Mládežnický fotbal, hokej, tenis (doplňte si sami) nejsou primárně o výsledcích. Ty se obvykle začínají více řešit někdy v dorostu. Jenže povídejme to trenérům, funkcionářům i vlastním hráčům. Sport a soutěžení jdou prostě ruku v ruce. A tak ať chceme, nebo ne, hrají výsledky (různě) důležitou roli napříč soutěžemi a kategoriemi – samozřejmě až na ty nejmenší. Každý chce prostě vyhrávat, prosadit se, být lepší než soupeř.

Po této stránce se ale nenabízí zrovna uklidňující pohled na tabulky krajských mládežnických soutěží. Velká část z nich je totiž nejen pouze se slabou účastí družstev z Prostějovska, ale zároveň týmy z našeho regionu nijak zvlášť nezáří. V nejvyšší dorostenecké soutěži v přeboru jsou dva. Na chvostu.

V nižších dorosteneckých kláních je to o něco lepší – pověst zachraňují Kostelec na Hané a Olšany u Prostějova. Nicméně opět je velká část týmů dole. A opět až na výjimky je podobná situace také v žákovských soutěžích.

Příčiny? Je jich pochopitelně více. Jednou je demografie, někde prostě ročníky nejsou silné. Dále hraje svoji roli skutečnost, že na Prostějovsku jsou spíše menší sídla s nižším potenciálním počtem fotbalistů. Není jednoduše, kde brát. Můžeme se samozřejmě bavit o práci klubů, trenérů a i hráčů. To by ale chtělo spíše odbornější analýzu.

Faktem ale zůstává, že mládež z Prostějovska mírně ustupuje ze slávy. Mít v nejvyšší krajské soutěži dorostu jen dva týmy? To je dost bída. I když pokud by se někdy jaro odehrálo, třeba by se přidal ze skupiny „A“ Kostelec na Hané. Nebo i jiné celky. Pokud se samozřejmě najdou hráči a trenéři, kteří jsou pro dobro klubů a svěřenců něco ochotni obětovat. Zejména energii, čas a tvořivost.

Osobně mě pak zaujala poznámka trenéra Pivína Jaroslava Svozila. Ten si posteskl, že pokud už někdo fotbal hraje jako mládežník slušně a myslí výš, těžce nese neúspěch. A končí, nevrátí se zpět do klubu, který do něj investoval (znovu zdůrazním, že zdaleka nejen peníze, ale hlavně čas a energii). Zde může být rovněž zakopaný pes. Začněme s našimi mladými pracovat tak, že nemusí mít všechno hned, okamžitě a nejlépe zadarmo. Veďme je k pokoře, práci, cílevědomosti, ale zároveň trpělivosti. A právě o ní taky práce klubů s mládeží je. Nejedná se o něco, co je okamžitě vidět, co má hned efekt. Jen je někdy potřeba si to uvědomit…