Množství pozitivních ohlasů, ale i ty negativní. Obě strany mince vzbuzuje iniciativa Martina Kašpara (na snímku) Zachraňme nádraží v Náměšti na Hané. Třicátník, který má Prostějovsko a Olomoucko v malíčku, nedávno na toto téma založil také facebookovou stránku. V ní sdružuje všechny, kterým není lhostejný osud nádražních budov, zejména těch, na nichž se špatná údržba a zub času podepsaly více, než je zdrávo. V regionu najdeme takovou budovu například v Čelechovicích na Hané, kde už nějaký čas neslouží svému původnímu účelu, uzavřené prostory jsou i v Kostelci na Hané a pochopitelně nejvíce se mluví o demolici stanice Prostějov-místní nádraží, kolem které se strhla nemalá bouře. A právě na krytém prvním nástupišti historické budovy jsme se s nadšeným aktivistou setkali a probrali možnosti ochrany budov, jejich využití i překážky, kterým při své cestě za záchranou nádraží musí občas čelit.

* Jak se zrodila vaše fascinace nádražími? Hodně jste jako malý cestoval vlakem?

(úsměv) „Vlastně moc ne. Já bydlel v Těšeticích a tam vlaky ani nejezdí. Takže jsme spíše jezdili výjimečně. Sám říkám, že nejsem žádný takový šotouch, co by ty vlaky hodně vyhledával. Mám je rád a asi každý člověk, když vidí starou mašinu, tak přijde a vyfotí si ji. Neznám nikoho, kdo by to tak neměl. V Olomouci jsem pak bydlel u nádraží, takže když jela parní lokomotiva, tak jsem si ji šel vyfotit nebo se svézt. Ale že bych byl nějaký extrémní fanoušek a více o tom věděl, to ne. Spíš jen to, co jsem měl v okruhu.“

* Takže trať z Náměště do Prostějova dobře znáte?

„Vše vzniklo právě v Náměšti, kde je historická budova. Estetikou sice nijak moc neoplývá, co si budeme povídat. Ale k městečku prostě patří, je zajímavá a velká, Když jsem se začal hrabat v historii trati, byl to úsek, který končil stanicí Kostelec na Hané, vlaky pak pokračovaly na hlavní nádraží. Samozřejmě jsem zkoumal i směr na Dzbel a Chornici, dále na Litovel či do Mladče. Je i spousta nerealizovaných tratí, třeba z Příkaz přes Těšetice a Vojnice na Olšany a do Vrbátek na hlavní trať. Postupně jsem to dával dohromady, vzpomínal na konkrétní budovy, když jsem jezdil do Brna, na Blatec a podobně. Začal jsem tratěmi na lokálce, co s nimi bude. Třeba Slatinice měly jít k zemi, pak se situace obrátila. Nebo Skrbeň, tam je taková budka, malá čekárna, která je pozůstatkem větší budovy. Je hrázděná a ve výměru, že se má zbourat, místo ní se má postavit ‚antivandal‘..

* U Náměště na Hané jste začal situaci řešit, když bylo nádraží ještě v majetku Českých drah?

„Bylo to v roce 2017 a mám dojem, že městys to už dva roky předtím řešil. Bavil jsem se s Andy Primusovou, která natáčí dokument Záhada lokálek. Napadlo mě založit stránku Zachraňme nádraží. Něco v tom stylu už existuje, ale nikdy to nebylo tak komplexní, vždy šlo o uzavřenou skupinu. Řekl jsem si tedy, že to můžeme zkusit a sdělil jsem jí svůj nápad. Ona řekla, že do toho půjde se mnou, i když sama na sociálních sítích není tak aktivní. Tak jsem začal dělat Facebook, Instagram a Twitter. Zkusil to a za jeden den jsme měli na dvě stovky fanoušků. To byl hukot.“ (smích)

* Je tedy patrné, že zájem existuje?

