Pokud byste mezi prostějovskými volejbalistkami hledali hráčku s nejstabilněji vysokou výkonností v dosavadním průběhu tohoto soutěžního ročníku, nepochybně byste dospěli ke jménu Tereza Slavíková. Sedmadvacetiletá odchovankyně VK se do hanáckého klubu letos vrátila po delší době – a hned se stala jeho velkou oporou na postu libera, zároveň i jedním z tmelících prvků v kabině. Během zápasově volného týdne jsme Terku požádali o trochu obsáhlejší ohlédnutí za zatím absolvovanou první částí sezóny 2025/26.
Rozhovory
Za lídra prvoligové soutěže HAOLK už nastupuje Radim Lakomý, mladé jednadvacetileté křídlo. Dres druholigových házenkářů Kostelce na Hané, kde hráčsky vyrostl, v současnosti obléká spíše sporadicky, ovšem do včerejšího duelu s Novými Bránicemi naskočil. A mančaftu HK pomohl k vítězství 29:21 dvěma vstřelenými brankami i vybojovanou sedmičkou.
Do derby nastoupil v pozici středního záložníka, kde ukázal, že dovede pomoci dozadu, ale dokáže i vytvořit myšlenku směrem dopředu. S kapitánskou páskou zvládl Martin Popelka (na snímku) sedmdesát minut a nejvíce o něm bylo slyšet krátce po návratu ze šaten, kdy se postaral krásnou ranou o druhou branku utkání, která domácí celek definitivně uklidnila a poslala ho směrem k dalším třem bodům. Po utkání pak mohl být spokojen nejen se hrou celého mužstva, ale i ze svého výkonu.
Necelých jedenáct měsíců vedl prostějovské fotbalisty Jozef Weber, který po dohodě s klubem skončil na střídačce po patnáctém podzimním kole. „Ten konec mohl být lepší, ale celkově to bylo docela příjemné období,“ ohlédl se za prostějovskou štací Jozef Weber.
Mnohým fanouškům prostějovského volejbalu, ale i nezaujatým divákům ve středečním podvečeru pozitivně vyrazila dech. Bára Abendroth obyčejně tráví soutěžní zápasy na lavičce, jen občas na chvíli prostřídá a dlouhodobě plní roli nenápadné náhradnice, klasické druhé nahrávačky.
Mnohokrát v životě dokázal, že se něčeho jen tak nezalekne. Na druhou stranu jedné výzvy se dlouho obával. Zatímco při svých cestách do často velmi odlehlých končin naší planety projevil prostějovský recesista David Píchal (50) notnou dávku odvahy, z vystupování naživo měl vždycky až panickou hrůzu. Tu se rozhodl překonat a po návratu ze své nejdelší a nejnáročnější cesty po Mongolsku si na čtvrtek 6. listopadu zarezervoval sál prostějovského kina Metro 70. Během rekordních čtyř dní se mu ho podařilo do posledního místečka vyprodat. A to už byl pořádný důvod k rozhovoru, který byl natolik obsáhlý a zajímavý, že jsme ho museli rozdělit do dvou částí.
Během zápasu proti Příbrami se Jakub Habusta dostal do několika zakončení. Největší šanci měl v závěru utkání, kdy jeho střelu pod víko vytlačil na roh brankář Melichar. Oba týmy tak braly bod po bezbrankové plichtě. „Chtěli jsme vyhrát,“ posteskl si zklamaně Habusta.
V roce 2018 stál u velmi skrovných začátků Sokolského běhu republiky, při nichž se v Kolářových sadech sešla jen hrstka těch nejvěrnějších. Po sedmi letech se i díky spolupráci s prostějovským Maratonským klubem a podpoře města Prostějova mohl starosta Sokolské župy Prostějovské Svatopluk Tesárek těšit z více jak sedmi stovek účastníků parádní akce. Jak celou akci prožíval on sám?
Mnohokrát v životě dokázal, že se něčeho jen tak nezalekne. Na druhou stranu jedné výzvy se dlouho obával. Zatímco při svých cestách do často velmi odlehlých končin naší planety projevil prostějovský recesista David Píchal (50) notnou dávku odvahy, z vystupování naživo měl vždycky až panickou hrůzu. Tu se rozhodl překonat a po návratu ze své nejdelší a nejnáročnější cesty po Mongolsku si na čtvrtek 6. listopadu zarezervoval sál prostějovského kina Metro 70. Během rekordních čtyř dní se mu ho podařilo do posledního místečka vyprodat. A to už byl pořádný důvod k rozhovoru, který byl natolik obsáhlý a zajímavý, že jsme ho museli rozdělit do dvou částí.
♦ Jeden rozhovor pro Večerník jsme spolu dělali po vašem návratu z Kyrgyzstánu. Myslel jsem si, že to bylo zhruba předloni, ale zjistil jsem, že od té chvíle uplynulo už sedm let. To je třeba pro šestileté dítě docela dlouhá doba. Co pro vás bylo v tomto období nejdůležitější?
