Legendárními slovy docenta Chocholouška z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje: „Tohle se stává maximálně jednou za deset let!“ A vlastně ani to ne, spíš jedenkrát za půlstoletí. Co konkrétně? Aby Česko v globálním týmovém olympijském sportu útočilo při mistrovství světa (či právě olympiádě) na medaili.
Aktuálně se takový husarský kousek povedl volejbalistům ČR, jež od cenného kovu na MS mužů 2025 dělil jen malý kousek. Kdyby přitom někdo před začátkem šampionátu tvrdil, že Češi postoupí do semifinále a v medailových bitvách budou trápit mocnosti včetně top favorizovaného Polska, asi by dotyčného obratem poslali právě k docentu Chocholouškovi. Šlo o naprosto nepředstavitelnou vizi.
Leč stalo se. Svěřenci Jiřího Nováka položili základ svého senzačního úspěchu parádním vstupním triumfem 3:0 nad papírově mnohem silnějším Srbskem. Potom sice dostali nakládačku od hvězdných Brazilců, ale ve výsledkově zamotané základní skupině pak zrovna Kanárky vypoklonkovali rychle domů klíčovým skolením Číny bez ztraceného setu.
Už tady bylo jasně vidět, že čeští borci po spíš rozpačitém a nepříliš vydařeném létu dokonale načasovali formu. Uzdravili se, stmelili a v pravou chvíli ze sebe dokázali vydat maximum. Nebo ještě víc. V osmifinále to odneslo Tunisko, ve čtvrtfinále Írán. A Bulhaři v semifinále i Poláci v duelu o bronz se poté museli třást, aby je rozjetý outsider ze srdce Evropy neporazil.
Svou filipínskou mega jízdou přitom volejbaloví hrdinové ČR doslova pobláznili celý národ. Co se týká týmových sportů, obyčejně se něco takového stává jen ve spojení s ledním hokejem, občas i s fotbalem. Zatímco u jiných odvětví se podobná celostátní horečka rozpoutá vskutku jen naprosto výjimečně.
Naši volejbalisté to však dokázali. Televizní přímé přenosy jejich zápasů na ČT Sport hltaly statisíce diváků, vrcholné momenty skvělé hry i vítězné komentáře včetně nesmrtelných hlášek vrchovatě plnily sociální sítě. Kluci zkrátka plným právem byli za hvězdy, skoro jako třeba basketbalistky ČR během stříbrného MS žen 2010 v domácím prostředí.
Pouze mě jako člověka působícího ve vrcholovém ženském volejbalu zpětně napadlo, jak velká škoda je, že se něco obdobného nedávno nepovedlo také českým volejbalistkám. Ty měly naopak fantastické léto v Lize národů a na mistrovství světa do Thajska odlétaly s nemalým očekáváním, aby jim při vrcholu sezóny bohužel odešla předchozí výtečná forma. Tak třeba příště.
