jsou velmi čtivé a názory mnohdy opravdu trefné. Neuvažovala jste o tom napsat knihu? Možná i úplně bez fotografií, prostě jen vaše příběhy, úvahy a podobně?

„Vlastně mi něco podobného vloni nabídlo nakladatelství Mladá fronta. Jestli bych neměla chuť napsat knihu, ale ne žádné memoáry jako kuchařku, jak se v poslední době objevuje, ve stylu tehdy žil, tam umřel nebo něco podobně nesmyslného, ale spíš něco jako román. Ta nabídka mě zaujala, tak jsem se dala do psaní a v současnosti jsem asi v polovině. A baví mě to, protože píšu hodně otevřeně až neomaleně... (úsměv) Dělám si tím vlastně pořádek v hlavě, srovnávám se se svým dětstvím a se vším, čím jsem prošla. Takže rozhodně nečekejte procházku růžovou zahradou, nebo něco jako upravený dívčí notýsek. To rozhodně ne! (smích)“

mikrofon To je skvělá zpráva! A kdy si tedy můžeme pro vaši knihu přijít do knihkupectví?

„Nakladatelé by to nejraději vydali už teď na podzim, ale uvidíme. Já mám teď v létě takový ‚stop stav‘. Právě jsme totiž vyexpedovali dětičky na prázdniny a já osobně se teď cíleně věnuju nicnedělání. To mi sice úplně tak dobře nejde, ale přece jenom se teď nechci do něčeho nijak nutit. Některé věci musíte dělat, až když přijde ten správný čas, když cítíte nezbytnost to udělat, že se vám prostě chce...“  

mikrofon Vaše dítka jsou už poměrně velká, půjčíte jim někdy fotoaparát? Neprojevili zatím zájem postavit se po bok maminky fotografky?

„Ale ano, ony mají doma takový ten maličký digitální foťáček. Ale když jsem viděla, co tam fotí, třeba jak jsou nahatí... (smích). Ale nebudu jim do toho zasahovat, ať si fotí, co je zajímá. Oni fotí většinou třeba přírodu, zvířátka, to co fotí všechny děti, když se jim dostane aparát do ruky. Ale netlačím je do ničeho, jsou to úplně normální děcka, takže je zajímá naprosto všechno, hlavně to, aby lumpačily a řádily. Pokud se u nich projeví nějaké nadání k něčemu, nejen k fotografování, tak proč ne? Určitě je budu podporovat, ale nebudu je v žádném případě do ničeho nutit.“

mikrofon Je těžké oslovit někoho, aby vám stál modelem? U koho je to obtížnější? U celebrit nebo ‚obyčejných lidí‘? Hlásí se vám modely samy, nebo oslovujete vy?

„Co byste mi řekla vy, kdybych se vás zeptala, jestli byste mi stála modelem?“ 

mikrofon Řekla bych, že děkuji, je to pro mě čest, ale že jsem spíš typ, který se stydí, i když je úplně oblečený...

„Vidíte, ale takoví lidé jsou právě úplně nejlepší. Teď opravdu nepřeháním, ale s takovými lidmi se pracuje skutečně nejlépe. Já nemám moc těžké najít si modely pro fotografování, protože pracuji většinou s materiálem, kterým jsem obklopená. Se svými přáteli, se svou rodinou. To focení je vždycky otázkou naprosté důvěry, protože člověk, kterého fotím, musí vědět, že ho nechci fotograficky zneužít nebo zesměšnit či ponížit, ale naopak, že to focení je v podstatě zábava, úleva a radost. Na závěr toho focení se ti lidé vždy cítí nesmírně osvobození. Je to prostě spontánní věc, takže rozhodně žádné přemlouvání. Když si s tím člověkem sednete a cítíte, že vám věří, tak se vám úplně otevře, takže tam přemlouvání nemá vůbec co dělat.“

mikrofon Spolupracujete tedy raději s veřejně známými lidmi, nebo s neznámými modely tak říkajíc z ulice?

„Jednou jsem fotila kalendář známých osobností pro charitu, tuším pro nadaci, která pomáhá dětské onkologii v Motole. V tom jsem měla naprosto volnou ruku, protože jsem si ty lidi fotila tak, jak jsem si přála já, ne podle nějakého zadání. To byl tuším Miloš Forman, Karel Gott, Jiřina Bohdalová, Vlastimil Harapes, Ivana Chýlková a Jiří Suchý. To bylo velice příjemné, protože ti lidé si to očividně užili, protože jsem je netrápila víc než půl hodiny (úsměv). Ale že bych si vědomě vybírala pro focení celebrity, to ne. Mně se mnohem lépe pracuje s lidmi, jaké běžně potkáte na ulici nebo kdekoliv. Jde o lidi, které mám ráda, nebo jsou mi milí, to je podmínka. Že bych je prosívala skrze síto, jak moc jsou významní, to v žádném případě, spíš se takovým naopak vyhýbám... (smích)“

mikrofon Vystavujete své fotografie v Česku i zahraničí, kde máte spoustu příznivců. Jak vnímáte rozdíly mezi přijetím vašich děl tuzemskými a cizími návštěvníky vašich výstav?

