Kdopak by si dnes vzpomněl na nějakého „Plačícího filozofa“, zvlášť když v tak dávných dobách ještě lidé ani nefilozofovali, byli „jen“ myslitelé. Co bychom dali za to dnes, kdyby odpovědní lidé přemýšleli aspoň trochu. A přece něco od Hérakleita, tak se totiž ten chlapík jmenoval, zná skoro každý. Nebo si opravdu myslíte, že dvakrát vstoupíte do téže řeky?
Je to vlastně geniálně jednoduché vyjádření pomíjivosti času, který prostě nelze vrátit zpět, nic nezůstává stejné. Řeka sice může být tatáž, stejné může být i místo na břehu, přesto v ní plynou stále nové vlnky, takže voda v ní je napodruhé už úplně jiná. Kromě toho se mění i sám člověk.
Kolik staletí od té doby uplynulo, tolik v nich bylo pokusů o nemožné. Tu s větším, tu s menším úspěchem. Příkladů kolem sebe máme, kolik si vzpomeneme, stačí si vybrat.
Například Česká televize, které platíme přes veškerý reálný pokles i tak nekřesťanské poplatky na astronomický plat ředitele i denní porci propagandy, zvané zpravodajství, investovala mimořádně do něčeho rozumného. Čas totiž ukázal, že detektivky podle reálných případů prostě táhnou nejvíc. Ať už to byly zločiny první republiky v nezapomenutelných Hříšných lidech města pražského nebo větší či menší lapálie z dob reálného socialismu v Malém pitavalovi z velkého města. Symbolem moderní doby v tomto směru jsou Případy 1. oddělení, jehož další sérii na podzim dostáváme naservírovanou. V dnešní záplavě nejrůznějších „kriminálek“ tento seriál vysoko vyčnívá nejen atraktivním hereckým obsazením, ale především reálností zpracování a poodhalením skutečné kriminalistické praxe.
Pokusy o vstoupení do téže řeky jsme mohli a můžeme sledovat i v našem fotbale. V nedávné minulosti to byl třeba návrat „ztraceného syna“ Jana Koudelky, který v eskáčku dotvářel svoji fotbalovou osobnost, jejíž plody po návratu předává těm mladým. Změnil se klub, změnil se i on sám – už to není tolik o gólech, jako spíš o tvorbě hry a fotbalovém myšlení.
Druhý začátek absolvoval nedávno i trenér Pavel Šustr, který dostal šanci navázat na rok přerušenou práci na Hané. Zdá se, že cesta, kterou se vydal, kopíruje tu předchozí úspěšnou, i když start letošní sezóny není zrovna hvězdný. To ale nebyl ani poprvé a přesto se na konci zrodil nejlepší výsledek eskáčka v novodobé historii.
Uvidíme tentokrát. Kdoví, třeba se do té stejné řeky přece jen dá vlézt i podruhé.
