Coby děti jsme malovali všichni. I díky tomu jsme vstupovali do světa fantazie, který jsme považovali za minimálně stejně hodnotný jako ten, v němž jsme potkávali rodiče, sourozence či paní učitelky z mateřské školky. Výtvarnice Soňa Holíková sice minulý týden oslavila padesátiny, přesto se do tohoto světa noří stále a s velkou chutí. Své vlastní představy, v nichž se osobitým způsobem mísí hravost a něha, pak ztvárňuje nejen na papír či plátno, ale čím dál více také přímo na lidské tělo. Díky tomu pomáhá i ostatním utíkat do světa fantazie a měnit sny ve skutečnost. Na to vše jsme narazili při našem obsáhlém rozhovoru.
* Co jste jako dítě tvořila nejraději? A bylo to i na něco jiného než na papír?
„Samozřejmě jsem jako většina dětí začínala kreslením na papír – nejraději jsem sahala po tužce a pastelkách. Později, když jsem se dostala k malbě, zaujaly mě olejové barvy. Neomezovala jsem se jen na klasické obrazy, ale zkoušela jsem malovat i na talíře, sklenice nebo hrnky. Nejčastěji jsem tvořila motivy z přírody – květiny, zvířata nebo krajiny.“
* Občas děti pomalují i to, co nemají, například stěny či nábytek. Stávaly se podobné „nehody“ i vám?
„Ano, stalo se to i mně. Dodnes si živě pamatuji, jak jsem vylepšila tapetu v naší kuchyni. Měla krásný modrostříbrný vzor, který mi tehdy přišel nedokončený – tak jsem ho s dětskou vervou dotvořila.“ (úsměv)
* Čím to, že vás právě výtvarné tvoření tak chytilo a už nepustilo?
„Výtvarné tvoření je pro mě naprosto přirozenou součástí života – nedovedu si představit, že bych netvořila. Měla jsem obrovské štěstí na podporu od malička. Rodiče mě vždy povzbuzovali, tatínek je velmi zručný, maminka šikovná, a i babička byla výtvarně nadaná. A v dospělosti mám oporu největší – v manželovi a dětech. Bez jejich podpory by to vůbec nešlo.“
* Kdy jste nabyla přesvědčení, že právě tohle je to, co chcete dělat v maximální možné míře?
„Vždycky jsem se tvoření chtěla věnovat co nejvíc. Jenže když je člověk mladý, má spoustu různých zájmů, pak přijdou děti, starosti, jiné priority. Až teprve v určitém věku si člověk uvědomí, že už se není kam hnát – že teď je ten správný čas dělat to, co ho skutečně naplňuje.
Tenhle moment u mě přišel zhruba přede dvěma lety.“
* Co vás přivedlo k tomu, že jste papír a jiné materiály aktuálně vyměnila právě za lidské tělo?
„Dlouho mě lákalo vyzkoušet malbu na lidské tělo, ale pořád jsem si říkala, že na to ještě není ten správný čas. Až jsem jednou na internetu narazila na kurz malování na obličej – a zrovna zbývalo poslední volné místo. Brala jsem to jako znamení, neváhala ani chvíli a přihlásila se. Už po prvních tazích štětcem mi bylo jasné, že jsem na správném místě. Nadchlo mě to natolik, že jsem věděla, že u toho zůstanu. Další velký posun přišel v květnu loňského roku, kdy jsem se zúčastnila soutěže v bodypaintingu s mezinárodní účastí ve Slavkově u Brna. Vstoupila jsem do tohoto světa bez předchozích zkušeností nebo hlubších znalostí, ale s velkou chutí a odhodláním. Společně s mojí modelkou jsme nakonec vybojovaly krásné čtvrté místo – a pro mě to byl jasný signál, že se chci i této tvorbě věnovat.“
* Malování na tělo obvykle preferují ženy. Čím si to vysvětlujete?
„Máte pravdu, ženy skutečně tvoří většinu těch, kdo malování na tělo vyhledávají. Myslím, že je to kombinace touhy po estetickém zážitku a chuti vyjádřit se jinak než běžným způsobem. Bodypainting ženám často umožňuje vnímat své tělo novým, laskavějším pohledem jako umělecké dílo, ne jako něco, co musí být neustále posuzováno. Navíc je to proces vyžadující důvěru a vnitřní otevřenost. V tom jsou ženy často odvážnější než muži.“
* Pro které příležitosti lidé malování nejčastěji využívají?
