To první se týká cestování a poznávání osobností a s nimi spojených historických událostí. Před 175 lety, konkrétně 16. dubna 1850, zemřela Marie Tussaud, zakladatelka jedné z významných turistických atrakcí v podobě voskových figurín. Marie se narodila jako dcera alsaského důstojníka Josepha Grasholtze a švýcarské matky Anny Marie Curtiusové, ovdovělé Waltherové. Otec zemřel krátce před jejím narozením a matka odešla s dětmi nejprve do Bernu, poté ke svému bratrovi a Mariinu strýci Dr. Philippovi Curtiusovi (1741–1794) do Paříže.
Ten pracoval jako tvůrce voskových plastik, které skladoval a sestavoval do příležitostných panoptik. Do tvorby ceroplastik zasvětil Marii, a ta se v jeho dílně seznámila s madamme Elisabeth, sestrou francouzského krále Ludvíka XVI., jež práci Mariina strýce štědře dotovala. Na základě tvorby a vstřícné povahy se Marie stala velmi oblíbenou v královské rodině, s jejími členy se pravidelně stýkala a obdržela ve Versailles svůj vlastní byt. Tam pak tvořila voskové plastiky hlav příslušníků vysoké šlechty a jejich dětí. Výbuch francouzské revoluce roku 1789 znamenal pro Marii prudký pokles zájmu o její činnost a ztrátu okruhu zákazníků. Marie prožila řadu hrůzných a traumatizujících událostí. Nejprve byla její činnost vysmívána, její výrobky nabodávány na tyče a nošeny v průvodech ulicemi, později ji revolucionáři nutili tvořit odlitky hlav popravených na gilotině. Mezi jinými zhotovila i voskové plastiky hlav krále Ludvíka XVI., královny Marie Antoinetty, revolucionářů Dantona a Robespierra aj. Tyto odlitky byly určeny pro zamýšlené muzeum revoluce. Roku 1794 zemřel Mariin strýc a ona zdědila celou sbírku ceroplastik. O rok později se Marie Grosholtzová vdala za inženýra Francoise Tussauda (zemř. 1848) a porodila dva syny (Joseph a Francois), ale již roku 1800 se se svým alkoholickým manželem rozešla. Formální rozvod proběhl v roce 1809. Po uzavření Amienského míru (1802) odjela do Velké Británie s kompletní sadou figurín a tam v období 27 let procestovala celé Spojené království, kde s úspěchem vystavovala svou sbírku. Syn Joseph se stal jejím spolutvůrcem. Roku 1835 zřídila madamme Tussaudová v Baker Street v Londýně stálé muzeum voskových figur a o 3 roky později napsala své čtivé memoáry. Roku 1842 vytvořila jako své poslední dílo vlastní voskovou podobiznu a pak předala museum svým dvěma synům. Dodejme jen, že dnes má muzeum skoro 25 poboček po celém světě a důležité je, že i v Praze.
A teď k tomu jinému poznávání. Ano jaro, teplo, hormony a máme tady lásku a zamilovanost. A k tomu přidám příběh. 2. dubna tomu bylo přesně 300 let, co se v Benátkách narodil malý chlapeček Giacomo Girolamo. Když přidám příjmení Casanova, tak vám asi svitne. Ano, mluvím o údajně největším sukničkáři v dějinách, ale netřeba tohoto pána podceňovat, byl také spisovatel, intrikán, špión a diplomat. Zanechal po sobě všestranné literární dílo (psané převážně ve francouzštině, zčásti v němčině a italštině), pověsti sukničkáře se těší pravděpodobně zásluhou svého nejvýznamnějšího autobiografického díla Historie mého života (Histoire de ma vie), v němž autor beze skrupulí popisuje svá četná milostná dobrodružství. Kromě svých společenských aktivit měl Casanova také významný vliv v oblasti matematiky a statistiky. Byl známý pro své práce na loteriích a průzkumech pravděpodobnosti i jako hazardní hráč. Je vnímán jako ikona libertinismu a svobodného ducha 18. století. Jeho život a příběhy byly často ztvárněny v literatuře, divadle a filmu. Pro nás jen zajímavé, že svůj život ukončil jako knihovník na zámku v Duchcově u hraběte Valdštejna. Zemřel na zámku za přítomnosti hraběte Valdštejna a knížete de Ligne 4. června 1798. Jeho poslední slova prý byla: „Žil jsem jako filosof, ale umírám jako křesťan.“ Byl pohřben v Duchcově na hřbitově u kaple svaté Barbory. Postupem času byl hrob zapomenut a jeho umístění zůstává neznámé.
Tak vzhůru do poznávání a lásky.
