„Vidíš pouze to, co tvé oči chtějí vidět,“ zpívá zpěvačka Madonna v písni Frozen. A má naprostou pravdu. Pokud někomu vyhovuje sledovat lži či zmanipulovaná fakta jen proto, že je to v souladu s jeho názory, pak by mu v tom v demokratické společnosti nikdo neměl zabránit. Z tohoto úhlu pohledu je tedy jakýkoliv vládní boj proti dezinformacím něco naprosto nejen marného, ale až nebezpečného. Ačkoliv boj s blbostí vyhrát nelze, zcela vzdát se ovšem nesmí. Mnohem více se proto vyplatí investovat do vzdělání. To bychom však neměli brát jako „nalívání“ těch zaručeně správných informací, ale spíše jako způsob, jak naučit děti a dospívající vytvářet si vlastní názory na základě samostatně vyhledávaných faktů.

Z šíření dezinformací se v Česku stalo v některých případech i poměrně ziskové podnikání. Nejrůznější konspirační weby financují drobní přispěvatelé, v některých případech pak inkasují peníze z reklam.

O nárůstu tzv. dezinformací se začalo hovořit zejména v souvislosti s covidovou pandemií. Důvodem bylo mimo jiné i to, že někteří odborníci o bezprecedentní situaci hovořili jinak než jiní odborníci. Prostý člověk si z toho udělal závěr, že je úplně jedno, co kdo říká. Důležité je, jak se k tomu postaví on sám, třebaže je v daném oboru naprostý laik. Pro potvrzení svého názoru už si pak nějakou tu „kapacitu“ vždy našel.

V tomto postoji někteří pokračovali i po začátku války na Ukrajině. Zatímco masivní proticovidová opatření, která začala fungovat snad po celé planetě, byla v historii lidstva něčím úplně novým, vojenské napadení jednoho státu druhým a výrazně větším státem pak rozhodně ničím novým nebylo. Doprovázely to typické znaky, které známe z historie, mezi něž patřilo mlžení a popírání vlastních skutečných záměrů.

Když vyšla pravda najevo, byl agresor působící na cizím území válečné utrpení téměř všemi jednoznačně odsouzen. Bohužel s postupem času se začaly objevovat pro racionálně uvažujícího člověka naprosto nepochopitelné hlasy, které naznačovaly, že Rusko mělo svaté právo na Ukrajinu zaútočit. Někteří se domnívají, že za tímto vývojem stojí právě dezinformace. Možná. Ale hlavním důvodem byl nedostatek vzdělání a postoje některých z nás. Pokud totiž v někom vězela nespokojenost se „západní“ demokracií postavenou na svobodě a zároveň také odpovědnosti za svůj vlastní život, pak na tom nikdo a nic nemohli změnit. A přehlížet nadále lidi, kteří se stále nostalgicky ohlíží za dobou, kdy vše ovládal všemocný stát, jenž lidi zbavoval tíhy rozhodování a nabízel jim relativně pohodlné vegetování v přesně vymezených hranicích, nebylo možné. Není nic divného, že podobný způsob státního zřízení někomu vyhovuje a někomu ne, ostatně demokracie není ani automatická, ani pro každého. Na planetě Zemi je stále více států autoritářských než demokratických.  

Snaha svalovat tento posun na dezinformace a urputně honit dezinformátory, jako by nějaký svobodu vyznávající člověk náhle zhloupl a otočil, je nesmysl. Různé zprávy se dostávají ke všem zhruba stejně, ale to, že někdo jakékoli proruské výroky oslavuje a opačné vztekle komentuje jako „bůhví, co je na tom pravdy“, je prostě jen dle toho, jak vyhovují jeho naturelu.

Stejně tak inklinace ke svobodě či naopak k autoritativním režimům je už v člověku samém. Investovat by se tak mělo spíše do vzdělávání než do honění dezinformací.

Ona totiž existuje pravda a jsou názory. Pravda vždy bude jen velmi malou, a tudíž velmi vzácnou podmnožinou názorů. I proto se říká, že každý má tu svou. Určitě je dobré i zdravé být přesvědčen o tom, že druhým lidem říkám pravdu. Zásadní je tak „nebát se a nelhat“. Je však od věci „cpát“ svoji pravdu někomu, kdo si to snad ani nezaslouží. V takových případech je lepší, a když ne to, tak minimálně moudřejší, nereagovat na hloupost jiných lidí a raději mlčet. 

A přehlížet nadále lidi, kteří se stále nostalgicky ohlíží za dobou, kdy vše ovládal všemocný stát, jenž lidi zbavoval tíhy rozhodování a nabízel jim relativně pohodlné vegetování v přesně vymezených hranicích, nebylo možné. (NENÍ?)