Sice nebyl naším spoluobčanem, ale mnoha našim spoluobčanům možná ulehčil život. A když před 25 lety v září 2000 zemřel, mnoho lidí uronilo slzy. Mnozí však na něj vzpomenou i dnes. O kom to mluvím? O lékaři Václavu Vojtovi, zakladateli tzv. Vojtovy metody. A teď trocha odborného textu.
Vojtova metoda je terapeutická technika, která se používá především v rehabilitaci dětí a dospělých s neurologickým postižením. Byla vyvinuta v 50. letech 20. století. Jejím cílem je aktivovat vrozené pohybové vzorce, které jsou u pacientů s neurologickými poruchami nedostatečně rozvinuté nebo zcela potlačené. Metoda se stala významnou součástí fyzioterapie nejen v České republice, ale i v zahraničí a je uznávána jako účinný nástroj při léčbě celé řady diagnóz. Základní myšlenkou Vojtovy metody je, že lidské tělo má geneticky zakódované pohybové vzorce vyvíjející se za normálních okolností spontánně v průběhu raného dětství. U dětí s neurologickým postižením (např. s dětskou mozkovou obrnou, poškozením mozku či míchy) však tento vývoj může být narušen. Vojta zjistil, že tyto pohybové vzorce lze u pacientů znovu aktivovat pomocí specifických podnětů. Jde o tzv. reflexní lokomoci, což jsou automatické pohybové reakce vyvolané tlakem na určité body na těle – tzv. spoušťové zóny – ve specifických polohách. Nejznámějšími formami reflexní lokomoce jsou: Reflexní otáčení a Reflexní plazení. Tyto techniky jsou využívány k aktivaci svalových řetězců a nervových drah vedoucích k celkovému zlepšení motorických funkcí. Terapie pomocí Vojtovy metody probíhá individuálně pod vedením certifikovaného terapeuta, jenž má za sebou speciální školení. Nejprve se provede důkladné vyšetření, aby se stanovila diagnóza a terapeutický plán. Cílem je určit, které části pohybového systému jsou narušené, a podle toho se volí konkrétní body a polohy, v nichž bude stimulace probíhat. Pacient (často dítě) je pak umístěn do specifické polohy, např. na bok, na břicho či záda. Terapeut aplikuje tlak na přesně dané body, což vyvolá motorickou odpověď – typický reflexní pohyb, který napodobuje přirozený pohybový vývoj dítěte. Tato stimulace se opakuje několikrát denně, ideálně i v domácím prostředí pod dohledem rodičů, kteří jsou zaškoleni. Vojtova metoda je nejčastěji spojována s léčbou dětské mozkové obrny (DMO), ale využívá se i u celé řady dalších diagnóz, jako např.: vývojová opoždění motoriky, poškození mozku nebo míchy (např. po úrazech), svalová dystrofie, stavy po cévní mozkové příhodě (u dospělých), ortopedické vady (např. skolióza, vbočené nohy apod.), některé genetické syndromy. Metoda je účinná nejen u malých dětí, ale může být využita i u dospělých, i když s menší plasticitou mozku může být pokrok pomalejší. A jaké má tato metoda výhody a nevýhody? Mezi výhody patří: neinvazivní a přirozený přístup, aktivuje celé svalové řetězce, nikoli izolované svaly, může zlepšit i dýchání, polykání a další základní funkce, možnost časného zásahu už u novorozenců. A nevýhody? Terapie může být náročná jak pro dítě, tak pro rodiče, některé děti při terapii pláčou, protože pozice nejsou přirozené a mohou být nepohodlné, vyžaduje pravidelnost a důslednost. Vojtova metoda představuje komplexní a efektivní terapeutický přístup k léčbě poruch motorického vývoje. Její účinnost byla prokázána v praxi u tisíců pacientů po celém světě. Přestože není univerzálním řešením pro všechny případy, v rukou zkušeného terapeuta a při aktivní spolupráci rodiny může výrazně zlepšit kvalitu života dítěte i dospělého. K úspěchu však vede pouze trpělivost, pravidelnost a dlouhodobá spolupráce.
A něco k panu profesorovi. I on nevydržel tlak komunistického režimu po sovětské invazi v roce 1968 a emigroval do Západního Německa, kde pracoval jako vědecký pracovník Ortopedické kliniky v Kolíně nad Rýnem. Od roku 1975 odešel do Dětského centra v Mnichově, kde působil i po roce 1995, kdy oficiálně ukončil lékařskou činnost. Snad nám také po blížících se volbách nebudou prchat „mozky“ do zahraničí.
