Pohled na malé EURO je zdárným příkladem toho, jak se na tyto soutěže pohlíží u outsiderů a u největší světové fotbalové špičky. A rozdíl je přitom zcela zásadní. Zatímco například naše reprezentace bere skutečně to nejlepší, co v dané kategorii má, tak největší favorité mají na turnaji buďto hráče širšího výběru, či některé mladší jedince, které chtějí postupně dostávat směrem nahoru.
Pro tyto případy nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na jména, která například schází na některých soupiskách, i když by v rámci této kategorie mohla hrát, někteří jedinci dokonce i ještě v mladších verzích. Prvním soupeřem Česka byla Anglie, která mohla klidně postavit bratry Bellinghamy, Saku, Lewis-Skellyho, Colwilla, Palmera či Maduekeho.
Ve Španělsku se zase bavíme o jménech Raúla Asensia a Deana Huijsena z Realu Madrid, Paua Cubarsího, Lamina Yamala, Gaviho, Pedriho a Fermina Lopeze z Barcelony či Nico Williamse z Atletica Bilbao. Tohle všechno jen z těchto dvou zemí je navíc výčet hráčů, které mohli fanoušci vidět už při loňském finále Mistroství Evropy dospělých. Takový je aktuálně trend u těch největších značek a reprezentací v rámci světového fotbalu. Jména známá z klubů hrajících pravidelně evropské poháry, jež ve svém mladém věku patří k pilířům svých celků a hrají už za dospělou reprezentaci.
V kádru i těch největších celků se pak objevují zcela pravidelně a na svých zádech mají neuvěřitelné cenovky. Pak tu ovšem najdeme další reprezentace, které turnaj berou jako první velkou akci pro hráče, kterým v konání šampionátu může být i třiadvacet let. V českém prostředí se takto hvězdně za poslední dekádu hovořilo o jediném jménu. Tím byl Adam Hložek, který ukazuje potenciál v Bundeslize, ale zcela upřímně se stále nedá hovořit o tom stejném jako u těchto hvězd současného moderního fotbalu.
Teď tak zůstává zásadní otázka. Kde přesně najdeme tento zakopaný problém, proč tomu tak je. Proč dokáží v největších světových akademiích vychovat hráče už v sedmnácti či osmnácti letech na takovou úroveň, aby zapadli mezi největší hvězdy, a proč v našich končinách tomu tak není? Často se bavíme o tom, že jsou stále ještě věkem dorostenci, ale ti stejní kluci o kus dál rozhodují nejsledovanější zápasy planety.
V tomto směru se nůžky mezi těmi nejlepšími celky a průměrem Evropy ještě více rozevírají a jen těžko půjdou docvaknout, pokud se něco nepodaří změnit. Začít to musí už od nižších soutěží až po tu ligovou, protože talentovaní hráči dorosteneckého věku mají i daleko větší předpoklad pro velký přestup do zahraničí. Doba, kdy se stále tvrdí, že mají tito hráči ještě čas, už totiž dávno minula.
