Dobré dopoledne, dnes je úterý 29.9.2020
svátek slaví Michal,
zítra Jeroným
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

40 jaroslav_lunak2Již na jaře příštího roku vybojovat postup ze druhé ligy, úspěšně se etablovat v první lize, postupně pak dotáhnout mladší dorost, starší dorost, juniory a následně i muže do extraligy! Novému generálnímu manažerovi prostějovských hokejistů Jaroslavu Luňákovi nechybí ambice, a pokud se mu je podaří postupně realizovat, mají se početné houfy místních fanoušků na co těšit... Majitel úspěšné firmy zabývající se prodejem jízdních kol v toliko očekávaném rozsáhlém interview pro Večerník poodhalil své touhy a sny, podělil se  o současné dojmy z fungování oddílu a nevyhýbal se ani dotazům ohledně případné změny názvu klubu či nutných investic do zimního stadionu...

 

Uplynulo několik měsíců od chvíle, kdy jste se stal generálním manažerem Jestřábů. Jaké z toho zatím máte pocity?

 

„Udělali jsme poměrně hodně práce. Podařilo se nám poskládat tým, který jsme ve finále chtěli, povedlo se nám do něj zapracovat i několik prostějovských hráčů, což je pro město i pro fanoušky dobře. Máme čtyři lajny, které hrají pravidelně, kdokoli může dát gól. Když to nejde jedněm, tak dají góly jiní. Výkony domácích hráčů Duby, Černého a hlavně Šebka jsou velmi pozitivní. Sami se seznamujeme s tím, jak funguje hokej v Prostějově, s problémy, které tu jsou. Dnes mohu říct, že se vše hýbe kupředu a jak přípravné zápasy, tak odehrané zápasy v soutěži ukazují, že to celé jde správným směrem.“

Co vám zatím dělá největší radost?

