Březen, za kamna vlezem. To říká stará pranostika, my ovšem letos jsme již tak zalezlí, že asi opravdu pranostiky dáme k ledu. Nic nám ale nebrání se znovu ponořit do městských kronik a zjistit co se stalo v minulosti Prostějova.
Březen 1951 rozhodně vesele nezačal, protože nový režim tvrdě účtoval se svými soupeři. V Dělnickém domě se konal proces s ilegální skupinou „Pro vlast“, v rámci něhož soudci zatočili s dvaceti spoluobčany, přičemž vůdce skupiny Sokol dostal doživotí a ti ostatní od tří do dvaceti let. Máme šanci se podívat na činnost této skupiny blíže, jak píše server totalita.cz. „V roce 1949 a 1950 působila v prostoru Kelčice na Prostějovsku ilegální organizace o počtu dvaceti osob, kterou založil Rostislav Sokol a Vítězslav Klemeš. Cílem bylo zastrašovat obyvatelstvo, provádět různé teroristické přepady, útoky na funkcionáře KSČ a veřejné činitele a podobně. Do svého programu si naplánovala vhození granátu do bytu předsedy KSČ v Kelčicích, přepadení bytu krejčí, kteří šili pro exportní zakázky, vykrádání obchodů, zničení úrody předsedovi AVNF v Kelčicích, vyhození vysílací stanice v Dobrochovicích, přepadení stanice SNB v Bedihošti, přepadení věznice v Horní Bříze a osvobození vězně Knola a další. Dne 4. 7. 1949 zapálili obytné stavení aktivnímu členu KSČ Kovářovi v Prostějovičkách, kterému zamezili útěk z hořícího domu pod pohrůžkou zastřelení. Tímto činem vznikla škoda 150 000 Kčs a popáleniny třetího stupně. V trestné činnosti pokračovali až do roku 1950, kdy byli zatčeni.“ Novému režimu se dařilo i „zabavovat“ peníze, dělo se tak na základě rozhodnutí Ministerstva financí, které zrušilo všechny nadace a fondy. V našem okrese se takhle podařilo „odklonit“ do státní pokladny skoro 46 milionů korun. Pozitivní zprávou bylo alespoň otevření 13. mateřské školky v ulici V. Outraty.
Březen 1981 byl bouřlivý hlavně pro místní školství. Byla otevřena závodní mateřská škola v areálu národního podniku Oděvní průmysl ve Vrahovicích, zároveň byla zrušena základní škola v Držovicích a její žáci byli převedeni do nové školy na Sídlišti Zdeňka Nejedlého. Budova v Držovicích byla předána do užívání odbornému učilišti národního podniku Agrostroj. Celkem živo bylo i na politické scéně. Proběhly ustavující schůze městského a okresního národního výboru. Předsedou MNV se stal Jakub Daněk a předsedou ONV Jiří Suchánek. V areálu zimního stadionu byl otevřen první motel.
Březen 2011 přinesl tyto události. V Muzeu Prostějovska začala výstava Kámen mluví. Návštěvníci se mohli vydat po stopách zajímavých kamenů napříč geologickým časem, prohlédnout si pestré horniny z celého regionu a „projít“ celých 600 milionů let. Dne 18. března 2011 se dožil 90 let Stanislav Liška, plukovník ve výslužbě. Patřil k lidem, kteří slova o věrnosti Československé republice naplnili doslova a do písmene. V osmnácti letech utekl z tehdejšího protektorátu do Polska, kde byl v roce 1939 prezentován u čs. vojska v Krakově. Po porážce Polska odjel do Francie a po výcviku v Agde se účastnil bojů v této zemi. Po obsazení Francie Němci se dostal do Anglie a tam absolvoval řadu kurzů a sloužil jako tankista v 1. čs. obrněné brigádě, s níž se zúčastnil i bojů při obléhání Dunkerque. Po skončení II. světové války sloužil v důstojnických hodnostech v nově budované Československé armádě. Z vítězství se neradoval dlouho, stejně jako řada jeho spolubojovníků byl v lednu 1949 zatčen, odsouzen za „velezradu“ a vězněn až do května 1960. Spravedlnosti se dočkal až po roce 1989, kdy byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. K jeho válečným vyznamenáním pak přibyla řada dalších. Velkou poctou se pro něj stalo udělení Ceny města Prostějova a zejména rozhodnutí prezidenta Francie, kterým mu k 50. výročí spojenecké invaze udělil nejvyšší francouzské státní vyznamenání. Plukovník Liška se tak stal rytířem Řádu čestné legie.
