Mnohokrát v životě dokázal, že se něčeho jen tak nezalekne. Na druhou stranu jedné výzvy se dlouho obával. Zatímco při svých cestách do často velmi odlehlých končin naší planety projevil prostějovský recesista David Píchal (50) notnou dávku odvahy, z vystupování naživo měl vždycky až panickou hrůzu. Tu se rozhodl překonat a po návratu ze své nejdelší a nejnáročnější cesty po Mongolsku si na čtvrtek 6. listopadu zarezervoval sál prostějovského kina Metro 70. Během rekordních čtyř dní se mu ho podařilo do posledního místečka vyprodat. A to už byl pořádný důvod k rozhovoru, který byl natolik obsáhlý a zajímavý, že jsme ho museli rozdělit do dvou částí.

♦ Jeden rozhovor pro Večerník jsme spolu dělali po vašem návratu z Kyrgyzstánu. Myslel jsem si, že to bylo zhruba předloni, ale zjistil jsem, že od té chvíle uplynulo už sedm let. To je třeba pro šestileté dítě docela dlouhá doba. Co pro vás bylo v tomto období nejdůležitější?
„Připadne mi, že čím je člověk starší, tím se vše zrychluje. Vždyť všechny ty školy se tak táhly, vojna mi připadla nekonečná a najednou střih a mám doma dospělé děti. Celých devět let cestování uteklo jako jeden rok. Nejdůležitější samozřejmě bylo, že jsem se vždy mohl vrátit ke zdravé a fungující rodině. Já jsem opravdu velmi často pryč i pracovně a když pozoruji kolem sebe rozpadající se vztahy, dokonce i tam, kde bych to nikdy nečekal, zjišťuji, že jsem měl asi obrovské štěstí, a to zejména na výběr partnerky.“

♦ Během této doby jste vyrazil na celou řadu svých dalších cest. Kam všude vlastně?
„Ty destinace možná nejsou až tak extrémní, ale já si zvolil vždy netradiční prostředek, takže můžu říct, že ač mnoho cestovatelů navštívilo stejné země, neznám nikoho, kdo by projel na čtyřkolce celý Island, celou Arméni, Tunisko, stejně tak Maroko až do oblasti Západní Sahary k obratníku Raka. Dostat tento prostředek do těchto zemí je dost náročné zejména časově. Nikdy jsem nevyužil žádnou cizí dopravu. Stejně tak samotný pohyb v dané zemi při rychlosti 70–80 km/h není snadné, byly to často dny, než jsem se někam dostal, ale zase jsem viděl místa, na která se ani motorka nedostane. Nemohu zapomenout na Irák autem, Alžírsko na motorce, a ještě jednou Maroko, ale na elektrokole.“

Více v tištěném vydání 

Poslední odchovanec fotbalu v Prostějově, který je na soupisce i hlavního mužstva, chodí v posledním roce a půl pravidelně vypomáhat i rezervnímu celku do krajského přeboru. V sobotním utkání proti Konici nastoupil na středu hřiště společně s dalším hráčem hlavního celku Markem Matochou a diktovali tempo zápasu. Na první dvě branky si dokonce připsal asistenci a v další řadě měl své prsty. Po utkání s jasným průběhem pak popsal své dojmy.

Ve Světovém poháru na přesnost přistání letos zářil, úžasné výkony mu vynesly sladkou odměnu v podobě celkového triumfu mezi jednotlivci. Čtyřiačtyřicetiletý parašutista Oldřich Šorf, dlouholetá stálice Armádního sportovního oddílu Dukla Prostějov, si tohoto úspěchu velmi považuje.

Výstavba odpadového centra, včetně provozu linky na tuhá alternativní paliva (TAP), je aktuální prioritou pro firmu FCC.

Myšlení vyžaduje každodenní cvičení, stejně jako hra na klavír. Pokud náš mozek nenamáháme, ten lenivý a zakrňuje, stejně jako naše svaly. Ideálním způsobem tréninku je luštění hádanek. Tomu se věnoval třeba Karel Čapek, který projevil notnou dávku humoru, když vystupoval pod pseudonymem vzniklým z jeho jména jako Kakač Perel. Mezi prostějovské osobnosti spjaté s tímto fenoménem nepochybně patří Bohdan Kousal. Předseda kroužku Hanáci, uznávaný hádankář a organizátor, byl nedávno oceněn Cenou města Prostějova, což byl jen jeden z mnoha dobrých důvodů pro tento rozhovor.