„Ano, lidé mají s nádražími spojené různé vzpomínky. Jiné zase třeba ani nenapadne, že ho mají u baráku, přitom důležitý je podnět. Zjistil jsem, že když jej lidem dáme a vnukneme jim myšlenku: ‚Máte tady nádraží, jezdili jste odsud k babičce. Víte, že je zavřené? Co s ním?‘, tak je to nakopne. Dokážeme vytáhnout informace z registru zakázek a zjistíme tak třeba, jestli má jít o demolici. Tak jsme s tím začali a nyní má stránka šestnáct set fanoušků. Zvedlo se už několik vln za posledních pár let, pak to zase trochu utichlo, Správa železnic couvla. Teď od prosince, když se zveřejnil seznam sedmdesáti budov k demolici, se vše rozjelo ještě víc. Tato vlna je zdaleka největší a už se do toho zapojil třeba i poslanec Jurečka, měli jsme schůzku v Domašově nad Bystřicí, řeší se zde s další aktivitou trať na Opavu. A taky jsem se setkal s Ivo Slavotínkem, který se snažil o velkobystřickou budovu. Měla taky buď padnout, nebo se na ní má bourat patro…“

* Osobně znám situaci v pohraničí, kde jsou obce a města oproti dřívějšku vylidněná a nádraží ztratila svůj význam. Mluvíme teď tady ale také o Velké Bystřici a Prostějově, o městech, která obyvatele neztratila. Proč myslíte, že se hrozba demolice týká i těchto míst?

„To je hodně těžká otázka, kterou nedokáže nikdo zodpovědět. Správa železnic argumentuje tím, že budova pozbyla původního významu. Že tady byla příjímací hala a další, kterou jste vycházel ven. To je třeba pravdivý argument, že se vše dnes zrychlilo. Já třeba nejsem zastáncem toho, aby na každé zastávce byly prodejny jízdenek. Svět jde dopředu a je to, jako kdybych chtěl, aby tady jezdily parní vlaky. (úsměv) Někdy o sobě slyším, že jsem staromilec, to ale nejsem. Nemám problém s tím něco hezky opravit, dát tam nové prvky a nejsem tak ani přesvědčený, že by měly být všude jízdenky. Chápu, že starší generace je na ně zvyklá, ale

je to prostě posun, s tím nic neuděláte. A tudíž pokud je nádraží někde uprostřed lesa a zájemce nenajde, tak bohužel. Ale měla by to být vždycky až ta poslední možnost.“

* Takový přístup ale ze strany Správy železnic není...

„Ne, a právě u Prostějova se to ukázalo v plné nahoře. Město má skoro padesát tisíc obyvatel, a nevěřím, že by nikdo neprojevil zájem o takovou budovu. Zásadní chyba ze strany Správy železnic je v komunikaci. Protože pokud o tom, že se má nádraží demolovat, nikdo nevěděl, což mě v případě Prostějova udivuje ještě více než u vesnic, a najednou sem někdo přišel s představou, že to shrnou, je asi něco špatně. A i s poštou, která je secesní z roku 1913, má ještě prvky okřídleného kola, patří jednoznačně k nádraží. Najednou že vše zbourají a postaví něco jiného, co bude o patro nižší, ale bude to podobná architektura. A za pětatřicet milionů korun! Naštěstí se tedy ozval magistrát a jeden soukromý podnikatel, občané se začali více zajímat. Věci se hýbou a jedná se. Teď se v republice tvoří seznam nádraží a bude zaznamenán jejich stav, aby lidé věděli a podívali se, případně mohli doplnit, že se má třeba bourat. Ale celkově je problém v komunikaci, kdy já mám představu: přijde někdo na úřad nebo pošle dopis, v němž sdělí- ´Máme nádraží, je prázdné…“

* A začne se jednat: je to ve vašem katastru, co s tím...

