Máme různé druhy svobody, dokonce většinu z nich zaručuje naše ústava. To je ten dokument, který si každý přizpůsobuje k obrazu svému a ohání se jím, když potřebuje pošlapat svobodu druhého, což se v poslední době děje zdatně.

Ale dnes nechci mluvit o svobodách ústavních, nýbrž o záležitosti týkající se každého pracujícího občana. Málokdo o ní však ví a málokdo ji sleduje. Jde mi o Den svobody daňové. A tak se pojďme podívat, o co vlastně jde.

Den daňové svobody představuje pomyslnou hranici, jež rozděluje kalendářní rok do dvou období – v části roku do Dne daňové svobody je třeba vydělat na pokrytí výdajů státních a veřejných institucí. Toto virtuální období 100procentního zdanění končí Dnem daňové svobody, od kterého vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích si rozhodujeme podle vlastního uvážení. Za každých 20 tisíc Kč, které si necháme na vlastní spotřebu, stát přerozdělí dodatečných 16 894 Kč. „Ve dvou letech koronavirové pandemie zažila Česká republika dva daňově nejméně svobodné roky a bohužel jsme se posunuli do „nového normálu“, kdy podle všeho budou stamiliardové schodky zcela běžné. Nová vláda fiskální situaci zdědila, nelze ji proto za pozdní Den daňové svobody letos kritizovat. Uvidíme, jak se k tomu postaví v dalších letech,“ komentuje letošní termín ředitel Liberálního institutu Martin Pánek. „Termín Dne daňové svobody v naší metodice také negativně ovlivňuje válka na Ukrajině,“ dodává.

Liberální institut pro výpočet Dne daňové svobody používá metodiku zaměřenou na výdajovou stranu veřejných financí. Jsou to totiž právě výdaje, které je nutné financovat daňovými příjmy a které, v případě deficitních rozpočtů, determinují i nutnost splácet v budoucnu dluh. Letošní Den daňové svobody je o deset dní později, než kdy nastává v průměrné zemi OECD. Nejdříve daňovou svobodu přivítali již tradičně v Irsku (25. 3.) a poté ve Švýcarsku (7. 5.), dále pak v Jižní Koreji (19. 5.). Naopak nejdéle si na ni počkali ve Finsku (11. 7.), v Belgii (právě dnes 19. 7.) a také již tradičně ve Francii (26. 7.). Průměr OECD oproti pandemickým letům klesl o dva týdny. „V předchozích ročnících Dne daňové svobody, dávno před pandemií a válkou, jsme varovali, že české veřejné finance potřebují reformu a že trvalé schodky způsobí to, že v krizi nebude kde brát. Také jsme upozorňovali, že v situaci nízkých úrokových měr se na dluh žije snadno, ale že tato situace nebude trvat věčně. Poslední tři roky nám bohužel daly za pravdu,“ uzavírá Pánek.

Liberální institut měl 17. 6. ke Dni daňové svobody tiskovou konferenci s obsáhlou prezentací výsledků včetně mezinárodního srovnání a také doprovodný happening, kde názorně ilustroval, kolik nám stát letos ujedl z našich výdělků. Jen bych rád doplnil, že k výpočtu Dne daňové svobody existují i jiné přístupy, například ten, který používá společnost Deloitte. Její metoda rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícím podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu. Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco výpočet Liberálního institutu bere v potaz výdaje státu oproti domácímu produktu (zahrnuje i příjmy zahraničních firem a zahraničních pracovníků), výpočet Deloitte je založen na příjmech státu oproti národnímu produktu, u ní vyšel letošní Den daňové svobody na 18. června. Je to tedy o den později, než stanovuje výpočet Liberálního institutu.

Takže si to shrneme. Již zhruba měsíc pracujete a vyděláváte na sebe. Není to špatný pocit, ovšem jde spíše o kosmetickou záležitost, protože doba nazrála k tomu, že i lidé políbení ekonomickou gramotností obracejí každou korunu a nestačí se divit, jaké ceny za různé komodity platí. K tomu musí poslouchat mnohdy takřka přisprostlé hlášky vládní kamarily a já čekám, kdy přeteče pohár občanské trpělivosti. Je možné, že se občané pořádně podívají do ústavy a všichni se budou divit.