„Výkon hokejistů na ledě. Přišlo sem plno nových hráčů a já mám radost, že to nejsou žádní žoldáci, ale skuteční srdcaři, kteří chtějí v hokeji něco dokázat! Život jim zatím nedal příležitost. Tady ale přijali tuto šanci, dokázali, že hokej hrát umějí a že jsou schopni pro něj udělat něco navíc. Všechny výsledky to zatím potvrzují a výkonnost ještě poroste. Stále máme hodně rezerv, ale snažíme splnit si sen a hrát jednou nejvyšší soutěž.“
V kádru je poměrně dost zvučných a talentovaných jmen. Čím se vám je podařilo nalákat na Hanou?
„Velká většina hráčů tu je díky osobním kontaktům se mnou nebo mým synem, tak to prostě je... Kritériem byl charakter hráče a slib ‚pojď se mnou snít sen a dostat se na vrchol‘. Vemte si Franka Kučeru, syn olympijského vítěze, byl nejlepším střelcem prvoligového Písku. Nemohl sem přijít pro patnáct tisíc měsíčně, on chce s projektem postoupit do extraligy, protože ve Spartě Praha díky přetlaku a dnes silnému finančnímu zázemí, kdy si mohou koupit, koho chtějí, šanci nedostane. Martin Belay je skvělý hokejista, mozek mi nebere, že nehraje v Mladé Boleslavi, stejně tak nechápu, jak Stejskal nemůže hrát za České Budějovice první ligu, byl by tam nejlepší...“
Hned na počátku jste prezentoval, že vaším záměrem bylo pozvednout hokej v Prostějově, zvýšit zájem o něj i návštěvnost. Lze říci, že se to již nyní daří?
„Je to na dobré cestě. Diváci na hokej chodí, byli bychom ale rádi, kdyby jich bylo ještě mnohem víc. Věříme také, že se s výkonností ‚A‘-týmu zvýší úroveň mládežnických celků, bez nichž dospělácký hokej nejde dlouho a koncepčně dělat. Mládežnické kategorie zahájily sezonu docela dobře, nějaké výsledky tu již jsou. Ale k vysněnému cíli, jímž je mít tu do dvou tří let hned tři mládežnické extraligy, je stále daleko. Pokud mohou mít mládežnické extraligy v Přerově a v Porubě, tak si myslím, že bychom měli být schopni je zde mít i my. Koneckonců v Prostějově historicky byly a juniorka dosáhla dokonce na finále.“
U „A“-týmu jste si dali za cíl postoupit do první ligy. Existuje plán „B“, kdyby se to nepovedlo?
„Plán ‚B‘ neexistuje, protože se to podaří.“ 
Zmínil jste nejvyšší soutěž, znamená to, že toužíte po extralize?
„Nejsem člověkem, který by hokej dělal jako zaměstnání. Mám to jako koníček a chci vyhrávat. Poskládat tým, který bude mít ty vlastnosti a schopnosti, že budou převažovat vítězství a pokud možno ve velkém poměru. Nejprve musíme udělat první krok v podobě postupu do první ligy, ale nechceme ani tam hrát pouze střed. Buď jsem během několika let schopen dostat projekt na samotný vrchol, nebo nejsem dobrý manažer...(úsměv) První i druhá liga jsou soutěže, které diváky až tak vyloženě netáhnou. Jestliže by se měl splnit úplně můj dlouhodobý sen, tak by to mělo končit až v extralize mužů! Málo snů se splní, byl bych ale rád, kdyby tento byl výjimkou.“
Proč jste si pro ten svůj sen vybral právě Prostějov?
„Moje angažovanost v hokeji je spojená s kariérou mého syna. Strávil jsem s ním mraky času na zimáku a do olomouckého hokeje jsem investoval miliony korun. Hlavně v období, kdy ročník 1989 a 1990 de facto vyrůstal, kdy dvakrát vyhrál mistrovství republiky. Byli členy reprezentačních družstev, existovala tam řada talentů, jenže pak se věci vyvíjely jinak, než jsme si představovali. V Olomouci je jiný management a lidé, kteří chtějí řídit hokej tak, jak si myslí, že je to správně. Tam žádná možná spolupráce nebyla...“
Uvažoval jste i o jiném třeba druholigovém týmu, který byste vytáhl výš?
„Celý život je o náhodách. Řekl jsem si, že bych chtěl něco takového zkusit, a přišla nabídka z Prostějova. Z Olomouce je to deset minut, takže to byla celkem jasná volba. Jedním z důvodů je také to, že prostějovský fanoušek je lepší než ten olomoucký. Byť je náročný, byť je kritický, ale je daleko věrnější hokeji. V Olomouci si zahrajete tři zápasy baráže a máte vyprodáno, pak je jasné, že nepostoupíte, a už vám na zápasy nikdo nepřijde, byť máte super soupeře a zápasy jsou odměnou pro všechny. Věřím tomu, že kdybychom s Prostějovem hráli baráž, tak i kdybychom už byli vyřazeni, bylo by stále plno až do posledního zápasu.“
Společně s hráči přišla i řada silných sponzorů, lze říci, že již nyní je zázemí prvoligové nebo téměř extra ligové?
„Extraligové určitě ne, ale máme lepší zázemí než většina týmů první ligy. Navíc se domnívám, že v oblasti sponzorů jsme neřekli poslední slovo.  V jednání jsou ještě poměrně velké firmy se zajímavými možnostmi. V průběhu této sezony bychom rádi představili nového generálního partnera prostějovského hokeje a ještě řadu dalších top firem ve svém oboru, s nimiž jednáme o podpoře hokeje a projektu. My ale stavíme na tom, že jsme schopni za relativně málo peněz předvést hodně muziky. Doufám, že se nám to povede.“
Mezi fanoušky se vážně diskutuje o názvu klubu. Ještě letos to jsou Jestřábi, vaší představou jsou ale Gladiátoři. Proč právě oni?