„V zahraničí k tomu především přistupují bez předsudků, nedávají si nijak do souvislostí, odkud přicházím, kým jsem ovlivněná nebo neovlivněná. To je pro mě velmi cenné, neboť vím, že vnímají jenom tu fotku, ne mě nebo co je za mnou... Teď například mám výstavu v Ženevě ve velmi dobré galerii, kam přišlo na zahájení mnoho lidí, kteří přišli skutečně na výstavu a ne jen okukovat autora. I když ta vernisáž trvala asi čtyři hodiny, protože si ti lidé se mnou chtěli povídat, zajímalo je pozadí těch fotografií. A ta výstava se během toho večera prodala, což bylo taky příznivé (úsměv). Lidé jsou sice ve své podstatě všichni stejní, ale každá národnost má přeci jen trochu jinou mentalitu. Řekla bych, že především směrem na jih jsou lidé velmi spontánní a fotky jako jsou ty moje, se jim líbí proto, že jsou plné života.“  

mikrofon Fotografie Jana Saudka i vaše jsou někdy vnímány jako hodně kontroverzní, viz například váš plakát k filmu Román pro muže se na Slovensku setkal se zvláštním přijetím. Proč si myslíte, že tomu tak je?

„Protože jsou lidé velmi pokrytečtí, to je všechno (úsměv). Vidí hezké děvče a hned začne někdo chytrý vykřikovat, že je to nemístné a nemravné, protože tam něco prokukuje skrze halenku. Ale kdyby tady byl Jan, tak by řekl, že ty fotky vůbec nejsou kontroverzní, že jsou to obrázky nás - lidí. A já bych mu jenom zatleskala, protože tak to je. Co je kontroverzního na tom, že fotíte hezkou ženskou nebo hezkého chlapa? To je jako kdybyste řekla, že sex je kontroverzní! Přitom sex je přirozenou součástí života, s tím nic nenaděláte. Kdyby nebyl, tak tady nikdo nejsme... (smích)“

mikrofon Popsala byste se jako feministka?

„Já v tom nemám jasno, ale já mám chlapy ráda a jsem ráda, když se chovají jako chlapi. Ale pro mě pojem chlap neznamená nějaký macho, který vás ponižuje, ale naopak je galantní, takže si myslím, že jsem spíš antifeministka. Zároveň však nejsem puťka. Jsem sebevědomá ženská, jsem ráda, že jsem ženská a nemyslím si, že být žena znamená sloužit muži. Ono záleží, co si pod pojmem feministka představíme, dnes už to zní skoro jako urážka. Ale mě chlapi baví a líbí se mi být s nimi na světě (úsměv).“

mikrofon Vaše díla a díla Jana Saudka jsou možná pro mnohé finančně přístupnější ve formě plakátů, které jsou k mání na vašich oficiálních stránkách. Nevnímáte to jako degradaci svých fotografií, když si takový plakát dá někdo třeba na dveře od záchodu?

„Kam je libo, tam kde člověk tráví nejraději čas a proč ne třeba ten záchod? Koneckonců, mnoho lidí si na záchod nosí třeba knížky, čte si a telefonuje a tráví tam příjemné chvíle. Co já vím, tak muži tam dovedou být hodně dlouho zavření (smích). Myslím si, že nezáleží na té formě, jde o obsah. A pokud například chudý student nemá na tu fotku a koupí si ji třeba ve formě pohlednice nebo plakátu, tak proč ne? Člověk se má obklopovat hezkými věcmi a je jedno, jakou formu ta věc má, jestli je to reprodukce nebo jen malý obrázek. Když si koupíte Kunderův román, tak taky nemáte originál jeho rukopisu, kupujete si jen tu knížku, která existuje v mnohatisícovém nákladu, a přesto nic neztrácí na hodnotě toho psaného. Navíc moje fotky vznikají proto, aby se dostaly k lidem, i když je dělám pro své soukromé potěšení. Smyslem toho přesto je, aby se ty fotky dostaly k lidem, kteří ji mají rádi nebo kterým se líbí a je úplně putna, v jaké podobě to bude...“

mikrofon Vaše fotografie jsou proslulé svou intimitou a bezprostředností u vašich modelů i vašich dětí, neobáváte se jejich reakcí, až budou větší?

