Je to možná podivné téma v zimě, ale zase tady máme jedno zajímavé výročí, které tentokrát souvisí s historií zoologických zahrad. Myslím, že tu není nikdo, kdo by nebyl v zoo na Svatém Kopečku, případně dalších zoologických zahradách v sousedním brněnském kraji anebo dál, dostatečně znám je třeba smutný příběh zoo v Berlíně na konci druhé světové války anebo dramatické události v Praze během povodní v roce 2002. Ale pojďme do té historie.
Chov exotických zvířat v zajetí začal již před mnoha staletími. Zvířata byla chována pro reprezentaci svých bohatých a vlivných majitelů nebo z náboženských důvodů. První chovy měly charakter soukromých sbírek zvířat u vybraných majitelů, které nebyly přístupné veřejnosti. Některá zvířata byla chována i k jiným účelům – například usmrcení a zisku trofejí, kožešin, dekorací a mnoha dalších předmětů sloužících k uznání jejich vlastníků nebo k obdarování dalších zámožných osob. Počátek chovu exotických druhů zvířat je odhadován na období zhruba před 4 000–5 000 lety, a to postupně především v oblastech Číny a Egypta. V Mezopotámii se dochovaly důkazy o chovu slonů, opic a některých dalších divokých zvířat. V Číně zhruba 1 000 let př. n. l. vznikala velká centra s chovy zvířat, kterými se dalo procházet a pozorovat mnoho druhů ptáků, dále také medvědy a tygry. Exotická zvířata chovali i někteří panovníci v evropských zemích, například ve Spojeném království. Známý je chov divokých zvířat v Řecku a v Římě, kde těchto zvířat bylo při gladiátorských hrách zabito velké množství. Celosvětově se postupně v průběhu let vytvářela zařízení zvaná Paradeios, tedy expozice přístupné pouze ještě pro vybrané skupiny lidí. Jedním z nich byla Zahrada moudrosti založená ve 12. století př. n. l. v Číně. Tyto zvěřince se poprvé otevřely pro veřejnost až v 16. století. V této době už tato zařízení byla označována jako menažerie.
Samotný pojem zoologická zahrada vznikl až později. První zoologické zahrady se zrodily v Londýně a v Paříži v průběhu 18. a 19. století a odstartovaly nový koncept chovu exotických zvířat, zpočátku především ve velkých městech. Za nejstarší zoologickou zahradu je považována zoologická zahrada ve Vídni (Tiergarten), která byla od roku 1752 součástí paláce a v roce 1765 se otevřela i pro veřejnost.
Zoo, která byla přístupná veřejnosti od začátku, byla pařížská Menagerie Jardin des Plantes, a to přesně od 11. prosince 1794, takže letos to bylo 230 let. Byla založena z iniciativy Bernardina de Saint-Pierre. Od roku 1993 jsou všechny objekty, včetně zahradnických nebo zoologických přístřešků, zařazeny mezi historické památky. Zvěřinec se rozkládá na přibližně 5,5 hektaru v severovýchodní čtvrti Jardin des Plantes de Paris, ohraničené rue Cuvier na severozápadě a Quai Saint-Bernard na severovýchodě. Veřejnosti představuje kolem 600 savců, ptáků, plazů a obojživelníků plus bezobratlé, celkem 189 druhů. Je to jedna z mála francouzských zoologických zahrad, kde se vyskytují pandy, orangutani a tasmánští čerti. Stejně jako pařížská zoologická zahrada (známá jako „Vincennes zoo“) a zoologická rezervace Haute-Touche je i tato zoo dlouhodobě spravována etologickým předsedou muzea. Při reorganizaci muzea v roce 2001 bylo připojeno k „oddělení botanických a zoologických zahrad“ a od roku 2017 k oddělení „adaptace živých tvorů“, které spravuje přibližně 3 500 živých zvířat. Od dubna 2023 je ředitelkou zvěřince Aude Bourgeois.
Jak jsem napsal na začátku, dnešní téma není možná až tak aktuální, ale až zase pojedete do nějaké zoo, tak je dobré vědět, jak složitý je to proces a jak náročné je zvířata vystavovat. Je pravdou, že naše děti se už dnes jezdí dívat i na neexotická zvířata a s nadšením zjišťují, jak vypadá živá kravička, ovečka, prasátko a další, kdysi běžně vídaná a na vesnicích chovaná zvířata. A to už aktuální problém je, ztrácí se ono klasické, je nahrazováno digitálním a mladá generace vůbec netuší, jak složité všechno je.
