Letošní skončená sezóna druhé nejvyšší soutěže přinesla opět řadu příběhů a zajímavostí, kde se toho v rámci prostějovského klubu dost změnilo, ale také některé aspekty zůstaly v těch stejných kolejích jako roky předešlé, až si člověk sám trochu říká, zda se jedná o náhodu, či tomu tak prostě má být každým rokem.
Nyní se tak pojďme ještě jednou za uplynulým ročníkem podívat, poté se už volně dostaneme k začátku přípravy na další, protože po krátkém odpočinku se mužstvo sejde už 16. června.
Prvně se tedy pojďme dostat k těm věcem, které se oproti předchozím pořádkům pozměnily. Eskáčko po dvou letech zažilo opět klidnější závěr druhé ligy, kdy se nemuselo bát o své setrvání v profi soutěži až do posledního kola, což byla skvělá zpráva. Při vyrovnanosti tabulky dokonce stále ještě existovala i dvě kola před koncem možnost uhrát barážové příčky. To je jen jasným důkazem toho, že soutěž už může být jen těžko vyrovnanější.
Další podstatnou proměnou je prostředí, kde stadion Za Místním nádražím vypadá skutečně k světu. Nemá cenu si ani něco zastírat, před a po zahájení rekonstrukce se bavíme o zcela odlišném místě. Přede dvěma lety by se dalo říct, že byste moc velký rozdíl oproti návštěvě některých regionálních hřišť a hlavního stadionu Prostějova nenašli. Aktuální moderní tribuna, osvětlení či vyhřívání a trávník dodávají místu zcela jinou tvář a pro hráče a fanoušky se jedná o zcela jiný zážitek. Sluší se navíc říct, že velmi vydařený.
Pak tu ovšem máme věci, které se tak nějak postupem času moc nemění. Ani ročník 2024/2025 neskončil u jednoho trenéra a ke změně došlo v průběhu zimní přestávky. Za vším tentokrát nebyly výkony a výsledky mužstva, ale přijetí nabídky kouče Kučery do nejvyšší slovenské soutěže. Od covidového ročníku se tak ještě nestalo, že by Prostějov do soutěže vstoupil se stejným trenérem, který by mužstvo vedl i po jejím skončení.
V porovnání všech statistik je pak až udivující pohled na poslední čtyři soutěžní ročníky. Eskáčko v nich nasbíralo třikrát 37 bodů a jednou tomu bylo 36. Počítám, že ani v dlouhé historii naší profesionální kopané se taková konzistence ještě nikde neviděla. Mužstvu to pak pod vedením kohokoliv z trenérů vždy pravidelně stačilo na záchranu, ale pořadí až ve druhé desítce. Přijde podobný scénář i popáté v řadě?
Vedení se dlouhodobě netají tím, že by chtělo mít klidnou záchranu a ideálně pozice v lepším středu tabulky. Pokud se k tomuto cíli budou chtít aktéři v nadcházejícím ročníku dostat, tak k tomu bude zapotřebí vymanit se z bodové shody a nasbírat ještě o alespoň tři body více. Těžko se totiž dá představit, že by soutěž najednou měla vyšší bodové rozestupy, vyrovnanost bude i dál pokračovat. Tak snad se to už letos skutečně podaří.