„Nejčastěji se na mě lidé obracejí kvůli malbě na obličej na maškarní plesy, karnevaly nebo tematické večírky, kde malba krásně podtrhne kostým a celkový dojem. Velkou část mojí práce ale tvoří také bodypainting na profesionálních modelkách při focení – ať už jde o umělecké portréty, fashion editoriály, nebo propagační fotografie. V takových případech se tělo stává součástí výtvarného konceptu a výsledné snímky mají často velmi silný vizuální a emotivní náboj. Jedinečnou kapitolou je pak bellypainting – malování na těhotenské bříško. To má pro mě velmi osobní a něžný rozměr. Je krásné být součástí tak výjimečného období a proměnit rostoucí život v malé umělecké dílo.“
* Co jsem se díval, tak jsou hlavní dvě odvětví. Buď ženy preferují romantické, pohádkové či hororové motivy, nebo využívají fosforeskující UV malování, které se hodí na večerní party. O co je nyní větší zájem?
„Větší zájem je rozhodně o tzv. Fantasy proměny, jak tomu sama říkám. Jde o romantické, pohádkové nebo i lehce hororové motivy, které promění obličej a často i část těla ve zcela jinou bytost. UV malování je sice velmi efektní a líbivé, ale aby opravdu vyniklo, musí být člověk v prostředí s UV osvětlením, takže jeho využití je spíše výjimečné – hodí se hlavně na speciální akce, večerní party nebo tematická focení.“
--- 2. ČÁST: ----------------------------------------------------
* Malování na tělo umožňuje, aby se dotyčná modelka stala někým jiným. Kým se vaše klientky chtějí stát nejčastěji?
„Když jde o Fantasy proměny, klientky zatím většinou nechávají volnou ruku mně. A tak se pokaždé promění v úplně jinou bytost – často i takovou, kterou si samy neuměly představit, ale ve výsledku je nadchne. Každá žena v sobě nosí jedinečný příběh, energii a náladu, a právě na tom stavím. Žádná proměna není stejná a žádná modelka není jako někdo jiný – a právě to mě na této práci nejvíc baví.“
* Bylo nějaké přání, jež vás zaskočilo?
„Asi bych neřekla, že mě něco vyloženě zaskočilo, ale jedno přání bylo určitě netradiční – malování na rybářský ples. Překvapilo mě to svou originalitou, ale právě takové neobvyklé zakázky mě baví nejvíc. Člověk nikdy neví, kam ho tahle práce zavede.“
* Pokud byste měla tu možnost, v koho byste se chtěla proměnit vy?
„Možná to bude znít trochu zvláštně, ale už jako malá jsem chtěla být čarodějka – a tahle touha mě vlastně nikdy neopustila. Není proto divu, že jsem se do této postavy už několikrát při malbě sama proměnila. A když se nad tím zamyslím, tak vlastně dnes opravdu trochu kouzlím. Jen místo hůlky používám štětce a barvy.“
* Určitým odvětvím malování na tělo je stále oblíbenější malování na obličej. Pokud někoho vidím takto se činit na veřejných akcích, tak si říkám, že to musí být náročné nejen na soustředění, ale i coby fyzický výkon, kdy „trpí“ hlavně zápěstí. Co z toho je pro vás osobně větší zátěž?
„Na to se mě lidé ptají poměrně často – a možná je to překvapí, ale nejvíc u toho trpí ne zápěstí, ale záda. Po několikahodinové akci je opravdu cítím. Co se týče soustředění, to přichází samo – jako bych na začátku každé akce zmáčkla pomyslné tlačítko a prostě ‚najela do režimu‘. U dětských akcí mám už většinu motivů v hlavě, takže pracuju rychle a s úsměvem. Oproti tomu Fantasy proměny vyžadují víc klidu, času a úplně jiný typ soustředění – tam se opravdu ponořím do každé linie a stínu.“
* Vy se asi nejčastěji zaměřujete na malování obličeje a dekoltu, výsledek dotváříte nejrůznějšími doplňky. Ty si rovněž vyrábíte?
„Ano, a moc ráda! Různým výtvarným technikám se věnuji už dlouho, takže si mohu celkový vzhled modelky dotvořit podle potřeby. Tvořím například čelenky, drátované elfí uši, rohy, náušnice nebo prsteny. Na loňskou soutěž jsem dokonce své ‚Bohyni čokolády‘ vyráběla i ozdobnou hůl. Je to krásné propojení všech mých tvůrčích světů – a díky tomu je každý výsledek opravdu originální. V poslední době navíc pokukuji i po speciálních efektech, takže je docela možné, že vás brzy překvapím nějakou nečekanou proměnou.“
* Kromě malování na tělo se věnujete i tvorbě šperků a dalších doplňků. Pobavily mě například vaše náušnice ve tvaru mrkví. Na to jste přišla jak?
