Jednou z výrazných tváří prostějovského eskáčka, kterou potkáte, ať se vydáte na jakýkoliv zápas klubu, je Matěj Vybíhal (na snímku). Fotbalový nadšenec a muž mnoha funkcí šéfuje mládežnickým výběrům 1.SK, společně se svým kolegou vede „devatenáctku“ a k tomu je při ruce jako asistent trenéra „A“-týmu mužů, kde během posledních dvou let zažil již tři šéfy lavičky. Před začátkem probíhající sezóny 2021/2022 si navíc vzal na starost také ženy mající za sebou premiérový půlrok. Zajímalo nás, jak je na tom v současné době mládež v největším celku regionu, jak hodnotí své působení u žen, ale i co pro něj znamenají zkušenosti u „áčka“.

* Kromě žen a mládeže pracujete denně také s A týmem Prostějova, kde jste jako asistent a v současné chvíli fungujete už ve třetím realizačním týmu. Jaká je to pro vás škola a berete i třeba osobně jako výhodu, že vidíte práci z jiných úhlů pohledu?

„Já jsem hlavně rád, že mám vůbec možnost se od těchto trenérů učit. Ať už to byl kouč Šustr, Jarošík, nebo nyní duo Šmejkal - Šmarda. Každý je úplně jiný, čemuž jsem ani sám nevěřil, že je možné. Teď tu mám třetího hlavního kouče a vážně každý z nich pracuje na rozdílných věcech. Snažím se tak od každého vzít to nejlepší. A pevně věřím, že je to u práce s mládeží i žen snad vidět. Na druhou stranu není úplně jednoduché si celkově zvykat na třetího trenéra během půl roku, ale určitě to má především pozitiva.“

* Jak se vůbec událo, že jste na začátku roku 2020 doplnil realizační tým v Prostějově?

„V Prostějově už jsem v tu dobu trénoval jedenáctý rok. Začínal jsem u přípravek, pak u žáků a před Vánoci 2019 ke mně přišli lidé z vedení a dali mi možnost, abych se stal druhým asistentem v Prostějově. Vím, že trenér Šustr chtěl někoho z prostředí Prostějova. Pravděpodobně necílil přímo na mě, ale fungovalo to a zůstal jsem v realizáku i po dvou výměnách hlavních koučů.“

* Sám předseda klubu se nechal dříve slyšet, že by jednou rád vychoval trenéra pro klub, čímž narážel i na vás. Jak to vy osobně berete a není to i trochu velká zátěž?

„Takto to určitě neberu. Já jsem opravdu rád už jen za to, že jsem tady šanci dostal. Nikdy jsem upřímně ani nepočítal s tím, že bych mohl nakouknout do toho, jak se pracuje v profi týmu. Můžu říct, že všichni tři trenéři, od kterých jsem se zatím mohl učit, jasně ukazují, že jsou opravdoví profíci. Nevnímám to však jako tlak na svou osobu, spíše jako vynikající školu. A pokud by to třeba jednou vyšlo, že bych mohl postupně růst i do pozice hlavního trenéra, tak budu samozřejmě rád. Cesta je to ale dlouhá, nijak se tím nestresuji. Soustředím se na to, co je teď.“

 

* Nyní pracujete na dokončení A licence. Můžete prozradit, jak takový kurz vypadá a co vše je zapotřebí splnit?

„Paradoxně nejtěžší je se na ten kurz dostat. Mně osobně se to třeba podařilo až na čtvrtý pokus. A nejdůležitější je u toho vydržet. U A licence je potřeba splnit veškeré zkoušky, absolvovat všechny kurzy, které jsou v rámci třídenních bloků. Místa se pravidelně mění. Během každého bloku se píše i test a celý tento proces je pak zakončen velkým testem. K tomu ještě dokládáme i naše vlastní tréninky. Natáčíme tak i zápasy a rozebíráme je. Konzultujeme to například i s reprezentačními trenéry a je to obrovský přínos. Není toho málo, ale každému trenérovi bych doporučil jakýkoliv možný kurz, na který může zajít, protože to člověka jedině posune.“

* Říkal jste, že se bloky pravidelně mění, kde jste byl naposled?

