K dnešnímu přemítání mě inspirovalo jedno výročí, o kterém asi řada z nás neví skoro nic, pokud se tedy neponoří do archivních pramenů. Letos v květnu je tomu právě 200 let, co se v pražském Stavovském divadle hrálo poprvé v češtině. Šlo o zpěvohru, kterou přeložil do češtiny Jan Nepomuk Štěpánek.

Dobové titulky zvaly v tehdejší češtině diváky takto: „Střelec Kauzedlnjk: romantická zpěwohra we 3 gednánjch / dle Bedřicha Kynda zčesstěná od Jana Nep. Sstěpánka; hudba od Karla Marye z Webrů“. Jen tak pro zajímavost uvádím obsah této hry: První dějství. V krčmě u lesa se sedlák Kilián raduje z vítězství ve střeleckých závodech, ve kterých nečekaně porazil Maxe. Ten je považován za nejlepšího střelce široko daleko, ale v závodech se netrefil ani jednou. Polesný Kuna připomíná Maxovi, že zítra si má zkušební ranou získat nástupnictví na místě polesného a ruku jeho dcery Agáty. Neúspěchem je vinen druhý mladý myslivec Kašpar, který se snaží s pomocí temných sil Maxovi škodit, protože se dříve také (neúspěšně) ucházel o Agátu. Kašpar Maxovi nabízí pomoc, a sice čarovnou kuli, kterou nemůže minout. Tu si ale musí Max ulít sám o půlnoci ve Vlčím dole. Druhé dějství. Max přichází za Agátou, kolem které se začínají dít podivné věci. Obraz jejího pradědečka spadl ze zdi přesně ve chvíli, kdy Max střelil orla puškou zapůjčenou od Kašpara. Agáta připomíná Maxovi, že by zemřela žalem, pokud by se zítra při zkušební ráně netrefil a nezískal její ruku. Max se na základě tohoto rozhovoru rozhodne přijmout Kašparovu pomoc. Ve Vlčím dole vyvolává Kašpar Samiela a ten se zjevuje v podobě černého myslivce. Vyžádá si od něj šest kulí, které zasáhnou jakýkoliv cíl, a sedmou, která bude určena Agátě. Zároveň vychází najevo, že pokud Kašpar do další půlnoci nedodá peklu někoho místo sebe, pak vyprší jeho smlouva s ďáblem a on sám peklu propadne. Přichází Max a pln děsu a odporu přihlíží lití kouzelných kulí. Ty jsou rozděleny tři pro Maxe a tři a jedna (ta sedmá) pro Kašpara. Třetí dějství. Max už vystřílel své tři kouzelné kule, aby se předvedl před knížetem Otokarem. Prosí Kašpara, aby mu dal ještě jednu, a ten mu podstrkuje kuli určenou Agátě. Jako ochranu proti zlým silám si bere Agáta na hlavu věnec z posvěcených růží. Max konečně dostává příkaz ke zkušební střele – má sestřelit holubici z vysoké větve. Agáta se jej snaží zastavit, protože podle jejího snu byla právě ona sama proměněna v holubici. Max vystřelí, holubice uletí a zasažena je Agáta, ale zároveň díky ochraně Agátina věnce i původce zla Kašpar. Agáta se z rány vzpamatovává, ale Kašparovi se zjeví Samiel a odvádí ho do pekla. Kníže vyslýchá Maxe, a když se dozví o stycích s temnými silami, odsuzuje ho k vyhnanství. Na přímluvu ostatních přítomných je nakonec trest zmírněn na rok zkušební služby, po kterém může Max znovu požádat o místo polesného a Agátinu ruku. 

Dnes jsme se dostali do situace, kdy čeština je naplňována cizojazyčnými výrazy a jeden už ani někdy neví, mluví-li česky anebo poloanglicky. Když zapnete média, line se na vás jakási směs jazyka, kterému sice rozumíte, ale někdy tápete. Je jasné, že každý obor má svoji mluvu, dokonce i každá generace. Domnívám se ale, že v médiích by se měl držet oficiální spisovný český jazyk, a to především v těch veřejnoprávních, za která platíme koncesionářské poplatky. Je někdy neskutečné, co se line z rádia a televize. A kdo má trochu sluchu a citu k jazyku, tak v tichu trpí.

V současné době probíhá hokejový světový šampionát. Tady bych od komentátorů samozřejmě čistou češtinu nečekal, protože jak známo, náš národ je národem hokejových trenérů samozřejmě znalých všech hokejových termínů v angličtině, takže sport je oblast, kde čistotu jazyka nehledejme, ale fanděme česky a pořádně.