V posledních dvou letech jsem zcela propadla cyklistice, přestože jsem do té doby nic jiného než jízdu autem snad ani neznala. S manželem podnikáme časté projížďky na kolech napříč celým Prostějovskem. A samozřejmě hodně často využíváme také cyklostezky podél biokoridoru Hloučela, po které se dostaneme až do Mostkovic.

Ahoj všichni, jsme za polovinou prázdnin a tak možná stojí za to se zamyslet, jak lze trávit tento volný čas přímo v Prostějově. Je otázkou, zda tedy člověk nějaké prázdniny má, protože se třeba stane, že se pustíte do rekonstrukce své nemovitosti a pak jste řemeslníkem každým coulem anebo alespoň jedincem kontrolujícím své řemeslníky. Ale samozřejmě není podstatné, co my občané města znalí, ale co takový turista, který do města zavítá. Má tady šanci něco zažít, má tady šanci přespat a dobře se najíst?

Letní zahrádky restaurací i doma jsou jedinečným místem pro vytvoření nezapomenutelných zážitků. Grilování se stává v těchto místech nejen chutným způsobem přípravy jídla, ale i zábavným společenským rituálem. Když teplé sluneční paprsky a osvěžující vánek spojuje síly, není lepšího místa než právě zahrádka, kde můžete strávit čas s přáteli a rodinou.

Minulý týden jsem jménem statutárního města Prostějova převzal od Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje velitelský automobil. Vůz jsem vzápětí předal do užívání jednotce Sboru dobrovolných hasičů z Žešova.

Chápu, že například restauratéři to mají v těchto časech velice složité a udrží se jen ti nejlepší. Také chápu, že mnozí z nich museli kvůli drahým energiím sáhnout k nepopulárním opatřením a zdražit nejen obědová meníčka, ale také jídla, která se podávají po celý den.

Cestou daleko lepší informovanosti pro své fanoušky se rozhodli vyrazit některé regionální celky. Hned po postupu do divize se z nových internetových stránek mohli těšit v Kostelci na Hané a nutno říct, že tohle dílo je opravdu zdařilé. Pro fanoušky zde nechybí aktuální info, ale také další servis a v neposlední řadě i rozhovory s vybranými hráči a hlavním koučem po každém ze zápasů. Vítané oživení, které může přinést ovoce.

Nosítko je bezva věc. Mám na mysli nosítko, které si pomocí pásů připnete ke svému tělu a vložíte do něj dítě. Je praktické, jeho upevnění rychlé a vždy ho máte hned po ruce. A taky – nikdy nevíte, kdy vám takové nosítko zachrání život!

Rozhodl jsem se tímto pochválit prostějovskou nemocnici, kde jsem byl hospitalizován. Opravdu jsem mile překvapen, na jak vysoké úrovni se stará o pacienty i o prostředí uvnitř, ale i o venkovní okolí nemocnice. Čistota a klidné prostředí jsou jak uvnitř, tak i mimo budovy vyšetřoven, nemocnice je nádherně osázená okrasnými keři a květinami.

Ufňukaná generace. I takto se hovoří o dětech, které nám pomalu, ale jistě dorůstají. Názory, proč tomu tak je, se různí. Mnozí hovoří o tom, že to dnešní děti mají kvůli covidu, válce a sociálním sítím těžké. Pravděpodobnější se však jeví varianta, že to mají až příliš snadné, neboť vyrůstají v době, kdy snad kromě pohybu mají všeho nadbytek. To zřejmě stojí za tím, že se z nich stávají sebestřední a přecitlivělí jedinci, kteří se hroutí při sebemenším neúspěchu…

Letní odpočinek, se kterým se pojili i kondiční soustředění už mají hokejisté SK 1913 za sebou. Do nového ročníku vstoupí minimálně s jednou horkou novinkou a bude zajímavé sledovat, zda se povede u mládeže udělat další krok směrem k vzhůru. Zatím se dá totiž říct, že rok, co rok jde úroveň po malých krůčkách správným směrem.

Roky strádání, kdy se počet mládežníků stále tenčil je pryč a nastartování přes nejmladší kategorie se začínají projevovat i u žáků a dorostu, kde celků nepatrně přibývá. Hodně tomu pomáhá i možnost sdružených klubů, kterou využívá stále větší počet celků. Na jednu stranu je smutné, že řada celků nedovede postavit kompletní sestavu sama, na druhou je fajn, že se dá využít tato možnost, a i pro různé vztahy mezi kluby to může znamenat důležitý posun. Nebýt těchto celků, tak bychom asi mluvili jen o hrstce vyvolených, převážně v soutěžích pod hlavičkou krajského fotbalového svazu.

Středa přinesla jen málo vídaný zápas, ve kterém dokázali hráči Prostějova proti soupeři nejnižší kvality překonat snad všechny rekordy domácího poháru. Šestadvacet branek, posílení sebevědomí a spíše slabší trénink než průprava k lize. Řada lidí tvrdila, že to je až dehonestace, ale co asi měli hráči dělat?

Kvůli nemoci jsem skoro na rok „vypadl“ z prostějovského dění a trochu ztratil přehled o tom, co se zde děje. O to víc jsem se po návratu do práce podivoval například nad tím, co probíhá za nesmyslné věci okolo Národního domu. Sám jsem byl ještě u toho, když vedení magistrátu přišlo na nekalé pikle s účetnictvím u bývalého ředitele Národního domu Jiřího Hlocha.

Nevídanou věc nabídlo úvodní kolo Mol Cupu ve středu podvečer, kdy v domácím areálu TJ Řepiště nastoupila proti Prostějovu místní rezerva doplněná dorosty místo hráčů „A“ týmu, kteří se rozhodli do zápasu nevstoupit vinou očividně dlouhodobých sporů ve vedení klubu. Kde je zakopaný pes a na čí straně je pravda a vina, by bylo na delší zkoumání. Jednu věc to však ukazuje názorně. Peníze jsou hezká věc, ale všeho s mírou.