Drtivou většinu školáků v září zaplavily chmurné myšlenky. Vyměnit ze dne na den bezbřehé prázdninové dovádění za vysedávání ve školních lavicích u nich hraničí s tragédií. V tomto se současná generace téměř nijak neliší od té před sto a více lety. Upřímně řečeno existuje jediný spolehlivý způsob, jak zajistit, aby se kromě prvňáčků do školy těšily i starší děti. Stačilo by je během prázdnin zavalit takovým množstvím povinností a práce, že by pro ně začátek školního roku a opětovné setkání s kamarády byly skutečným vysvobozením. Samozřejmě že k takto radikálnímu kroku žádný z rodičů nepřikročí, cíleně zkazit dětství svým potomkům chce opravdu jen málokdo.
Na letošní ročník okresního fotbalového poháru snad někdo musel uvalit kletbu. Ze tří zápasů a dvou hracích dnů se totiž stal až nekonečný příběh, který by asi jen těžko někdo předem vymyslel. Jen si to vezměme pěkně od začátku. Hracím dnem semifinále byl první víkend v srpnu, kdy se měly odehrát oba semifinálové zápasy, jenže je zastavil déšť. Jedno semifinále se stihlo v prvním termínu, druhé už ne. A finálová bitva se vlastně hrála dvakrát.
Stále častěji se hovoří o zrovnoprávnění mužů i žen ve sportu. Tyto debaty by ale měly být v první řadě podloženy výsledky a výkony, ty jsou ale už jen z hlediska fyzické struktury neporovnatelné. A u tohoto bodu by se mělo vše včas zastavit. Už tak začínají vzniklé potíže přerůstat rámec sportu, což mu může zase jen uškodit.
Každému rozumnému člověku je jasné, že bez přípravků obsahujících glyfosáty se při ničení plevele prostě neobejdeme. Podle mého názoru město zbytečně vyhodilo zhruba milion korun na dva stroje s horkou párou. Prý ekologické stroje... Jenže poté, co i Evropská komise seznala používání glyfosátů za neškodné lidskému i zvířecímu zdraví, se vedení prostějovského magistrátu stále odmítá pustit do ničení plevele pomocí Roundupu ve velkém měřítku.
Ten náš český fotbalový rybníček je neustále zemí neomezených možností. Změnu směrem k lepšímu bychom chtěli vidět všichni, ale těch problémů a doslova řečeno průserů je stále mraky. Tvrzení, že se něco skutečně mění, je tak naprosto neopodstatněné a jen těžko hledat východisko, jak z toho konečně vybřednout.
Zaujal mě článek tykající se tržnice. Já si nemyslím, že by stávající tržnice byla na nevyhovujícím a nepřístupném místě. Já bych ji ponechala na stejném místě, jen je samozřejmě potřeba tržnici přestavět a zmodernizovat. Stoly pamatují krále Ječmínka, chybí celkové zastřešení.
Minulý týden jsme v obřadní síni naší krásné radnice předali Ceny města Prostějova za rok 2022. Ocenili jsme vynikající pedagogy, sportovce, mistra designu, významného podnikatele, kolegu rozvíjejícího partnerství napříč hranicemi i velkou hereckou osobnost. Zvláštní vzpomínku jsme věnovali zesnulé kolegyni Ivaně Hemerkové, která letos v březnu podlehla těžké nemoci.
Ať se nám to líbí, nebo ne, podzim se blíží. A s ním se i období plískanic plus zimy, a tudíž také start topných zařízení v domech. Začne též topná sezóna. Ta má své ukotvení v zákoně a její začátek je stanoven na 1. září a konec 31. května následujícího roku. V každém městě ale začíná topná sezóna nezávisle na ostatních. Kdy a kde se v Česku začíná topit? Končí topná sezóna vždy poslední květnový den?
Mít vlastní rodinný dům je snem mnoha lidí. Bývá přirozeně smutné, pokud se sny nevyplní. Horší už často bývá pouze to, pokud se vyplní… Lze to vidět všude kolem nás na příkladech nádherných a rozlehlých rodinných sídel láskyplně budovaných několik let, aby po rozvodu nakonec skončila v nabídce realitních kanceláří.
Neustále kolem sebe slýchám od různých lidí, i přátel a kamarádů, že je práce nebaví. Že do zaměstnání chodí jen proto, aby uživili rodinu nebo sami sebe, aby měli na nájem a případně další složenky, nebo dokonce dluhy.
Na stadionu v Holici fotbal spíše plakal, protože než fotbalová krása se řešila řada soubojů a faulů na obou stranách.
Je třeba říct, že celkově se Prostějov podařilo za poslední období zvelebit a nevypadá vůbec zle. Ale najdu stále řadu míst, kterým by daleko větší zeleň jen a jen prospěla. S tím, že letní měsíce se blíží ke konci, si asi každý vybaví, o kterých prostorách hovořím. Je opravdu značný rozdíl, když se člověk vydá po místech, která lemuje jeden strom za druhým a cítí se i ve velkých vedrech příjemně.
S přicházejícím podzimem se blíží také akce, kterou podporuji od samého začátku a která už začíná mít hezkou tradici. Mám samozřejmě na mysli projekt 10 000 kroků. Je před námi takzvaná říjnová výzva, do níž je možné se už nyní registrovat. Zájemci najdou odkaz například na webu našeho města.
Neustále kolem sebe slýchám od různých lidí, i přátel a kamarádů, že je práce nebaví. Že do zaměstnání chodí jen proto, aby uživili rodinu nebo sami sebe, aby měli na nájem a případně další složenky, nebo dokonce dluhy. To máte tedy blbé, odpovídám jim. Na delší komentář se v tu chvíli nezmůžu, protože ptát se na podrobnosti a důvody takového postoje k zaměstnání, to by asi s dotyčným člověkem byl rozhovor na dlouhé hodiny.
Druhá liga v házené mužů ČR je v posledních letech čím dál víc na pomezí výkonnostní a amatérské soutěže. To myslím bez jakékoliv urážky jejích hráčských aktérů. Vždyť i oni sami nebo koučové zúčastněných týmů často používají výraz amatérský sport, aniž by tím mysleli cokoliv špatného.
