V minulé sezóně si prostějovské volejbalistky užily dlouhé působení v evropském Challenge Cupu. Vstupovaly hned do jeho kvalifikační fáze, postupně narazily na čtyři soupeře ze čtyř různých zemí, tři z nich vyřadily a teprve na čtvrtém si vylámaly zuby. Až ve čtvrtfinále.
Stále častěji se setkávám s případy, že někdo spadne do problémů, z nichž je velmi obtížné se vymanit. Závislost na alkoholu, drogách, automatech a jiných škodlivých návykových látkách či činnostech je narůstajícím problémem dnešní společnosti. Zdá se, že v posledních letech dokonce nabírá na síle, ačkoli je těžké identifikovat jednoznačné příčiny tohoto trendu. Je důležité se podívat na několik faktorů, které mohou přispívat k této závislosti, a na obtíže, jimž lidé čelí, když se snaží z této spirály vymanit.
Prostějovská knihovna si v minulých dnech připomněla dvě výročí. Toto zařízení funguje už 125 let. Sama budova bývalé střelnice, kam si obyvatelé Prostějova chodí půjčovat knihy, má 200 let. Česká republika drží několik světových unikátů a jedním z nich je množství knihoven.
Když byste se odrostlejších žáků či žákyň zeptali, proč vlastně na začátku září opět vyrazí za vzděláním, většina z nich by si od vás už nevzala ani cigaretu. Tak divní byste jim připadali. S troškou trpělivosti byste se nakonec od dětí dozvěděli, že se to přece musí a že jinak by jim rodiče zakázali hry na tabletu.
Volejbalistky VK Prostějov mají za sebou úvodní zápasové vystoupení v evropském Challenge Cupu žen 2023/2024. Podlehly na hřišti řeckého AC PAOK Thessaloniki 0:3 a hned na startu se tak ocitly blízko vyřazení z klubového poháru, v jehož minulém ročníku dokráčely až do čtvrtfinále. Co ukázal středeční duel v Soluni?
Před nějakým časem, je to dva nebo tři roky, jsem se na magistrátu města dotazoval, zda by bylo možné instalovat přehlednou tabuli před hlavním nádražím s odjezdy MHD v Prostějově, například takovou, jaká je na autobusovém nádraží.
Už za několik dní si připomeneme 17. listopad, který patří k našim nejdůležitějším státním svátkům. Právě toto datum bylo v naší historii už dvakrát důležitým mezníkem. A vždy u toho byli mladí lidé, především studenti vysokých škol, kteří se nechtěli smířit s nesvobodnými poměry ve své vlasti. Poprvé to byl jejich protest proti nacistické zvůli, podruhé hlasitý nesouhlas s totalitními poměry na konci osmdesátých let.
Už čtyřiatřicet let žijeme v demokracii. Tato věta bude znít pro dnešní mládež jako samozřejmost, pro nás starší to ovšem tak samozřejmé není. Když se dnes o tomto tématu bavím s lidmi generace třicetiletých a mladších, kolikrát mě berou všichni čerti.
Tady kdyby někdo přišel, že chce vrátit vstupné, tak se nebude čemu divit. Marně se i pár hodin po zápase snažím hledat pozitiva, protože těch opravdu nebylo.
Už je to více jak 10 let, co jsme univerzitnímu profesorovi, velkému znalci divadla a vzácnému člověku Janu Roubalovi položili otázku, jak vzpomíná na listopadové události roku 1989 a co podle něj jejich odkaz znamená pro dnešek. Přestože známý disident už před osmi lety zemřel, jeho odpověď je dnes platnější než kdykoliv předtím.
Motivace, proč se postavit na start Sokolského běhu republiky bývají různé: někdo touží vyhrát, či alespoň porazit co nejvíce soupeřů, další by si přál vylepšit svůj čas z loňska, najdou se tací, kteří slaví Den vzniku našeho státu pohybem, ale i tací, kteří si chtějí dokázat, že ještě nejsou úplně shnilí a zvládnou běžet dál než z kanclu na záchod.
Tady kdyby někdo přišel, že chce vrátit vstupné, tak se nebude čemu divit. Marně se i pár hodin po zápase snažím hledat pozitiva, protože těch opravdu nebylo. První poločas nebyl hoden možná ani divize, bohužel.
Z určitých důvodů, které na tomto místě nebudu nijak rozebírat, se ve Večerníku již tři čtvrtě roku nedočtete nic o hokejistech LHK Jestřábi Prostějov. Čas od času tuto informační absenci alespoň krátce vynahrazuji stručným nahlédnutím do dění v táboře ptačích dravců. Což je i tento aktuální případ.
Jsem velice spokojena s úrovní letošních Hanáckých slavností v Prostějově, přestože pár negativních věcí by se opět našlo. Ale celkově musím říci, že letošní program byl vybrán s citem pro věc a na své si přišly určitě všechny generace návštěvníků.
Migrace, zejména ta nelegální, je asi největší politické téma posledních let, kterou aktuálně oživil především válečný konflikt na Ukrajině. Drtivá většina z nás se na nově příchozí dívá s krajní nedůvěrou. To se samozřejmě netýká pouze migrantů z válkou zasažené Sýrie či Ukrajiny, ale také z dalších zemí, jejichž občané do Evropy už nějaký čas přichází za lepším životem.