„Myšlenka gladiátora vznikla v okamžiku, kdy jsme kádr skládali. Klukům jsme říkali, že potřebujeme gladiátory, kteří obrazně půjdou na život a na smrt. Jejich mottem nemůže být plat, ten v Prostějově rozhodně nedostanou, ale právě vítězství na konci, postup do vyšší soutěže a následně maximum, aby se postup ještě jednou zrealizoval, což by bylo odměnou jak pro nás, tak pro ně. Skutečně vášnivá diskuse, která se kolem toho rozpoutala, ale znamená, že tady nikdo na změnu názvu tlačit nebude. Samotného mě překvapilo a někdy mi to až vadí, že se tu stále někdo vrací k tomu, zda se budeme jmenovat tak, nebo tak. Souhlasím s řadou fanoušků, že Jestřábi jsou zaběhnutý název, lidi jsou na ně zvyklí. Počkáme, jak sezona dopadne. A pokud se postup podaří, tak se s fanoušky rozhodně o dalším řešení poradíme.“
Takže hlavní slovo budou mít fanoušci?
„Pokud bychom opravdu začali řešit tento problém, tak zorganizujeme anketu, která bude vypovídající. Pokud anketa rozhodne, že změna názvu je nežádoucí, tak změnu dělat nebudeme. Pro nás je podstatné, že my jako Gladiátoři jsme do toho boje šli. Kolem hokeje je ale také potřeba udělat daleko větší šou pro diváky a zcela upřímně na motto gladiátora se dá dělat neskutečná šou, s jestřábem už to není tak jednoduché...“
Když hovoříte o extralize, jaké by si to vyžádalo investice?
„Rádi bychom tento rok nainstalovali velkoplošnou obrazovku, řádově to jsou milionové investice, které se zatím řeší. Zaplatíme to my, ale jedná se i s městem, které vyjádřilo vstřícnost, že by nám s tím třeba pomohlo. Ze strategicky dlouhodobého hlediska je tu ale zimák problémem. Ať se to někomu líbí, nebo ne, je postaven pro jinou dobu a ne pro naše dlouhodobé cíle. Diváci tu musí stát, což už dneska není běžné, je tu poměrně veliká zima, tribuny jsou daleko od ledu. Ještě jsme nic nepředvedli, pokud by se to ale povedlo, tak bychom chtěli otevřít i diskusi na téma zimního stadionu.“
Znamená to, že by byla nutná rozsáhlejší rekonstrukce?
„Určitě. Pro finální sen bychom tady dostali na dva roky výjimku, víc ne. Podobné stadiony má Zlín, Litvínov, Třinec, Kladno, ale ve finále se všude již něco děje. Buď se již staví, nebo jsou před startem stavby. Dlouhodobě by nás v tom nenechali hrát a my bychom rádi tu soutěž hráli. Jdeme ale postupně. Kdybychom postoupili, rádi bychom se domluvili na rekonstrukci šaten prvního mužstva, což je reálný cíl. Následně uvidíme, jak se v první lize budeme schopni etablovat. V nejbližších dnech budeme jednat o předložení návrhu, co by se zimním stadionem šlo udělat. Zase stejnou metodou za málo peněz hodně muziky, protože nelze předpokládat, že by se v Prostějově našlo šest stovek milionů na výstavbu nového zimního stadionu.“
To je poměrně astronomická částka...
„Rozhodně. Prostějov má stejný problém jako Olomouc. Obě města si postavily aquaparky, které moc dobré investice nejsou, na druhou stranu by tu měl fungovat zimní stadion jako multifunkční hala. Nebyl by problém postavit halu, kde by hráli i basketbalisté, volejbalistky. Momentálně bych to ale viděl jít cestou Přerova, tedy rekonstrukci. Udělají se místa na sezení, hala se trochu zateplí. Chtěl bych, aby tu byla kapacita minimálně pět tisíc diváků, nejraději bych ale na začátku viděl osmičku, jak je to třeba v Pardubicích. To se vám hned jinak začíná sezona, když prodáte osm a půl tisíce permanentek.“
Myslíte si, že jsou takové počty reálné i v Prostějově?
„Když poslouchám, že tu prý standardně na zápasy první ligy, když o něco šlo, chodilo čtyři a půl tisíce diváků, tak věřím, že příští rok s Olomoucí, Šumperkem bude vyprodáno. Kometa Brno taky před lety tolik fanoušků neměla. Postupně se nabalovali, nabalovali a nabalovali. Doufám, že touto cestou půjde i Prostějov. Je to hokejové město, hokej tu byl vždy sportem číslo jedna. Když zde dokázalo chodit přes tisíc diváků na druhou ligu, a doufám, že to číslo ještě poroste, pak na vyšší soutěže by se dům naplnil. Pokud by se nenaplnil, bylo by to špatné a nemělo by to cenu dlouhodobě dělat. Děláte to pro diváka, ten je vám poděkováním.“
A na jak dlouhé spolupráci jste se s majitelem Jestřábů panem Tomigou domluvil?
„Mým úkolem je finančně zajistit ‚A‘-tým. Každý rok po skončení soutěže se mohu svobodně rozhodnout, co bude dál. Budu se snažit, aby roků bylo co nejvíc, ale také můžu dospět k závěru, že nejsem schopen sestavit tým, který by vyhrával. Bude pro mě důležité, aby lidé chodili a byla tu skvělá atmosféra a v neposlední řadě, aby se, pokud přijdou výsledky, k hokeji pozitivně postavilo město. Pevně věřím, že tomu tak bude, ale až čas ukáže, jestli to bude pravda. Nechci být v pozici vazala, který si na sebe uváže tým z první nebo druhé ligy, to je jen obrovská starost. Neříkám, že tu budu rok a za rok odejdu, ale i tato varianta je možná. Nezůstala by po nás ale ani koruna nezaplacených závazků.“
Takže se rozhodne vždy až po sezoně?
„Podepsali jsme dohody, které předurčují naše práva a povinnosti. Měli bychom možnost tu být, když budeme chtít. Nemůže se stát, že by nám pan Tomiga za rok řekl, že teď už si první ligu bude hrát sám, to nejde, pokud my s tím nebudeme souhlasit. Pravdou je, že pro nás je tu všechno nové. Zatím se to vyvíjí dobře, ale sezona je hodně dlouhá. Přišel jsem tu ale odesnít si svůj sen a doufám, že letos vyhrajeme druhou ligu, příští rok tu porazíme Olomouc a další sezonu se do extraligy podíváme. Chci ji vyhrát a jednou tady do Prostějova přivézt pohár. Když se mi to nebude dařit, řeknu dobře, neumím to, musí to zkusit někdo jiný...“