„Na Slovácku, kde jsme měli možnost se i podívat na dva tréninky A mužstva a také si promluvit s trenérem Svědíkem, což mě také hodně obohatilo. Kouč byl opravdu otevřený a odpovídal na všechno. Hodně mi připomíná Pavla Šustra, který chtěl také preciznost a nasazení v každém cvičení. A myslím si, že ukazuje, že tato cesta je správná. Slovácko je už nějaký čas pod jeho vedením nahoře a není to náhodou.“

* Mužstvo Prostějova jste zažil loni i letos. Mohl byste porovnat oba tyto celky, protože přeci jen tam došlo k větší obměně.

„Loňský tým byl neskutečně silný v partě, jak všichni táhli za jeden provaz. Teď bylo znát, že si to ze začátku ještě sedalo. Bylo tam hodně změn, navíc i na trenérském postu, takže tím to bylo ovlivněno. Ale postupně si to sedlo a během podzimu to šlo nahoru i výsledkově. V pracovitosti, nasazení i koncentraci tam opravdu rozdíl není, je vidět, že každý z těch hráčů je opravdový profík.“

* S celkovými podzimními výkony i výsledky jste spokojen?

„Vzhledem k tomu, že do soutěže spadly hned tři celky z nejvyšší soutěže, a ještě přibyla i rezerva Sparty, což je také velmi silný klub, tak šla kvalita celé soutěže hodně nahoru. Na spokojenost byste se musel zeptat spíše vedení. My jsme si samozřejmě vědomi, že některá utkání jsme mohli zvládnout lépe. Někde jsme však zase pro změnu dokázali získat body i přes trochu slabší výkon. Je to hodně vyrovnané a je dobře, že se držíme na dostřel s těmi nejlepšími.“

* Když se přesuneme k mládeži, kterou máte na starost. Jaké byly poslední dva roky?

„Opravdu náročné pro všechny v klubu. Já bych chtěl v první řadě poděkovat všem trenérům za to, jak se tomu věnují, především pak za období, kdy se nemohlo téměř nic. Snažili se pro kluky připravovat různé individuální plány a tréninky. Díky tomu se nám podařilo udržet většinu stavů a ‚úmrtnost‘ nebyla taková, jaké panovaly obavy. Naopak tím, že se tomu takto věnovali, tak někde nám stavy ještě vzrostly, do on-line tréninků se zapojili i další hráči z okolí. Za to si zaslouží všichni obrovské uznání.“

* Mohl byste lehce nastínit, jak to konkrétně u mládeže Prostějova vypadá?

„Z globálního hlediska je to složitější. Do žákovských kategorií dokážeme hráče udržet, protože hrajeme stejné soutěže jako ta nejlepší mužstva u nás. Když ale přecházíme do dorostu, tak už nemáme ty top soutěže, a i sami hráči chtějí po přechodu hrát a porovnávat se s těmi nejlepšími. Proto nám třeba někteří odejdou. Na druhou stranu je to zase příležitost pro ty, kteří byli na hraně sestavy. Je to takový paradox, když se nám podaří velmi silný ročník, jako byl třeba 2003, což jsou nyní naše devatenáctky, tak se během žákovských kategorií držel na špici a pravidelně jsme bodovali i se Sigmou, Baníkem nebo Zbrojovkou. Jenže po přechodu do dorostu se postupně kluci rozutekli. Hned šest jich nyní působí v ligových klubech, k tomu ještě dvě holky, které hrají nejvyšší soutěž na Slovácku. Jsme samozřejmě rádi, že to dotáhli až takto daleko, ale na druhou stranu nám tu pak trošku schází do počtu. Ale určitě nikdy nebudeme nikomu bránit v jeho dalším rozvoji. Z tohoto pohledu je to trochu boj na dvou frontách.“

* Z celkového pohledu jste se stavem mládeže spokojený, či vám něco schází?

„Spokojenost určitě panuje, protože je tady viditelný progres. Samozřejmě by to někde mohlo být i lepší. U nejmladších žáků cítíme, že jsou nemalé rezervy. U těch starších ročníků v žácích evidujeme dobrý stav. U dorostu je to závislé na soutěži, ale nemáme nikde ročník, kde by nám to hořelo ať už výsledkově, nebo počtem, či kvalitou, takže za to jsme samozřejmě rádi.“

* Často se také hovoří o tom, že je výběr hráčů stále užší, což dokládá i pohled na krajské a okresní soutěže mládeže, kde to poslední roky stále klesalo. Vnímáte také, že už není z čeho vybírat jako dříve?

