Slovy Jiřího Luňáka z legendárního fotbalového seriálu Okresní přebor: „No, co k tomu dodat, experiment, který se nevydařil,“ bych v krátkosti shrnul premiérový ročník mistrovství světa klubů v tomto formátu, v jakém jsme ho jako fanoušci viděli na přelomu června a července. Z finančního hlediska si zřejmě nikdo stěžovat nebude, ale myslím si, že si negativně na turnaj ještě v aktuální sezóně vzpomeneme všichni, nejvíce pak hráči, kteří tento kolotoč museli absolvovat.
Stále častěji se hovoří o tom, že fotbalisté musí odehrát více a více zápasů během jediného ročníku. A odezva z povolaných míst? Doslova plivnutí do tváře těmto hvězdným sportovcům. UEFA vymyslela formát Ligy mistrů, kde se hraje už ve skupině o dva zápasy víc, a pokud přičteme i první kolo play-off navíc, tak pro některé zase místo úbytku přibyly další čtyři zápasy. K tomu stále hledám pořádný smysl Ligy národů. Ano, hraje se o nějaké výhody směrem ke kvalifikacím, ti nejlepší na závěr o pohár, ale to už je zase jen hledání něčeho, aby náhodou nepřišel nudný týden a tito fotbalisté si mohli odpočinout.
Teď se k tomu přidal nový formát mistroství světa klubů. Už samotný klíč k postupu na turnaj je doslova humorný. Žebříček se bral ze zcela jiných roků, než se vlastně turnaj hraje. Nic proti některým týmům, ale za normálních požadavků by tam neměly absolutně co dělat. A to se bavím i v rámci Evropy. Měsíční turnaj v jediném období volna pro tyto hráče pak znamená, že na nějakou dovolenou a nabití baterek mohou zapomenout. Až se soutěže znovu rozjedou, tak už se nezastaví, příští léto navíc přijde světový šampionát, kde za chvilku bude možná více účastníků, než je vůbec zemí na světě s tím, jak se turnaj stále rozšiřuje.
Peníze jsou ale až na prvním místě. Je však otázkou, jak dlouho tato myšlenka ještě vydrží, protože odhaduji, že během ročníku 2025/2026 budeme svědky většího počtu zraněných hráčů, což bude pramenit z únavy, která bude obrovská. A až i ti nejhvězdnější hráči řeknou dost, pak s tím bafuňáři z kanceláří, kteří by nejspíše chtěli, aby se hrálo denně bez ohledu na cokoliv, jen těžko budou něco dělat. I různé výpadky formy a mnoho dalšího pak budou mít společného jmenovatele právě v tomto turnaji.
Toto podle mého názoru rozhodně není správná cesta a fotbal si sám sobě podkopává nohy. Kritických hlasů se hlavně ozývá stále víc, domnívám se, že jich rozhodně nebude ubývat, ale ještě se k nim řada dalších autorit bude přidávat. Ostatní sportovci mají volna nesporně více. V nabitém kalendáři už mají větší prostor i tenisté, a to už je skutečně co říct.
