Stále častěji se hovoří o zrovnoprávnění mužů i žen ve sportu. Tyto debaty by ale měly být v první řadě podloženy výsledky a výkony, ty jsou ale už jen z hlediska fyzické struktury neporovnatelné. A u tohoto bodu by se mělo vše včas zastavit. Už tak začínají vzniklé potíže přerůstat rámec sportu, což mu může zase jen uškodit.

Stačí poukázat na příklad, po němž musí být jak ženám, tak mužům jasné, že tyto dva světy se dají jen těžko porovnávat. Stále ještě nedávno proběhlé mistrovství světa žen ve fotbale nabídlo řadu zajímavých zápasů, ale při vší úctě ruku na srdce: Najde se alespoň jeden člověk, který by jej přirovnal k mužskému Mundialu? Já nikoho ve svém sportovním okolí neznám.

Daleko smutnější pak je, že více než historický úspěch španělských fotbalistek se řeší kauza, kdy předseda políbil jednu z hráček. Ano, věc za hranou, ale neměla by zcela přebít první titul mistryň světa, což se událo. Do toho samy hráčky chtějí bojkotovat vše, dokud nebudou mít stejné podmínky jako muži. Přitom ty podmínky být stejné nemůžou. Jsem jednoznačně názoru, aby se tím ženy dokázaly bez obtíží uživit, a i si něco naspořit na život po kariéře, ale musí si taky uvědomit, jak vypadá sponzorství a sledovanost fotbalu opačného pohlaví oproti tomu jejich.

Porovnává se zde neporovnatelné a zřejmě se tyto světy k sobě ani nikdy nepřiblíží. Může to znít tvrdě, ale pokud by se něco podobného zavedlo, jen by se na tom tratilo. Ženský fotbal je rozhodně na vzestupu, ale jeho mužská část je na míle daleko.