Navzdory covidu se v posledních letech u nás dosud nebývalým způsobem zvýšila takzvaná střední délka života. Loni se u nás průměrný muž dožíval 78 let, zatímco u žen to bylo 84 let. Přitom pandemie tento údaj ve srovnání s rokem 2020 u obou pohlaví o rok snížila.

Není to ovšem tak dlouho, co byla situace naprosto jiná. Ještě koncem 19. století se uvádělo 35 let jako průměrný věk na dožití. Zdánlivě to vypadá, že se délka života během generace našich otců a dědů více než zdvojnásobila. Tento pokrok však padá na vrub zejména snížení kojenecké úmrtnosti, jež tehdy činila kolem 25 procent. Dětská úmrtnost byla ve 20. století výrazným způsobem snížena díky dostupnosti pitné vody, potravin, hygieny, lékařské péče, očkování, konečně i omezením příbuzenských sňatků. 

V současné době nás čeká opačný extrém. Pomalu se blížíme do situace, kdy třetina Evropanů bude starší 65 let. Nelze se proto divit, že čím dál větší část populace cítí, že tato země není pro staré. Generace dříve narozených se hůře sžívá se stále zrychlujícím se technologickým pokrokem, šířením informací a s tím souvisejícími změnami životního stylu. Takové ověřování identity v mobilu prostřednictvím nejrůznějších hesel představuje pro mnohé z nás naprosto nepřekonatelnou překážku. V podobných situacích prožíváme vnitřní odpor a ve finále i určitou bezmoc.

Spolu s tím na druhou stranu dochází k výraznému stárnutí elit. Organizace jako třeba náš Senát je plná osmdesátníků, lidí mladších padesáti let je v ní jen minimum. Přestože je to v kontextu doby přirozené, situace, kdy se zasekla přirozená generační výměna, nevěstí pro naši budoucnost nic dobrého. Navíc platí, že kvalita života udržovaného prostřednictvím velkého množství léků je více než sporná.

Vždy bude platit, že stárnutí je jediný způsob, jak se dožít vysokého věku. Nikdo z nás je nemá rád, ale všichni chceme, abychom co nejdéle žili nejen my, ale i všichni naši blízcí. Bohužel situace se vyvíjí tak, že nápor stále většího množství seniorů nebudou zadlužené státy a jejich sociální služby schopny dlouhodobě zvládat. Nebude trvat dlouho a čím dál více lidí tak bude umírat bez pomoci, kterou by jim naše jinak velmi vyspělé zdravotnictví mohlo poskytnout. A nám nezbyde nic jiného než se s tím smířit.