Důležitý „pojišťovák“ obstaral v derby mezi Určicemi a Čechovicemi mladík. Teprve devatenáctiletý Marek Šídlo předvedl ukázkovou ránu z voleje, kterou poslal mimo dosah brankáře. Zatímco na rozdíl od některých spoluhráčů zprvu v utkání třeba nebyl tolik vidět, v pravý okamžik týmu důležitým gólem pomohl. Důležitým i proto, že Určice šance a jejich náznaky ve druhé půli měli. A nebýt zásahu Šídla, mohl závěr zápasu vypadat úplně jinak.

První zápas po reprezentační pauze prostějovští fotbalisté nezvládli. Pouze v jednom případě dokázali překonat sparťanskou defenzivu. Vzhledem k tomu, že dvakrát inkasovali, na body to nestačilo. „Nedá se nic dělat, s tímto zápasem už nic nenaděláme. Musíme jít dál,“ věří v lepší zítřky Pavel Sokol, jenž v záloze odehrál celé utkání.

Důležité dva góly má na svém kontě po neděli Zdeněk Dvořák. Ač byl první gól nakonec zapsán soupeři jako branka vlastní, byl při obou zásazích Čechovic v derby s Hanou. Na výhru to nakonec nestačilo. Nebýt toho, že Dvořák přečetl úmysl spoluhráče a byl tam, kde měl být, Čechovice také nemusely brát body vůbec. Právě Dvořák s číslem 6 tak byl „vyzpovídán“ a poptán na dojmy (nejen) z utkání. Pro Dvořáka utkání ale nemělo dobrou dohru, pro úder od soupeře do oka zápas nedohrál.

Výbornou práci odvádí pro mládežnickou sekci VK Prostějov zkušený trenér Ladislav Sypko. Do hanáckého klubu přišel před více než dvěma lety, převzal mladší žákyně – a od té doby je neustále zlepšuje. Loni s touto věkovou kategorií postoupil na mistrovství republiky (po velice dlouhé době absencí při MČR), a letos na jaře dovedl holky vékáčka na národním šampionátu U14 ke skvělé páté pozici. Zkraje nového ročníku 2025/26 jsme Laďovi položili několik otázek.

Ve středu večer dal Bohunicím za první poločas čtyři krásné góly z křídla přímo do vzdálenější šibenice. Tedy přesně tak, jak to Martin Popelka umí. Po přestávce už dlouholeté opoře kosteleckých házenkářů střelba sice odešla, ale v závěrečném sedmičkovém rozstřelu dokázal šestadvacetiletý hráč oba své pokusy neomylně proměnit. Bohužel ani to k dalšímu pohárovému senza postupu nestačilo, s pořádnou dávkou štěstí se nakonec radoval nikoliv lepší Tatran.

Před pár dny uběhl rok od zvolení Františka Jury do Senátu České republiky za prostějovský obvod číslo 62. Voliči mu tehdy dali velkou důvěru, ve druhém kole voleb získal přes 72 procent hlasů. Při příležitosti tohoto výročí mu PROSTĚJOVSKÝ Večerník položil několik otázek.

Podzimní část Chance Národní ligy odstartovala už v polovině července. Skončí až 8. listopadu, důvodem jsou dvě herní přestávky. Ta první přišla po osmém kole, druhé začíná po dalších čtyřech zápasech. „Tak to je, nemá smysl o tom nějak přemýšlet,“ říká kouč prostějovských fotbalistů Jozef Weber.

V nedělním odpoledni vedl s kapitánskou páskou svůj celek do dalšího boje Petr Kawij (na snímku). Šikovný středopolař měl dnes co dělat s mladíky soupeřů, kteří ukazovali kvalitu, což i sám po utkání uznal. Sám ale také předvedl, že si s míčem rozumí. Rozdával přesné přihrávky, krásnou asistenci, a když bylo třeba, tak i hrabal dozadu. Po skončení zápasu mohl být velmi spokojen, protože další tři body do tabulky znamenají, že Kralice už teď budou mít klidný podzim i zimní pauzu.

Na této dámě je zajímavá spousta věcí. Například to, že na rockovou a metalovou dráhu zpěvačky se vydala až ve středním věku. Její písně a skladby kapely Osud ale více znají posluchači amerických rozhlasových stanic nežli našinec. Rodačka z Prostějova a zdravotní sestra to vysvětluje tím, že v Prostějově bohužel kapela nedostala ještě šanci vystoupit. Což je určitě škoda. Tato dáma kromě jiného vzpomíná na své pěvecké začátky v Rockové opeře v Praze, kde se jí věnoval Kamil Střihavka. Zuzana Dvořáčková se ale v exkluzivním rozhovoru pro Večerník zmínila o svých osobních neštěstích.