Katastrofa nebo katastrofální to jsou poslední dobou velmi frekventovaná slova. Sportovec předvede katastrofální výkon, výsledky vlády jsou katastrofální, ekohavárie na Bečvě byla katastrofální, sucho je katastrofální, humanitární situace v GAZE je katastrofální, no prostě posloucháme dnes a denně jen jakési smutné zvěsti. Jako by se ani média neuměla radovat, asi je to syndrom doby, jakýsi úzus či co.
Já vám dnes povyprávím příběh o skutečné katastrofě, které zabránit nešlo. Umíraly při ní stovky lidí, protože se vzbouřila příroda. 22. května 1960 máme stále zapsáno jako den, kdy Zemi postihlo největší zemětřesení v dějinách lidstva. Velké chilské zemětřesení, které postihlo jih země, se stalo dosud nejsilnějším zaznamenaným zemětřesením světa. Otřesy o síle 9,5 stupně Richterovy škály vyvolaly až pětadvacetimetrové vlny tsunami, které během pár hodin vymazaly z mapy řadu obcí na pobřeží Chile a zaplavily i část Havaje, Japonska, Filipín a Kalifornie. Počet obětí se odhaduje na dva až šest tisíc, dva miliony lidí přišly o střechu nad hlavou. Předzvěstí zemětřesení z Valdivie, jak bývá tato katastrofa podle nejvíce postižené oblasti nazývána, byla série otřesů o síle 7,7 stupně Richterovy škály na jihu Chile 21. května vpodvečer, kdy se zřítila řada budov a přerušily dodávky vody a elektřiny. To nejhorší ale mělo teprve přijít. O den později ve tři hodiny odpoledne místního času se země na jihu Chile zachvěla mohutnou silou. Otřesy trvaly asi 14 minut a zpustošily okolí města Valdivia, kde se rázem zřítila velká část domů a ulice města zaplavila řeka. Necelou půlhodinu po otřesech se zdvihla asi desetimetrová vlna tsunami, která vzápětí rychlostí 150 kilometrů za hodinu na pobřeží mezi městy Concepción a Chiloé pohřbila stovky lidí a celé vesnice. Krátce po půlnoci 23. května dorazila vlna do města Hilo na Havaji, kde si vyžádala přes šedesát obětí. Další mrtvé hlásili brzy z Japonska, kde pohřbila vlna tsunami přes 130 lidí, asi 30 obětí si obří vlna vyžádala na Filipínách a zasáhla i Nový Zéland, ostrov Samoa, Markézy a pobřeží Kalifornie. Série méně silných otřesů, kolem 7 stupňů Richterovy škály, pokračovala na jihu Chile až do 6. června. Velkým úsilím se podařilo zabránit hrozícímu protržení jezera Riňihue, kdy se v nebezpečí octilo 100 tisíc lidí. Pro představu se uvádí, že síla tohoto zemětřesení byla asi jako síla 40 000 atomových pum v Hirošimě. Za mě velmi hrozivé. Příčinou častých zemětřesení v Chile je jeho poloha v takzvaném Ohnivém kruhu, který se ve tvaru podkovy táhne od Austrálie, podél východního pobřeží Asie a západního pobřeží Severní Ameriky až k jihu Chile. V tomto pásmu je největší výskyt vulkanické činnosti a zemětřesení na světě. U jižního pobřeží Chile je také takzvaný trojný bod (styk tří tektonických desek), v němž navíc dochází k podsouvání oceánského hřbetu pod Jihoamerickou desku.
Vedle takovéto katastrofy, které ještě navíc nemůžeme zabránit, jsou ty naše „katastrofy“ přece jen o ničem jiném. Připomínám to třeba těm maturantům, kteří pohořeli u didaktických testů z matematiky. Ano, je to průšvih. Vznikl souhrou hloupých náhod a opětně nastolil otázku, zda didaktické testy zrušit, ale vše lze na podzim napravit. Připomínám to všem neúspěšným v 1. kole přijímacích zkoušek, ano je to smutné, že to nevyšlo, ale máme tady kola další a míst je dost. Je jen třeba se zamyslet nad tím, na jakou školu mám a na jakou ne a dobře si vybrat a připomenout si, že prostě s trojkami se na gymnázium hlásit nedá. Je třeba jít někam jinam, kde se třeba více hledí na šikovné ruce, empatii a podobné vlastnosti. Připomínám to všem, kterým se něco nepovede a považují to za katastrofu. Vše jde přece napravit, jen je třeba věřit.
