Upřímně mě pobavil příspěvek Michaely Mayerové nazvaný „Už to není vyvolávání duchů“, který vyšel v našich novinách. Paní zástupkyně ZŠ v ulici Dr. Horáka v něm vtipně nastínila vývoj, jakým na jejich škole prošla on-line výuka. Výstižně popsala jednotlivá stádia od „vyvolávání duchů“ charakterizovaného výkřiky jako „Kubo, slyším tě, ale tvůj obraz se ztrácí“ až po aktuální „středisko NASA“ s obrazovkou plnou „domácích nahrávacích studií“.

Z toho všeho vyplývá jednoznačný závěr. Navzdory všem technickým i jiným problémům, navzdory skřípění zubů a nutnosti zvládat často nezvladatelné se on-line výuka prostě osvědčila. Alespoň u těch, kteří mohli a hlavně chtěli.

Jasně se ukazuje, že sama on-line výuka dnes problém není. K jejímu celoplošnému rozšíření by stačilo, aby byly všechny školy a domácnosti dostatečně vybaveny alespoň trochu solidní technikou a aby se zvýšila počítačová gramotnost podstatné části učitelů.

Obojí není vůbec jednoduché. Vybavenost drtivé většiny škol dnes není úplně špatná, navíc by se to dalo výhledově řešit. Horší už je to s konkrétními rodiči a jejich finančními možnostmi. Ovšem vyštrachat někde zhruba pět tisíc korun na pořízení zánovního nicméně už kvalitního notebooku pro dítě by snad nemusel být takový problém. A pokud ano? Pak by často stačilo prostě jen přestat kouřit…

Rozdíly jsou i u učitelů. Zatímco někteří z nich už rozjeli nonstop on-line výuku od 8:30 hodin do 11:00 hodin včetně přestávek, jiní se na to zatím, řekněme, stále chystají. Ale věřím, že i oni to jednou zvládnou. Ostatně je známo, že se všichni nejlépe učíme příkladem. I proto by lidé, kteří mají rozvíjet ostatní, nepochybně měli být schopní v první řadě stále zdokonalovat sami sebe. Navíc sledovat několik obrazovek naráz rozhodně nemusí jen oni, takoví zaměstnanci ostrahy supermarketů by mohli vyprávět…

Na rozdíl od mnohých kantorů děti veškeré nové technologie zvládají zcela intuitivně. U nich je potíž jiná, jak jim vštípit fakt, že všechny ty počítače, tablety či mobily jsou primárně k učení či práci a ne pro zábavu? Tady opět pomůže jediné, a sice vlastní příklad. Jenže kde ho dnes brát, když sami rodiče neúčelně šmudlají obrazovku telefonu každou jen trochu volnou chvilku?

Nezbývá tedy než doufat, že navzdory všemu se stále budou učit nejen naše děti, ale i jejich učitelé, a hlavně my sami.