Jsou osobnosti v dějinách, které jsou natolik zvláštní, že není špatné se o nich zmínit. Jednou z nich je Eugène-François Vidocq, zakladatel prvního moderního policejního sboru v dějinách, od jehož narození uplynulo 23. července 250 let. Vidocq byl původně francouzský zločinec, později policista a tajný agent, jenž se stal zakladatelem a velitelem Brigade de Sûreté (1812–1827), první moderní policejní organizace. V roce 1833 založil první soukromou detektivní agenturu v Evropě. Je považován za spoluzakladatele mnoha oborů moderní kriminalistiky.
Nepříjemné je, že v podstatě všechno, co o Vidocqovi víme, nemusí být pravda. Vidocq totiž sice ke konci života sepsal memoáry, avšak jeho pamětí se chopili spisovatelé a přepracovali je bez ohledu na původní verzi. V dané době šlo v podstatě o běžnou praxi, jenže kvůli tomu nevíme, které historky jsou autentické a kde došlo k umělecké fikci. Každopádně je jisté, že Vidocq neměl zrovna jednoduchou pubertu. Rád se pouštěl do rvaček a soubojů a neváhal krást. Dokonce prý ve 13 letech okradl vlastní rodiče (o stříbrné nádobí – znalci Bídníků jistě zpozorní) a otec ho prý nechal výchovně zavřít na několik dnů do vězení. Ani tato lekce však Vidocqa od zločinecké kariéry neodradila – jen o pár měsíců později vykradl v rodinném pekařství pokladnu a utekl z domu. Vidocq se protloukal světem, jak se dalo, a dostával se do dalších a dalších potíží. Nakonec mu nezbylo nic jiného než se nechat naverbovat do armády. Ostatně pro chudé, problematické či bezprizorní chlapce to byla v té době jedna z nejjednodušších cest, jak vyřešit svou situaci. Ale jak správně tušíte, Vidocq si s vojenskou disciplínou moc nerozuměl. Stále se bil v duelech, občas seděl ve vězení za nějaký ten prohřešek, a nakonec musel dezertovat, protože zbil důstojníka a hrozil mu přísný trest. Každopádně před tou událostí se Vidocq jen nepral, ale také bojoval – například u Valmy nebo u Jemappes. Život po dezerci se pro Vidocqa stal dost komplikovaným. Změnil si jméno a začal nový život, dokonce se mu chvílemi i dařilo v podnikání nebo třeba v lásce, když si našel bohatou mecenášku, která ho vydržovala, ale byl vlastně stále na útěku. Kromě toho nedokázal žít zcela počestně – občas dostal nějaký menší trest vězení nebo ho poznal někdo z jeho známých a on musel prchat a znovu se skrývat. V roce 1809 měl za sebou Eugène-François Vidocq dvě dekády rvaček, milostných aférek, bojů, kriminálů a života na útěku. A zřejmě už toho měl dost. Nabídl se policii, že se stane jejím informátorem. Nejdříve pracoval pro policii v rámci vězení, vlastně jako donašeč. Po propuštění ve své činnosti dál pokračoval a stal se agentem pařížské policie v městském podsvětí. V této práci se Vidocq zřejmě našel. V průběhu let pak vybudoval organizaci civilních agentů, která spadala pod policejní prefekturu. Vžil se pro ni název Brigade de Sûreté. Vidocq ji začal vést a později se tato organizace přejmenovala na Sûreté Nationale a stala se základem pro moderní francouzskou policii. Přestože měla Sûreté jen pár zaměstnanců, během zhruba dekády dokázal Vidocq výrazně zasáhnout do kriminality v Paříži a začít ji potírat. Do práce policie přinesl celou řadu nových postupů a neváhal experimentovat. I proto je někdy označován za otce moderní kriminalistiky. Zaváděl postupy, jak prozkoumávat místo činu, pracoval s balistikou, pokoušel se vytvářet portréty a kartotéku kriminálníků a podobně. Vidocq měl nezpochybnitelné úspěchy, z ničeho vydupal moderní policejní organizaci a zvýšil bezpečnost v Paříži. O to zajímavější je skutečnost, že šlo stále o hledaného zločince a pořád mu hrozilo vězení, nebo dokonce i provaz. Až v roce 1817 dostal Vidocq konečně milost a mohl se od své minulosti plně odstřihnout.
Pokud chcete vidět jeho osud umělecky zpracován, doporučuji jeden z dílů seriálu Dobrodružství kriminalistiky.