„Určitý úpdaek proběhl, o tom není potřeba diskutovat. Ale nemyslím si, že by to znamenalo pro nás až takový problém, jak by se mohlo zdát. Přes naše nábory do přípravek nám chodí dětí dostatek a snažíme se především z nich vychovat hráče, kteří u nás projdou celou mládeží. Posléze se snažíme posílit v žákovských kategoriích díky hráčům hrajícím v místních klubech. Snažíme se to řešit s klubem, odkud si hráče vezmeme na zkoušku, posléze se domlouváme, zda na danou soutěž a kvalitu dosahuje, nebo se ještě potřebuje takzvaně vyhrát.“

* Nesetkáváte se třeba i s tím, aby hráč vůbec mohl dorazit?

„V tom je to složité především pro mateřské kluby, protože víme, že dětí není jako dříve a že každé oslabení může znamenat i problémy s počtem hráčů. Nucené pauzy tomu také nepřispívají. Je tak o něco těžší najít hráče pro klub, ale zároveň se i dohodnout s daným klubem. Nikdy ale nechceme, aby to znamenalo pro klub existenční starosti, protože bez těch okresních a krajských mužstev nebudeme ani my.“

* Platí něco podobného i ohledně trenérů, kterých je také nedostatek?

„Je to úplně stejný případ jako u těch dětí. Na jednu stranu to vypadá lákavě, kdy se mohou i trenéři měřit s těmi nejlepšími kluby. Na druhou stranu je to ale časově daleko náročnější. Větší vzdálenosti, časté tréninky a moře času. Vždy se tak snažíme i v případě trenérů řešit vše s kluby. Jestli to má kdo za něj převzít a aby tam nevznikla díra, kterou nikdo nezaplní. Takže i shánění trenérů není zcela jednoduché.“

* Spolupracujete s regionálními kluby, nejvíce je to vidět v Olšanech a Čechovicích. Jak jste spokojen s touto formou spolupráce?

„Zde panuje maximální spokojenost. U těchto klubů nám spolupráce splňuje přesně to, co potřebujeme. Pokud někteří z našich hráčů nemají patřičnou výkonnost či dostatečné uplatnění u nás, tak se mohou rozehrát v těchto klubech. Pro celky to znamená, že neřeší počty, nám zase ti kluci rostou díky příležitostem, které dostanou. Nikde navíc není psáno, že se musí nutně vracet k nám. Pokud se jim tam zalíbí, tak jim rádi vyhovíme. Myslím si, že z toho tak profitují obě strany. Těch klubů navíc i přibývá, což je jen dobře.“

* Velmi hlasitě se také hovoří o tom, že se hráči po skončení v mládeži z fotbalové mapy vytratí místo například návratu do svých původních mateřských klubů. Jaký je váš názor?

„Je to rozhodně problém, který vnímáme. Ono je to složité. Kluci, kteří skončí v prostějovské devatenáctce, mají určité představy, kde by chtěli dále působit. Snažíme se s nimi hodně mluvit o tom, že cesta vede i přes nižší soutěže, kde se mohou vyhrát a postupně jít třeba zpátky. Pokud má hráč kvalitu, vždycky se může dostat postupně nahoru i z okresního přeboru. Ale vše je samozřejmě závislé na daném hráči. Když nám řekne, že si chce vyzkoušet nějaké angažmá ve třetí lize nebo divizi, a my víme, že kvalitu má, tak mu vyhovíme. Kolikrát se ale stane, že na zkoušce neuspěje. Pak se stává, že se místo toho nechce vydat cestou nižší soutěže, kde by se rozehrál.“

* Je problém spíše u hráčů, nebo hrají roli rodiče?

„V drtivé většině se jedná spíše o hráče. Přitom si myslím, že mohou sami vidět, že to jde i uvedenou cestou z nižších soutěží. Měli jsme taky hráče, kteří měli nabídky z divize i třetí ligy na zkoušku a nevyšlo jim to i třeba kvůli zranění, tak se neváhali rozehrát v mateřských klubech. A postupnými kroky třeba i z I.B třídy šli zase nahoru, nyní válí právě v divizích nebo třetí lize.“

* Co s tím?