„Já je k tomu nenutím a považuji za velkou výhru, že jsem jim tu fotografii doposud neznechutila, i když je fotím odmala. To bych si totiž do smrti vyčítala, že jsem je nezačala fotit, protože to jejich dětství uteče tak rychle jako vzpomínky na povodeň, zkrátka strašně to frčí. Navíc děti nefotím v nějaké pozici, která by je měla ponižovat nebo degradovat, budou mít nádherné obrázky z dětství, to je všechno (úsměv). Já nevidím nic špatného na tom, fotit děti, ať už nahaté nebo oblečené. Nahota k dětství prostě patří a nejenom k dětství, ale pak už jako dospělí se za ni stydíme a skrýváme se...“

mikrofon Protože se nedostavila druhá polovina osobností výstavy, mohu se vás zeptat, jak vy osobně hodnotíte fotografie Jana Saudka? Co pro vás znamenají?

„Jan Saudek mě určitě velmi inspiroval a vždy se k tomu budu hrdě hlásit! Ale jsem pyšná i na to, že jsem se vydala svou vlastní cestou, že fotím svět očima ženy. Janovy fotografie mám velmi ráda, vlastně díky nim jsem se s ním seznámila a strávila jsem s ním mnoho let. Myslím si, že je fenoménem, který pohnul vývojem světové fotografie, ať už se na něj lidé dívají skrze prsty, že je to prasák, děvkař nebo zhýralec. Jasně, je to prasák, děvkař a zhýralec, ale je to taky velice chytrý chlap, citlivý, který ovlivnil mnoho generací fotografů a udělal mnoho úžasných fotografií, které ho přežijí...“

 

Kdo je Sára Saudková

28 saudkova profilNarodila se 14. dubna 1967 v Zábřehu na Moravě, ale dětství prožila v nedaleké Litovli, v současnosti žije a pracuje v Praze. V roce 1990 absolvovala obor Ekonomika práce na Vysoké škole ekonomické v Praze. V průběhu studia se poprvé setkala s dílem Jana Saudka, které ji zaujalo svou poetikou a živočišností. Přání osobně se s ním setkat se uskutečnilo v roce 1991, poté se stala jeho asistentkou. Sára fotografuje převážně akty. Po technické stránce se jedná o klasické, černobílé fotografie snímané na střední formát. Její tvorba zachycuje intimní příběhy, vášně, smutky, lásku i vzpomínky na vše, co pomíjí a na čem nám záleží. Ve své profesionální výtvarné činnosti se výhradně věnuje volné tvorbě  - inscenovanými fotografiemi dokumentuje zejména svůj soukromý život. Uskutečnila nespočet samostatných výstav a zúčastnila se řady kolektivních výstav jak doma, tak i v zahraničí - Slovensko, Francie, Německo, Itálie, Švýcarsko, Polsko, Rusko...

Total Comments

  • Makovec
  • Rock memory of
  • Elite
  • Farmářské trhy
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Půjdete v tomto týdnu do Prostějova na tenis?

P3_moravian_husserle
2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Po cyklostezce do Vrbátek.

Na kole se bezpečně po cyklostezce dostaneme už z Prostějova do Kostelce na Hané, Bedihoště a do Mostkovic. Nově se rýsuje také plán na výstavbu stezky pro cyklisty z Prostějova do Vrbátek, která má stát 34 milionů korun. Město Prostějov přispěje 450 tisíc korun na vytvoření projektové dokumentace.

Vrátili se ke glyfosátu.
Ještě v živé paměti máme dubnové usnesení zastupitelstva, kterým se zastavilo používání glyfosátů včetně kritizovaného Roundupu při ničení plevele v Prostějově. V posledních týdnech mnozí obyvatelé upozorňovali, že společnost FCC znovu Roundup používá. A Večerníku to potvrdil i náměstek primátora!

Nezapomněli na lidi.

Total Comments

Osobnost týdne

Miloš Karásek

Minulý čtvrtek byla v Prostějově odhalena pamětní deska Edmundu Husserlovi z dílny právě tohoto architekta a sochaře, který je mimo jiné také autorem „sedícího“ Jiřího Wolkera na prostějovském náměstí.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Total Comments

Číslo týdne

2 073


Právě tolik lidí je aktuálně na Prostějovsku bez práce. Nezaměstnanost v regionu oproti předchozímu měsíci mírně poklesla, ale předpovědi na další období nejsou příznivé.

Total Comments

Výrok týdne

„Církev přestala být vidět, protože se lidé ani nesešli!“

V pořadí již dvanáctý evangelický farář v Prostějově Kamil Vystavěl takto popisoval těžkou dobu koronavirovou.

Total Comments

-