„Této tvorbě se věnuji už šestnáctý rok a za tu dobu se můj sortiment neustále rozšiřuje. Často přicházím s novinkami na základě přání zákazníků – někdy je inspirací konkrétní nápad, jindy mi stačí jen náznak, a už mi v hlavě běží celá kolekce. A občas mě prostě jen něco pobaví, jako třeba ty náušnice ve tvaru mrkve. Nápady občas přicházejí samy, jindy se pro inspiraci podívám na internet nebo se nechám vést náladou daného dne.“
* Pokud bych měl malování na tělo nějak celkově charakterizovat, tak se jedná o útěk do fantazie. Vy sama hodně sníte?
„Nejsem snílek s hlavou v oblacích – ale sním, když tvořím. Mám při tom svůj vlastní svět, kde se všechno řídí fantazií a představivostí. Tam může být člověk vílou, bohyní, mýtickou bytostí, cokoli si jen dovolí představit. Malování mi otevírá dveře do těchto světů, a právě tam, v tichu a soustředění, vznikají moje nejkrásnější sny.“
* Přijde mi, že ve vašem světě se prolíná něha a hravost. K čemu z toho máte blíž? A mění se to nějak podle nálad?
„Myslím, že se to opravdu prolíná – někdy je to víc o něze, jindy o hravosti. Záleží nejen na mé náladě, ale i na energii modelky nebo tématu, které tvoříme. Jsou dny, kdy jemné tahy a zemitá paleta barev přijdou úplně přirozeně, jindy mě to táhne k divočejším tvarům a výrazným barvám. Ale ať už je výsledek jakýkoli, vždycky se v něm odráží kus mě samotné – protože malování je pro mě víc než technika. Je to způsob, jak něco v sobě zachytit, prožít a pak to sdílet s ostatními.“
* Coby heslo svého kreativního studia jste zvolila prosté „… a sny se mění ve skutečnost“. Vybaví se vám nějaký váš zvláštní sen, o němž byste rozhodně nechtěla, aby se realitou stal?
„Ano, jako každý člověk mám někdy sny, které bych rozhodně nechtěla proměnit ve skutečnost. Občas jsou to obrazy odrážející obavy, nejistoty nebo těžší chvíle ať už z osobního života, nebo z toho, co se děje ve světě. Myslím, že i takové sny k nám ale patří – možná proto, abychom si více vážili těch krásných. Proto jsem si jako motto vybrala právě ‚… a sny se mění ve skutečnost‘. A to s vírou, že když už snít, tak raději v barvách, které mají sílu tvořit, léčit a potěšit.“
* A je naopak něco, co byste si přála, aby se vám v nadcházejících letech vyplnilo?
„Nepřeji si nic víc než být obklopená svou rodinou a lidmi, kteří mají dobré srdce. A pokud budu i nadále smět tvořit, přinášet radost, probouzet úsměvy a dotýkat se fantazie druhých, pak mi opravdu nic nechybí.“
Soňa Holíková (Foto/22/martin: holikova_profilovka_mls
- narodila se 26. května 1975
- základy kresby a malby získala během deseti let na základní umělecké škole, kam chodila už jako dítě. Původně se vyučila prodavačkou, ale později vystudovala Střední pedagogickou školu v Boskovicích, obor Vychovatelství pro ústavy sociální péče, který jí byl bližší svou náplní i hodnotami
- vyzkoušela si řadu profesí: pracovala jako barmanka, grafik, chůva, technická podpora internetbankingu, sekretářka i realitní makléřka. Posledních osmnáct let působila jako úřednice na úřadě. Dnes se naplno věnuje tomu, co ji nejvíce naplňuje, tedy výtvarné tvorbě
- je šťastně vdaná a s manželem Vladislavem mají dohromady tři děti a dvě vnoučátka, která jim dělají obrovskou radost
- její největší zálibou je výtvarná tvorba – malba na tělo, výroba doplňků a šperků, fantazie proměn. To vše je pro ni nejen práce, ale i způsob, jak se vyjádřit. Všechno ostatní jde zatím stranou, protože když tvoří, je ve svém světě
- snaží se řídit mottem Marka Twaina „Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života”
zajímavost: velký posun v její tvorbě přišel loni v květnu, kdy se zúčastnila soutěže v bodypaintingu s mezinárodní účastí ve Slavkově u Brna. Přestože byla nováčkem, společně se svojí modelkou ztvárňující „Bohyni čokolády“ nakonec vybojovaly krásné čtvrté místo.