„Ano, přesně tak. Je to součást vaší historie, u čehož mám pocit, že se na to pořád nehledí. Já neříkám, že by se vše památkové mělo chránit, ale měly by se posuzovat stavem budovy a charakterem místa. Mám představu, že by měl existovat společný postup v komunikaci. Jenže se opět ukazuje, že Správa železnic nejenže neumí komunikovat s občany a se spolky, ale nedokáží komunikovat ani se samosprávou, což mě hodně udivuje. Města i vesničky obvykle nemají problém umístit do budov třeba skauty, je to dobré místo i na komunitní centrum. Takže základní chyba je v komunikaci a politice toho, jak se k nádražím chovají. Přitom z ekonomického hlediska je bourání nesmysl. A z historického se připravujeme o dědictví, jež nám zanechali naši předci. Na to by se ani v této pohnuté době nemělo zapomínat...“

* Zmínil jste konec s prodejem jízdenek na nádražích. Je to spolu třeba se zrušením místa výpravčího takový první krok k tomu, aby budova byla za pár let zbořená?

„Víceméně ano. Ještě se vrátím k Náměšti na Hané, kde výpravčí byl. Tam se později funkce spojovaly, máme ve spolku členku, která tam asi před patnácti lety dělala. Původně tam pracovalo více lidí, jednotlivé funkce ale různě zanikaly. Stejně tak se zde nacházely původně čtyři koleje, pak zbyla jedna, takže už nebylo potřeba člověka na přehazování výhybek, protože žádné nebyly. Jsem tomu takto přesvědčený i u modernizace to vše bude muset projít, že ani ten výpravčí jednou nebude potřeba. Negativní na tom je, že už pak konkrétní budova ztrácí smysl. Protože uděláte ‚antivandal‘ čekárnu, kdy sedíte v budce, fouká na vás, ale neprší. V Náměšti byl další krok v tom, že odešel nájemce. Od té doby budova posledních zhruba dvanáct let chátrá, už v ní nikdo nebydlí. Do té doby se to nějak udržovalo. A to je přesně ten krok, kdy nádraží přestane žít svým životem. Nádraží je prostě k tomu, aby tam někdo fungoval, dnes je ale potřeba hledat pro ně nová využití.“

* Co „antivandal“ zastávky, které se teď staví, obvykle ve formě betonové kostky?

„Nevím, jak to nazvat jedním slovem, napadá mě sice nějaké, ale jen vulgární... Je to prostě humus. Když se podíváte na nádraží z doby Rakouska-Uherska nebo první republiky, jsou to funkcionalistické budovy jako třeba to prostějovské hlavní nebo pardubické. Tak s tím nemám problém. Mně se třeba nelíbí taková ta jako v Havířově, to není můj styl. Ale chápu architektonickou hodnotu, k dané oblasti to prostě patří. Někdo si s tím vyhrál, stálo to peníze... Byly to dříve typovky, které se stavěly. Styl byl ale vždycky trošku jiný, záleželo třeba na prostředí. Každé tak stejně bylo svým způsobem specifické. Ale ten ‚antivandal‘ je napodobenina hrázdění, v lepší verzi to má udělanou střechu s taškami, aby to nějak vypadalo. Ale architektonickou hodnotu nemá vůbec žádnou. Přitom ty zastávky nejsou nejlevnější, viděl jsem, že se to pohybovalo kolem milionu korun. Teď jsem viděl, že v Litovli-Předměstí udělali nové nástupiště, budiž jim to připsáno k dobru. Ale mají tam také dvě zmiňované budky, deset metrů od sebe. I když tam stojí malá nádražní budova, kde paní prodává jízdenky, je tam krytá a vytápěná čekárna, stejně je tam postavily. To je úplně špatný směr. A jestli se někdo za třicet let zeptá, co po naší generaci zbylo, tak právě ‚antivandal‘ budky… Budou je přestavovat a doufám, že budou moudřejší. Je to prostě katastrofa.“

* Vy už dlouho plánujete využít nádraží v Náměšti na Hané. Jaké byste navrhl využití tomu prostějovskému, které je trochu větší?

