Základní vize eskáčka? Nemění se. Získat mladé, nadějné hráče, posunout je a buď je udržet na pár let, nebo je následně pustit do ligy – a nejlépe za přestup získat nějakou tu korunu. Nebo si vychovat hráče vlastní. Trenéři? Ano, ti se měnili. Jejich přístup a požadavky jsou však podobné, základem je rychlá, kombinační hra, aktivní směrem dopředu, důrazná dozadu. A se zapojením krajních obránců do útoku.
Celkově se tak fakticky změnila jen jména. Ne styl hry, ne přístup ke hře. A už vůbec ne filozofie klubu.
Ten už ví, že pokud se zapojí hráči a sednou si jak mezi sebou, tak s trenérem, mohou dosáhnout velmi dobrých výsledků. Letošní třetí místo budiž důkazem. Proč tedy měnit něco, co se osvědčilo? Není důvod. Je to sice trnitá, těžká cesta. A taky bolestivá. Je možná i těžké vidět na přípravném zápase hráče, který si díky Prostějovu vybudoval jméno a posunul se do ligy. Na jednu stranu je člověk pyšný, že se to podařilo a přeje mu vše nejlepší. Na druhou ho zase zamrzí, že Prostějov opustil. Inu, cena za úspěch, jak připomíná František Jura…
Nyní se před eskáčkem otevírá možnost úspěch potvrdit. Znovu si ověřit, že vize klubu je správná a dlouhodoběji schůdná. Právě tato sezóna může rozhodnout. Snad o každé se pochopitelně říká nebo uvažuje jako o přelomové. Tentokrát to ale není jen klišé. Ročník 2021/2022 může hodně říct o tom, kam klub směřuje, zda třetí místo nebylo jen souhrou dobrého týmu a celé řady náhod. Zda budoucí boj o ligu není jen snem, krásným, ale nesplnitelným.
Klub však v ročníku podle naší věštecké koule znovu potvrdí, že má na přední příčky soutěže. Ústup ze slávy? Nebude se konat. Snad jen menší posun, uvidíme. Ne vždy je ale ustoupení jednoho krůčku zpět – v tomhle případě jednu dvě příčky níže – na škodu. Nemusí se jednat o žádný ústup, naopak. Co takhle ono pověstné couvnutí a následný lví skok směrem dopředu?
