„A tu je fotbalista, plavec, hokejista. Já hraju hokej a občas mi kape na hlavu. A tady důchodce, předškolák, maturant. My jsme si ve zchátralém ‚Kasku‘ užili zábavu... Já chci krmit labutě, já nemám na nájem, já chodím pozdě na kutě, já zas vstávám nad ránem. Ten chce to a ten zase tohle. A všichni dohromady jsme nespokojeni moc!“
Zhruba takto by mohl znít úryvek z nekonečně dlouhého textu písně o tom, co všechno by mělo město Prostějov udělat pro své občany. Pokud by takováto píseň na melodii ze známé písně Císařův pekař a Pekařův císař v nějakém celovečerním filmu zazněla, nic jiného by se do něj už nevešlo. Obsahovala by totiž stovky slok, jen ten refrén by zůstával pořád stejný. Ano, ten chce to a ten zase tohle...
Přestože každý z obyvatel Prostějova má svá vlastní přání, aktuálně se jednoznačně nejhlasitější debata vede kolem podoby nového bazénu. Už nyní je jisté, že půjde o největší investici v novodobé historii města, která přesáhne minimálně 550 milionů korun. Ovšem to se hovoří o variantě s bazénem, jehož deset drah bude mít „pouze“ 25 metrů, na niž už je nyní zpracovávaný projekt, jenž sám o sobě přijde na více jak dvacet milionů korun.
Dle mnohých obyvatel města je to málo. Řada lidí tvrdí, že když už se ten nový krytý bazén dělá, mají mít jeho dráhy alespoň 50 metrů, neboť pouze to je hodno statutárního města Prostějova. V opačném případě by se jednalo o nevyužitou šanci, či dokonce o „další zpackané sportoviště“.
Zcela logicky tyto hlasy zaznívají zejména ze strany závodních plavců, u nichž je něco takového zcela pochopitelné. Nikoliv nadarmo se říká, že ten, kdo drží v ruce kladivo, vidí všude kolem sebe samé hřebíky. Ale faktem je, že v tom nejsou sami. Ostatně k variantě delšího bazénu se přiklonila třeba i většina hlasujících v anketě na našich webových stránkách.
Na druhou stranu tu zůstává spousta lidí, kterým je to jedno, protože mají své vlastní starosti. Těch padesát metrů by stejně v kuse asi neuplavali, a pokud ano, raději by si v polovině dali pauzu. Jsem přesvědčen, že právě takových lidí bude mezi návštěvníky nového krytého bazénu většina. Co mě k takovému tvrzení vede? Třeba jen letmý pohled v létě do bazénu ve Vrahovicích, kde je lidem k dispozici také krásná padesátka. Těch, kteří ji využívají k souvislému a rychlému plavání, se v ní po většinu času objevuje opravdu hrstka. A tak člověka napadá: je nezbytně nutné, aby město utratilo stovky milionů za to, že si dobří plavci, kterých ve městě a okolí žije odhadem do pětistovky, budou moci užívat dle svého gusta i v zimě? V takovém případě na každého takového plavce vychází milion korun pouze coby počáteční investice…
Za sebe musím říct, že se počítám mezi zmiňovanou pětistovku „vyvolených“. Jako sice ne právě dobrý, nicméně nadšený plavec bych ten padesátimetrový bazén nejen bez problémů přeplaval, ale vlastně i uvítal. Jenže navzdory tomu zůstávám přesvědčen, že vyhřívaný bazén s takto dlouhou drahou je pro město typu Prostějova zbytečný přepych. A to nejen s ohledem na výši jednorázové investice, která by šplhala k miliardě, ale hlavně s výhledem na nadcházející každoroční provozní náklady.
Ve městě vidím totiž jiné priority, které by město mělo za stovky milionů řešit: mimo mnoha jiného třeba rozpadající se kulturák či dlouhé roky nevyužitý obří plac po jezdeckých kasárnách. Kde se vezmou peníze na investice do těchto míst, které dle mého odhadu navštíví více lidí než nový krytý bazén?
Ono to zní dobře – udělejte něco pořádně. Ale v otázce městské investice za stovky milionů korun je přirozeně vhodné odhlédnout od osobních (či dokonce politických) preferencí a podívat se na věc z hlediska celku. Jenže kdo z nás to umí?