„Samozřejmě je to vždy na domluvě s danou samosprávou. Správa železnic často operuje různými hygienickými limity. V tom úplně nejsem kovaný, tak nevím, co přesně je pravda. Připadá mi, že ale dost manipulují fakty. Jejich mantra je, že je budova neudržovaná, tak se prostě zbourá. To je úplně mimo.“

* A už se nikdo nezabývá otázkou, proč je neudržovaná...

 „Přitom nikdo od nich ani do té budovy nevleze, prostě to vezmou z papírů někde od stolu! V Náměšti jsme byli překvapení, jak je budova zachovaná, že tam neteče. Třeba by se tady daly udělat nové byty. Co vím od známých, kteří se věnují stavařině, tak pokud už je byt zkolaudovaný jako byt, neměl by být problém. Prostory můžou sloužit nadále jako čekárna, dále zde mohou být obchůdky, není problém zřídit služby, na náměstí je to půl kilometru. Prostě fantazii se meze nekladou. Vůbec využití je hodně individuální a hodně záleží na konkrétním místě. Stačí si představit, co kde chybí. Základní komunikace by samozřejmě měla být se Správou železnic. Mohl bych ještě něco dodat?“

* Prosím, povídejte...

„Musím říct ještě takovou negativní zkušenost s touto společností. Když pominu různé řvaní ze strany pana Kašpara, ředitele Správy železnic Olomoucka, největší absurdností bylo, když o mně tisková mluvčí přede dvěma lety prohlásila, že jsem v Náměšti na Hané byl uvnitř budovy a pustila to tehdy jako informaci do ČTK. Udělali jsme tenkrát rozhovor a ona tvrdila, že společně se dvěma zájemci jsem vše odmítl. Tak jsem se s ní dohadoval po e-mailech, ať se mi omluví, že takhle ne. Dodneška jsem nic nedostal. Mě to dost poškozuje, když o mně státní úřad vypustí nepravdivé informace. Máme to zdokumentované a je asi pět svědků, kteří potvrdí, že jsme vevnitř ani nebyli. Tak to mi přijde, že se vracíme někam, kam se vracet nechceme. Abychom takhle do sebe kopali… Tato organizace přitom pečuje o státní majetek, měla by se podle toho chovat. Jsou pod nějakou kontrolou Ministerstva dopravy. A oni nemůžou říct, my vám to nedáme a na dotaz ‚proč?‘ ani neodpovědět. Je to státní majetek, který se platí z daní nás všech. Měli by se o něj starat s péčí řádného hospodáře. A to nedělají.“

MARTIN KAŠPAR

* narodil se 18. července 1988 v Olomouci

* nadšenec, aktivista, zachránce nádražní budovy v Náměšti na Hané a iniciátor záchranných prací u dalších železničních stanic

* dětství a také většinu dospělého života prožil v Těšeticích na Olomoucku

* vystudoval na střední škole v Brně obor fotografie, což se stalo spíše už jen jeho koníčkem

* po škole se živil různě: nejprve rozvážel pizzu, dále pracoval jako taxikář a několik let v knihkupectví

* od roku 2017 se jako živnostník zabývá genealogií a v Těšeticích zastává pozici kronikáře

* pořádá přednášky o genealogii a na toto téma píše také knihu

* v únoru 2017 začal pracovat na odkoupení a záchraně náměšťského nádraží

* v březnu 2019 založil spolek, který se zabývá obnovou a využitím nádraží v Náměšti na Hané

* mezi jeho koníčky patří kromě fotografování také jízda na kole a historie

zajímavost: označuje se za knihomola a o svém domově prohlašuje, že to tam v důsledku prací, jimiž se zabývá, vypadá jako v knihkupectví...