„Připadne mi, že čím je člověk starší, tím se vše zrychluje. Vždyť všechny ty školy se tak táhly, vojna mi připadla nekonečná a najednou střih a mám doma dospělé děti. Celých devět let cestování uteklo jako jeden rok. Nejdůležitější samozřejmě bylo, že jsem se vždy mohl vrátit ke zdravé a fungující rodině. Já jsem opravdu velmi často pryč i pracovně a když pozoruji kolem sebe rozpadající se vztahy, dokonce i tam, kde bych to nikdy nečekal, zjišťuji, že jsem měl asi obrovské štěstí, a to zejména na výběr partnerky.“
♦ Během této doby jste vyrazil na celou řadu svých dalších cest. Kam všude vlastně?
„Ty destinace možná nejsou až tak extrémní, ale já si zvolil vždy netradiční prostředek, takže můžu říct, že ač mnoho cestovatelů navštívilo stejné země, neznám nikoho, kdo by projel na čtyřkolce celý Island, celou Arméni, Tunisko, stejně tak Maroko až do oblasti Západní Sahary k obratníku Raka. Dostat tento prostředek do těchto zemí je dost náročné zejména časově. Nikdy jsem nevyužil žádnou cizí dopravu. Stejně tak samotný pohyb v dané zemi při rychlosti 70–80 km/h není snadné, byly to často dny, než jsem se někam dostal, ale zase jsem viděl místa, na která se ani motorka nedostane. Nemohu zapomenout na Irák autem, Alžírsko na motorce, a ještě jednou Maroko, ale na elektrokole.“
Více v tištěném vydání
Poslední odchovanec fotbalu v Prostějově, který je na soupisce i hlavního mužstva, chodí v posledním roce a půl pravidelně vypomáhat i rezervnímu celku do krajského přeboru. V sobotním utkání proti Konici nastoupil na středu hřiště společně s dalším hráčem hlavního celku Markem Matochou a diktovali tempo zápasu. Na první dvě branky si dokonce připsal asistenci a v další řadě měl své prsty. Po utkání s jasným průběhem pak popsal své dojmy.
Ve Světovém poháru na přesnost přistání letos zářil, úžasné výkony mu vynesly sladkou odměnu v podobě celkového triumfu mezi jednotlivci. Čtyřiačtyřicetiletý parašutista Oldřich Šorf, dlouholetá stálice Armádního sportovního oddílu Dukla Prostějov, si tohoto úspěchu velmi považuje.
Výstavba odpadového centra, včetně provozu linky na tuhá alternativní paliva (TAP), je aktuální prioritou pro firmu FCC.
Myšlení vyžaduje každodenní cvičení, stejně jako hra na klavír. Pokud náš mozek nenamáháme, ten lenivý a zakrňuje, stejně jako naše svaly. Ideálním způsobem tréninku je luštění hádanek. Tomu se věnoval třeba Karel Čapek, který projevil notnou dávku humoru, když vystupoval pod pseudonymem vzniklým z jeho jména jako Kakač Perel. Mezi prostějovské osobnosti spjaté s tímto fenoménem nepochybně patří Bohdan Kousal. Předseda kroužku Hanáci, uznávaný hádankář a organizátor, byl nedávno oceněn Cenou města Prostějova, což byl jen jeden z mnoha dobrých důvodů pro tento rozhovor.
Důležitý „pojišťovák“ obstaral v derby mezi Určicemi a Čechovicemi mladík. Teprve devatenáctiletý Marek Šídlo předvedl ukázkovou ránu z voleje, kterou poslal mimo dosah brankáře. Zatímco na rozdíl od některých spoluhráčů zprvu v utkání třeba nebyl tolik vidět, v pravý okamžik týmu důležitým gólem pomohl. Důležitým i proto, že Určice šance a jejich náznaky ve druhé půli měli. A nebýt zásahu Šídla, mohl závěr zápasu vypadat úplně jinak.
První zápas po reprezentační pauze prostějovští fotbalisté nezvládli. Pouze v jednom případě dokázali překonat sparťanskou defenzivu. Vzhledem k tomu, že dvakrát inkasovali, na body to nestačilo. „Nedá se nic dělat, s tímto zápasem už nic nenaděláme. Musíme jít dál,“ věří v lepší zítřky Pavel Sokol, jenž v záloze odehrál celé utkání.
- Zdeněk Dvořák: „Nějak se to ke mně haluzí dostalo“
- Ladislav Sypko o mladších žákyních: „Minulá sezóna byl velký úspěch“
- Martin Popelka: „Škoda neuznaného gólu těsně před koncem. V rozstřelu sedmiček je to pak už hlavně o nervech a o štěstí“
- První senátní rok Františka Jury: „Byl to hodně náročný rok, ale věděl jsem, do čeho jdu!“
- „K úplné spokojenosti chybí bod nebo dva,“ ohlíží se za druhou částí podzimu Jozef Weber