Kdo je Jaroslav Luňák?
Dnes třiapadesátiletý manažer vystudoval pedagogickou fakultu, obory tělesná výchova a zeměpis. Od revoluce se věnuje podnikání a vlastní dnes nejstarší cyklistickou firmu v České republice Olpran, která prodává jízdní kola, hlavně do sítí hypermarketů České a Slovenské republiky a některých zemí střední a východní Evropy. Obchoduje rovněž s elektronickými cigaretami Salubrius a elektronikou LTLM. Hokeji obětuje veškerý svůj volný čas od doby, kdy se tomuto sportu začal věnovat jeho syn Lukáš. Nejprve finančně podporoval olomoucký oddíl, na jaře letošního roku se stal generálním manažerem LHK s veškerými pravomocemi pro „A“-tým prostějovských Jestřábů, s nimiž by to rád ze druhé ligy dotáhl až do extraligy.

Total Comments

  • Ano
  • SPD
  • Vinotéka Hruška
  • ČSSD
  • Interforst
  • Bellis
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Jak byste řešili vzrůstající pandemii koronaviru?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Smích s klasikou.

Koronavir – nekoronaavir, prostějovská veřejnost chce žít! Není proto divu, že letní promítání na nádvoří zámku mělo značnou diváckou kulisu. A co dávali? No přece klasickou českou komedii Postřižiny! A organizátoři vsadili na dobrou kartu, když se rozhodli pro film nedávno zesnulého režiséra Menzla!

 

Lidová tvořivost před volbami.
Předvolební kampaně politických stran a hnutí nabírají na intenzitě a s tím také množství různých billboardů či plakátů v ulicích města. A stejně jako před každými volbami se tyto propagační záležitosti stávají terčem vandalů. Mnoha politikům tak přibyly vousy, vlasy, dokonce mají propíchnuté oči...

Nezapomněli na lidi.

Total Comments

Osobnost týdne

Petr JANDA

Nestárnoucí rocker řádil uplynulou sobotu večer se svým Olympicem na pláži U Vrbiček na plumlovské přehradě. Jak? Jako zamlada!

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Total Comments

Číslo týdne

47 722

Město Prostějov má v tuto chvíli přesně tolik obyvatel. Jejich počet rok od roku klesá a doby, kdy jsme se chlubili více než padesátitisícovým městem, jsou dávno pryč.

33

Total Comments

Výrok týdne

„ONI POTŘEBUJÍ MASY, KTERÉ BY DĚLALY BEZ REPTÁNÍ TO, CO CHTĚJÍ. TO JSME JIM KAZILI...“

Jednadevadesátiletý Ladislav „Bor“ Šín, který byl u znovuzaložení skautů v Konici v roce 1991, takto promluvil ke komunistům.

Total Comments

-