„Na to je složité odpovědět. Určitě je potřeba nadále zlepšovat komunikaci s hráči. Ale musí se také myslet na to, že hráč je zvyklý trénovat čtyřikrát v týdnu, když ale přijde do některé z nižších soutěží, kde se téměř netrénuje, tak může ztratit jakoukoliv motivaci. Chyby se tam dějí na všech stranách a jedině poctivou prací a pravidelnou komunikací se to může postupně zlepšovat.“

* Jak ovlivnila podzimní část pandemie koronaviru?

„Je to samozřejmě hodně nabourané. Sezónu jsme měli končit někdy na začátku listopadu a u většiny kategorií se protáhla téměř až do prosince vinou různých odkladů. Pak se, když to sečteme, jedna sezóna vlastně ani neodehrála. Určitě je to znát, ale to není jen v mládeži, bude to vidět v průběhu času.“

* Jste optimistou, klapne jarní část do třetice?

„Já byl dvakrát optimistou, takže už raději nebudu říkat nic. (úsměv) Nyní to ale vypadá, že podle nařízení jsou podmínky jasně dané, nic zatím nenasvědčuje, že by se jarní část měla ještě měnit. Pro nás to tak znamená zase řadu testování a papírování, očkován, neočkován, prodělaná nemoc, negativní test, bude se to týkat všech kategorií od U12 až po devatenáctku. Je tu pak otázka, zda to budou chtít takto podstupovat všechny týmy, děti i rodiče každý týden. Raději to nyní sám komentovat nebudu, protože jsem to zakřikl už dvakrát.“

* V létě loňského roku jste převzal i nově založené ženské družstvo? Jak na začátky vzpomínáte?

„My jsme začali trénovat někdy v polovině května, kdy to bylo umožněno. To nás bylo ještě celkem málo a postupně jsme ten kádr doplňovali. Přišly za námi i holky z Nových Sadů, kde fotbal skončil, takže ty utvořily jádro mužstva, na které se to nabalovalo. K tomu nám přišla děvčata, která už třeba nehrála, jako je Viky Suchánková, Saša Teplá. Vrátily se k tomu, za což jsme rádi. Postupně jsme na trénincích drilovali, a když to řeknu s neúctou k soutěži, kterou hrajeme bohužel jen ve třech, tak na ni opravdu stačí, když se budeme scházet a poctivě trénovat.“

* Jak tedy hodnotíte první půlrok žen eskáčka?

„Toto období bych zhodnotil jako překvapení. My jsme vůbec nepočítali s tím, že bychom mohli být na prvním místě. Je ale pravdou, že tabulka je hodně zkreslená tím, že tam jsou právě pouze tři týmy. Ale od začátku je přístup holek výborný. Nedá se jim upřít snaha a poctivě trénují, takže pro mě je to opravdu až překvapení, jak se holky chytly. Když k tomu přičteme i pohárové tažení, kdy jsme se měli možnost potkat s nejvyšší soutěží a náš výkon byl velmi dobrý, tak z toho mám opravdu radost.“

* V čem naopak vidíte největší rezervy, kde bude ještě potřeba hodně zapracovat?

„Na holkách je vidět jednoznačná snaha, ale trošku pokulháváme v taktice a systémových věcech. To se snažíme do holek postupně dostávat a na tomhle musíme pracovat. Možná je to také tím, že mám na ně celkem vysoké nároky.“ (úsměv)

 

MATĚJ VYBÍHAL

 

* narodil se 19. května 1990 v Prostějově

* žije v Prostějově, je svobodný

* vystudoval bakalářský obor sociální pedagogika na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci

* v Prostějově působil jako aktivní hráč do žákovských kategorií

* následně hrál v Kralicích na Hané, Klenovicích na Hané a Lipové, kde působí dodnes

* v roce 2009 začal působit jako trenér mládeže eskáčka, nyní je hlavním trenérem dorostenecké kategorie U19 a šéftrenérem mládeže prostějovského 1.SK

* od roku 2019 je v pozici asistenta hlavního trenéra u druholigového týmu mužů Prostějova

* od sezóny 2021/2022 je také hlavním koučem nově vytvořeného družstva žen eskáčka

* pracuje i jako trenér na sportovních třídách Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově

dodnes

zajímavost: ve volném čase se věnuje hře na lesní roh, ze které i maturoval