A je to tady. Uteklo to jako voda a máme tady konec školního roku. Prvňáčci se těší na své první vysvědčení, deváťáci už stříhají metr, až vypadnou ze „základky“ a vyrazí na nějakou tu střední školu, tedy pokud se jim podařilo probít se přes systém DIPSY, středoškoláci, hlavně maturanti se posunou dál do reálného života, kde zjistí, že maturita byla proti tomu legrácka. No a kantoři, ti budou moci na chvíli vysadit Lexaurin a přenechat ho na dva měsíce rodičům, kteří najednou zjistí, že starost o dítě by měla být 24/7, ne jako deset měsíců v roce, kdy dítě vidí jen večer a o víkendech a po zbytek dne se o něj stará škola.
A teď pojďme k trochu hlubšímu hodnocení školního roku. Až donedávna jsem si myslel, že zorat se dá jen pole pluhem, ovšem stále častěji se domnívám, že školství je obor, kde se oře takřka permanentně, ovšem na rozdíl od pole bude úroda spíše tristní. Když se totiž pole zoře, čeká se úroda, rozorané školství už ovšem nabízí jen úhor, pokud se hodlá pokračovat tak jako dosud.
Ač jsem ateistou, modlím se k pánubohu, aby senát v červenci hodil poslancům na hlavu celou novelu školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících, protože něco tak nepřipraveného se dlouho stvořit nepodařilo. Několikrát jsem zde mluvil o roztržení pedagogických a nepedagogických pracovníků a tento paskvil považuji za hrůzu stále, já tedy z hlediska lidského, zřizovatelé z hlediska finančního. Jak totiž napsal jeden starosta obce, bude muset zrušit opravu chodníku, aby zaplatil školníka ve škole. Další věci, které mají školství údajně vylepšit, jsou také k ničemu. Nevím, proč se musí rozvrtávat pořád dokola něco, čemu neodborník nerozumí a odborník na to vliv nemá.
Možná jste zaznamenali také reformování vzdělávacích plánů na různých typech škol. To je ovšem také pošušňáníčko. Že se do předmětů implementuje hodně digitalizace a umělá inteligence, tak to se dá ještě chápat, tohle prostě přichází s dobou, ovšem přeorávání témat ve prospěch jakýchsi lobbistických skupin, neziskových organizací a prounijních klik, tak to už zavání velkým průšvihem. Mnoho témat nemá v učebních plánech co dělat, a pokud dětem někdo podsouvá nesmysly, měl by za to být trestán, ne veleben v médiích jako reformátor a progresivista. Zdá se, že chceme děti donutit k tomu, aby si myslely, že jsou něco, co nejsou, že mají vykládat něco, co se chce slyšet, a mají uctívat veličiny, které opravdu k uctívání nejsou. Je smutné, že se toto má dít už od mateřských škol, kde jsou děti nejtvárnější, začíná se pomalu vytrácet autorita rodiče a to, že se budeme bát dítě plesknout přes ruku nebo mu dát na zadek, aby nás nenaprášil nějaký progresivní aktivista, který se zaštiťuje osobností a individualitou dítěte a emočním růstem a bůhví jakými „termity“, jež vyčetl z nějakých brožur, tak to je bohužel smutný fakt a nechutnost doby. Kam tahle rádoby výchova spěje, se ukazuje v podobě takových pochybných seskupení, jako je například „Poslední generace“ se svým ničením všeho uměleckého, lepením se k silnicím a podobnými hovadinami.
Očekávám, že brzy dojde ke střetu tradicionalistů a progresivistů, a jen doufám, že tradiční hodnoty zvítězí.
Začínají prázdniny a tak přenechme starosti o školství odborníkům a politikům a já přeji všem dětem, rodičům a kantorům, ať si užijí mořskou vodu, bazény a koupaliště, hory a lesy. Ať mají všude pohodu a klid, hlavně ať se vrátí do škol s optimismem, který toto odvětví asi bude čím dál víc potřebovat, protože s úsměvem jde všechno líp.
A abych nezapomněl, v pátek přeji všem jen krásná vysvědčení s krásnými známkami, protože vidět jedničku je určitě lepší než číst nějaké litanie o ničem, jak se o tom uvažuje v první a druhé třídě.
