Naše společnost neuvěřitelným způsobem stárne. Průměrný věk dožití u nás letos poprvé v historii překročil hranici 80 let. Ještě v roce 1989 to bylo zhruba o celých devět let méně! Tvrdit za této situace, že se „máme špatně“, nebo dokonce „hůře než před rokem 1989“, je zcela absurdní nesmysl hraničící se slaboduchostí.
Nicméně nic není jen růžové. Jsem přesvědčen, že starší lidé by se u nás dožívali ještě vyššího věku, pokud by si ve svých životech uchovávali pocit potřebnosti. Bude-li normální, že se v rámci svých sil budou zapojovat do každodenních činností, udrží je to mnohem déle nejen při životě, ale i ve zdraví. Bohužel v naší společnosti jsou senioři stále často vnímání jako přítěž a pobírači narůstajících důchodů, což je více než špatně.
Jenže ještě horší než se seniory, je to s dětmi. Jestliže se člověk vůbec nenarodí, nedostane ani příležitost prožít všechny radosti, které s sebou život přináší, nebude nikdy ani mladý ani starý. O loňské rekordně nízké porodnosti toho už bylo napsáno více než dost. Na postoji lidí to však nezměnilo vůbec nic. Naopak se v médiích stále dočteme o nějaké té hvězdičce, která ve svých 31 letech o dítěti mluví jako o něčem, na co určitě nespěchá, či dokonce o herečce, která se ve svých 38 letech na dítě ještě necítí. A to nemluvím o těch, kteří otevřeně hovoří o tom, že děti nechtějí.
Člověk nemusí zrovna snít o tom, že doma vychová Klapzubovu jedenáctku, aby nevnímal, že v poslední době se ženy k otázkám rodičovství staví neuvěřitelně bohorovně a zadělávají tím na problém nejen sobě, ale celé společnosti. Bohužel některé tak činí i pod vlivem článků o tom, jak se nějaké hollywoodské hvězdě narodilo dítě ve 45 letech. Díky tomu si myslí, že mají spoustu času, že si prostě jen stačí lusknout prstem a dítě bude na světě.
Jenže to je stejný nesmysl jako to, že za komunistů bylo lépe. To, že jako společnost stárneme, ještě rozhodně neznamená, že ženy starší 35 let mohou kdykoliv a zcela bez problémů otěhotnět. Absolutně ne! Pokud propásnou svoji příležitost, zůstane jim nakonec pouze igelitka narvaná k prasknutí nejrůznějšími hormonálními preparáty, které jim mají vrátit šanci na otěhotnění, bolestně frustrující pocity z dalších neúspěšných pokusů, prázdný domov a ve finále také vědomí, že na ten svůj „báječný“ a dlouhý život nakonec zůstaly úplně samy.
