Žáci devátých tříd jsou už v drtivé většině případů ve věku, kdy sami dokáží posoudit možnosti svého budoucího povolání. Snad jen za menší pomoci svých rodičů... Stát ale v této době chce deváté třídy zrušit, o čemž se živě diskutovalo už před letošními letními prázdninami. Jsou „devítky“ takzvaně na odstřel? Podle vyjádření ministra školství České republiky Mikuláše Beka z posledních týdnů by se to mohlo zdát. Ten se nechal slyšet, že má v plánu prodloužit povinnou školní docházku, ale přitom zkrátit dobu, kterou děti tráví na základní škole. „Řešením by mohla být osmiletá základní škola a pak by následovaly dva roky povinné školní docházky na střední škole. Vrátili bychom se k něčemu, co jsme tady měli do začátku devadesátých let,“ řekl ministr Mikuláš Bek v rozhovoru pro celostátní média.

Jednou z velkých zastánkyň zrušení devátého ročníku základních škol je poslankyně za ODS, členka sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a předsedkyně podvýboru pro regionální školství a celoživotní učení Renáta Zajíčková. Ta předložila už bývalému ministrovi Vladimíru Balašovi svůj dokument nazvaný Podklad k záměru systémových změn české vzdělávací soustavy, kde navrhuje prodloužení povinné školní docházky na 11 let (1 rok MŠ, 8 let ZŠ a 2 roky SŠ) a zároveň zkrácení základní školy o jeden ročník, z devíti na osm let. Proč je vlastně návrh na zkrácení základní školy na stole právě teď? Jak už to bývá, jde samozřejmě mimo jiné i o peníze. Každý rok, který děti nestráví ve škole, se počítá. Ušetří se na platech učitelů, na budovách. Dospívající nebo mladí dospělí budou vstupovat na trh práce o rok dříve. Podle zastánců a předkladatelů reformy ale nejsou ekonomické důvody těmi hlavními. „Návrh na zrušení devátých tříd je pouze jedním z několika kroků komplexní reformy regionálního školství,“ říká Zajíčková. „Není to pouze nějaký izolovaný nápad, který by vycházel výhradně z potřeby ušetřit. V první řadě potřebujeme co nejdříve optimalizovat zastaralou školskou infrastrukturu a školy ji musí efektivně sdílet. Vzniklé úspory pak můžeme přesměrovat tam, kde je jejich největší návratnost, ideálně do primárního vzdělávání.“

Prvním z důvodů, proč zkrátit základní školu, je podle Renáty Zajíčkové ten, že máme – jak sama říká – přestárlé maturanty. „Není výjimkou, že nám k maturitě jdou lidé i ve dvaceti, jednadvaceti letech. Stačí mít odklad, odjet na rok do zahraničí a už se to nabaluje,“ upozorňuje. Pravdou je, že problém s „přestárlými maturanty“ nevzniká často na konci, ale právě na začátku školní docházky. Česká republika má dlouhodobě více než 20 procent prvňáků s odkladem, v některých regionech je to i více než třetina. S tím by do budoucna měla pomoci jednotná metodika vyšetření pro pedagogicko-psychologické poradny napříč republikou i připravovaná reforma předškolního vzdělávání. „Pro střední školy je náročné, když mají už v polovině studia plnoleté studenty. Zároveň dospělí lidé už příliš nepasují do středoškolského systému, který byl vytvořen pro nezletilé. Není to prostě zdravé,“ dodává poslankyně Zajíčková.

Zkrácení základní školy ale neznamená zkrácení povinné školní docházky. „Když se podíváme na mezinárodní srovnání, patří Česká republika v Evropě k zemím, kde je kratší povinná školní docházka. U nás trvá v zásadě do patnácti let dětí. Ve většině evropských zemí je ten věk šestnáct roků a pak jsou země jako Belgie či Francie, kde trvá dokonce do osmnácti. Důvody pro prodlužování jsou zpravidla navázány na to, že povinná školní docházka zahrnuje i část střední školy a vtahuje tak do vyšších stupňů vzdělávacího systému děti, které by to třeba ani jinak nezkusily nebo by ze systému vzdělávání předčasně vypadly. Provést se to dá postupně a hranice plus minus 16 let se zdá rozumná. Zásadní je, aby to zasáhlo alespoň dva roky na středních školách,“ vysvětluje ministr školství Mikuláš Bek.

Souhlasí s ním i Renáta Zajíčková. Také podle ní by měly české děti absolvovat povinně alespoň dva roky na střední škole, protože je větší šance, že už to potom dotáhnou například k výučnímu listu. Mělo by tak ubýt lidí, kteří končí pouze se základním vzděláním, celoživotně mají nižší příjmy a jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaností.