Dění ve fotbalové reprezentaci ČR a okolo ní připomíná poslední dobou proslulý Kocourkov
Nedá mi to, abych se v této rubrice nevrátil k uplynulým událostem, k nimž došlo v souvislosti s národním týmem fotbalistů České republiky. Vzbudily totiž značný ohlas veřejnosti, bohužel většinou v dost negativním smyslu.
Vše začalo před více než měsícem nepříjemnou porážkou 1:2 na Faerských ostrovech. Už tehdy schytávala naše reprezentace oprávněnou kritiku, ale tohle klopýtnutí se ještě dalo nějak skousnout. Faery se oproti minulosti hodně zlepšily a byly rozjeté, tak budiž.
Horší však bylo, co se dělo po samotném utkání. Nejprve uražené reakce některých hráčů na kritické hodnocení médií i odborníků provázené výmluvami na všemožné objektivní příčiny (vítr, zima, kvalita či nadšení soupeře atd.).
Aby toho nebylo málo, tak vedení FAČR vymyslelo dokonalého kočkopsa s (ne)řešením trenérské otázky. Odvolalo hlavního kouče Ivana Haška, ovšem na jeho místo povýšil dosavadní asistent Jaroslav Köstl, tedy mladík bez jakýchkoliv zkušeností s rolí prvního lodivoda.
A prý možná někdy v příštích měsících nastoupí plnohodnotný hlavní kormidelník, snad cizinec. Za dané situace a při nasazení řady repre nováčků do základní sestavy proti slaboučkému San Marinu se proto ani nešlo divit tomu, že Češi v ubohém přáteláčku sotva porazili outsidera 1:0.
Fandové z báječně povzbuzující skupiny Fanatismus Česko si potom dovolili během kvalifikačního zápasu s podobně slabým Gibraltarem (mimochodem do 55. minuty výborně odehraným, pak už to byla zase bída) na hráče skandovat Bojujte za Česko!
Což tedy byla vnímáním plejerů ČR taková troufalost, že právě těmto fanouškům nešli po střetnutí poděkovat za podporu. Jen tím potvrdili svou pomýlenou nadřazenost, kterou coby špičkoví fotbalisté evidentně cítí (ať už podvědomě, nebo neskrývaně) vůči „obyčejným“ lidem.
Prostě ve stylu Já jsem fotbalista – a kdo je víc! Vedení FAČR tentokrát reagovalo správně tvrdým způsobem, byť vše nejvíc odnesl kapitán Tomáš Souček, který je podle mě zrovna jedním z nejvíc normálních členů nároďáku. Akorát postrádá opravdové vůdčí schopnosti a rozhodnost postavit se blbým nápadům svých hloupějších parťáků. Viz například dřívější kauza Belmondo Vladimíra Coufala a spol.
Ze všeho nejdůležitější každopádně je, aby naši fotbalisté po dvaceti letech postoupili na mistrovství světa. Jestli se to má domácím vyřazením Irska a pravděpodobně Dánska podařit, tak hlavně musí co nejdříve přijít dobrý plnohodnotný trenér. A také musí hráči spadnout ze svých pseudovýšin zpátky na zem k nám, běžným smrtelníkům. Bez alespoň trochu pokorného vnímání opravdové reality to fakt nepůjde.
