Tudy cesta opravdu nevede. Dokážete si představit, že by k vám do zaměstnání pravidelně docházel muž oděný do trička odkazujícího na texty ohledně vaší údajné nevěry a následné vyostřené spory na pracovišti? A že by ty stejné texty lepil na dveře? Právě tomu musela čelit jedna z lékařek prostějovské nemocnice. Za vším stál osobní nesoulad mezi ní a sestrou, s níž spolupracovala při operacích. Původně banální záležitost nabrala kvůli přecitlivělosti a zarputilosti zúčastněných zcela absurdních rozměrů. Postupně do ní bylo vtaženo nebývalé množství lidí. Vše skončilo rozsudkem prostějovského soudu, který konstatoval, že podobná štvanice na kohokoliv je neakceptovatelná.
Spolupráce v kolektivu vždy vyžadovala alespoň základní respekt k osobním vlastnostem druhých, stejně jako schopnost překonat případné osobní averze pramenící třeba z nedorozumění, špatného odhadu situace či třeba nekritického hodnocení vlastních práv. V dnešní stále více individualizované době však dostává umění podívat se na svět očima toho druhého pořádně na frak, stejně jako úcta k práci ostatních. To, co se dříve řešilo na úrovni školních tříd či zaměstnavatelů, nabývá dnes často absurdních rozměrů a může skončit až na policii, či dokonce před soudem. Až sem dospěl spor dvou kolegyň z prostějovské nemocnice, z nichž jedna z nich do vzájemného souboje mimo jiné zatáhla svého přítele, který se choval mírně řečeno „neobvykle“.
Do práce chodila se strachem
V úterý 5. května padl rozsudek v případu Václava V. obžalovaného z toho, že od února do července loňského roku systematicky pronásledoval jednu z lékařek prostějovské nemocnice. Soud konstatoval, že ji soustavně vyhledával na jejím pracovišti, kde jinak neměl co dělat, a opakovaně nereagoval na výzvy, aby s tím přestal. „V čekárně obvykle postával už kolem sedmé hodiny ráno, snažil se navázat oční kontakt, oslovoval mě, přičemž měl na sobě tričko s nápisem šikana a QR kód s odkazem na webové stránky své přítelkyně, která na oddělení pracovala jako sestra. Býval tam celé dopoledne. Měla jsem z něho strach, do práce jsem chodila nervózní a s obavami, co se zase bude dít. Bezmoc, že s tím nemohu nic dělat, mě dovedla až na policii,“ popsala věcně poškozená lékařka, která dle svých slov kvůli psychosomatickým problémům musela vyhledat odbornou pomoc.
Vztahy narušil anonym
Ublíženě se však cítila také zmíněná sestra, která se kvůli převládajícím sporům s lékařkou měla dostat pod tlak vedení nemocnice. „Uvedené sestře jsem po pracovní stránce nikdy neměla co vytknout, byla vždy dobře připravená. Zatímco ona však byla na operačním sále zkušená, já jsem se coby operatérka zaučovala, a to pod dohledem primáře. Jenže ona se začala často nevhodně vyjadřovat k tomu, jak operuji, že mi vše dlouho trvá a podobně. Proti tomu jsem se ohradila. Následně mě a manželovi přišel anonym o mém údajném mimomanželském poměru. Byl to nesmysl, člověk by se tomu zasmál, nicméně vztahy na pracovišti to ještě více narušilo,“ vyjádřila se doktorka, kterou dle jejích slov vše deptalo natolik, že nebyla schopná nadále pokračovat v provádění operací vyžadujících klid a milimetrovou přesnost.
Vadil i ostatním
Jedním z klíčových důkazů u soudu byl fakt, že proti chování obžalovaného sepsal stížnost kolektiv oddělení prostějovské nemocnice, kam muž pravidelně docházel. Jeho přítelkyně tak alespoň našla zastání u bývalého primáře oddělení, který jejich vzájemnou devítiletou spolupráci hodnotil jako bezproblémovou. Oba přitom připouštěli, že je mimo jiné spojuje jistý pocit křivdy ve vztahu k současnému vedení nemocnice.
Navzdory složitým kořenům celého sporu, jisté přecitlivělosti, psychické nestabilitě a zřejmě i přebujelému egu na obou stranách „barikády“ soud ve finále hodnotil výhradně chování obžalovaného. A zde nebylo zas až tolik co řešit. „Podobné pronásledování kohokoliv je neakceptovatelné,“ shrnul soudce Petr Vrtěl, který obžalovaného potrestal tříměsíční podmínkou s odkladem na jeden rok a zakázal mu přibližovat se k poškozené lékařce.
Ta očividně chtěla mít hlavně klid, čemuž nasvědčoval fakt, že po obžalovaném nepožadovala finanční náhradu, což bývá v podobných případech obvyklé.
Boje nekončí
Přesto celá záležitost bude ještě nějaký čas doznívat. Výmluvná a nepochybně činorodá zdravotní sestra, které nechybí sebevědomí i pořádná dávka asertivity, nakonec na oddělení prostějovské nemocnice skončila. Proti tomu se aktuálně brání občanskoprávní žalobou. Své pohnutky přitom veřejně prezentuje jako „boj za to, aby pravda vyšla najevo“.
Rozsudek v trestní věci dosud není pravomocný, obě procesní strany si ponechaly lhůtu pro možnost odvolání.
