Na loňský ročník budou chtít nejspíš fanoušci Prostějova rychle zapomenout. Ale i hráči a trenéři, vždyť tým, který měl papírově na první šestku – a to bez problémů – přímo propadl. Otázkou ale zůstávalo, jak si s nezmenšenými ambicemi poradí omlazený tým, navíc téměř bez hvězd.

Odpověď začíná být zřejmá – solidně. Jestřábi průběžně bodují, daří se jim dávat pořád hodně gólů, dokonce ještě více, než když se na ledě proháněli hráči jako Nouza, Divíšek, Račuk nebo Prokeš. Což je velmi příjemné překvapení. Ukázalo se, že i bez hvězd to jde – tento status totiž teď obstojí snad jen ve spojení s Lukášem Žálčíkem. Velkou výhodou je navíc fakt, že se dokáže prosazovat více hráčů, že produktivita neleží jen na třech čtyřech hráčích.

Jenže vždycky je tu nějaké „ale“. A to prostějovské zůstává vlastně stále stejné – obrana a její početnost. Obránci Prostějova mají za současné situace téměř stoprocentní jistotu, že si zahrají. Nečetnost obrany by nyní měl trochu zlepšit Dominik Rudl, zatím je to ale jen polovičaté a krátkodobé řešení. Navíc, jak ostatně připustil trenér Šejba po utkání s Litoměřicemi, hráči toho na závěr zápasu mívají plné kecky.

Jestli by tak prostějovské vedení mělo na něčem zapracovat, tak na početnosti defenzivy. Současná doba vůbec nenahrává nějakým nákladným krokům, nezbyde tak než se podívat do juniorek v okolí nebo po nezkušených hráčích. Ale i pozici sedmého osmého beka je potřeba alespoň obsadit, když ne zrovna kvalitně. A to se zatím Jestřábům znovu nedaří.