Ty dva prostě musíte vidět a slyšet! Pokud je nezastihnete hrát na nějakém plese, můžete si oba pozvat na svatbu nebo narozeninovou party. Hudební duo Dva dobrodruzi tvoří první náměstek prostějovského primátora Jiří Pospíšil s Josefem Smutným. Zatímco prvně jmenovaný je ryzím muzikantem a zpěvákem amatérem, jeho kolega je vystudovaný hudebník a dlouhá desetiletí učitelem na základní umělecké škole. Oba jako Dva dobrodruzi vystupují nejčastěji právě na svatbách, narozeninách a jiných soukromých akcích, tu a tam přijmou pozvání k vystoupení na plesech. Vždycky vás ale potěší muzikou a písničkami z šedesátých až devadesátých let minulého století.

 

* Pánové, když jste se dali před lety dohromady, jak jste vůbec přišli na název kapely Dva dobrodruzi?

Josef Smutný: „Přistěhoval jsem se v roce 1993 na Prostějovsko z Lysé nad Labem a tam jsem měl už skupinu se stejným názvem. Když jsem se potom seznámil s Jirkou Pospíšilem, dali jsme to tady dohromady, já mu navrhl tento název. Takže od roku 1995 vystupujeme jako Dva dobrodruzi.“

Jiří Pospíšil: „Já jsem s tím souhlasil, protože my dva když hrajeme a zpíváme, tak je to dobrodružství!“

* Zatímco Jiří Pospíšil je hudebník amatér, vy jste profesionál. Je to tak?

JS: „Ano, vystudoval jsem pražskou s ještě předtím vojenskou hudební konzervatoř. Nejdřív to byla hra na klavír a harfu, v Praze jsem pak přidal studium hry na akordeon. Pak jsem nastoupil do zaměstnání jako učitel v tehdejší Lidové škole umění v Roudnici nad Labem. Hrál jsem v různých kapelách, dokonce i v jedné, která měla patnáct členů. Také jsem byl členem orchestru a hrál na kolonádě v Poděbradech. Vystupoval jsem i v pražském hotelu Panorama. A díky muzice jsem se často dostával i do zahraničí. No a dlouhá léta jsem rovněž hrál ve folklórní kapele Markovanka.“

JP:„Já jsem opravdu ryzí amatér, ale hrál jsem už od šestnácti let v jedné kapele na bicí. Ty jsem se ostatně dva roky učil v LŠU, takže jsem původně bubeník. Začínal jsem v roce 1982 s kapelou v Čehovicích, pak jsem po roce přešel do kostelecké kapely Impuls. V roce 1985 jsem jako dvacetiletý nastoupil do skupiny, kde jsem rapidně snížil věkový průměr na pětašedesát let. No a z rockera se ze mě najednou stal muzikant hrající lidovky, swing a rokenrol. Po vojně jsme pak dali s kamarády kapelu Petra, kterou si možná lidé budou pamatovat. Po menší přestávce v muzice jsem se pak seznámil s Pepou Smutným a od té doby, tedy už sedmadvacet let, hrajeme jako Dva dobrodruzi.“

* Vaše vzájemné setkání tedy bylo náhodné?

JP: „Víceméně ano. Ještě s kamarády z kapely Petra jsme dali dohromady nové uskupení a jeden z nich nám říkal, že ví o kvalitním muzikantovi profesionálovi. Přivedl tedy na jednu zkoušku tady Pepu a od té doby se známe. Nejdříve jsme vystupovali ve čtyřech a od roku 1995 už jen my dva spolu.“

JS: „Pro mě toto setkání bylo tenkrát velice přínosné, protože jsem po dlouhých letech začal hrát jiný styl. Já hraji na klávesy a harmoniku, Jirka zase krásně zpívá a hraje na kytaru. A naše vystoupení také uvádí.

* Jak se dá vůbec nazvat hudební styl, kterým se jako Dva dobrodruzi na svých vystoupeních prezentujete? 

JP: „Já bych řekl, že hrajeme takovou všehochuť. Snad úplně všechno, rokenroly, lidovky, swingovky, ploužáky. Řekl bych, že naše vystoupení jsou určena pro střední a starší generaci.“

JS: „Hrajeme hlavně písničky z let šedesátých až devadesátých z minulého století. Tedy takové, na kterých jsme já i Jirka vyrůstali. Na Kabáty si asi netroufneme, vždyť hrajeme ve dvou. (směje se) Ale chtěl bych říct, že zatímco spousta hudebních dvojic má doprovodnou muziku víceméně naprogramovanou, tak my hrajeme všechno naživo. Neexistuje žádný počítač, všechno si děláme sami. Ostatně já naprogramovanou hudbu vůbec neberu, připadá mi to, jako bychom si dělali z lidí legraci nebo je podváděli.“

* Odkud se rekrutují vaši diváci, nebo před jakým publikem nejčastěji hrajete?

JP: „Většinou hrajeme na soukromých akcích, tedy na oslavách narozenin či na svatbách, kde je vždycky vynikající uvolněná a domácká atmosféra. Občas se nám poštěstí vystupovat na plesech.“

JS: „Je důležité ale říct, že se nikomu přímo nenabízíme, nemáme žádnou reklamu nebo něco podobného. Hrajeme spolu od roku 1995 pro úzký okruh lidí, na svatbách nebo narozeninových party a podobně. A lidi si o nás řeknou. Roznesou informace o nás sami nebo nás přímo doporučí svým známým. Pak nám chodí nabídky a pozvání na různé akce. Víte, já i Jirka máme své zaměstnání, on je na radnici a já ještě i přes svůj pokročilejší věk stále učím na Základní umělecké škole. Navíc ještě hraji v dechových orchestrech. Takže se skupinou Dva dobrodruzi nehrajeme zas tak často, ale mně to naprosto vyhovuje. Mně to tak stačí.“

* Jaké jsou vaše neoblíbenější písničky, které na vašich vystoupeních nikdy nemohou chybět?

JP: „Nikdy nesmí chybět Nádherná láska od Pavla Nováka a tuto skladbu nejraději hrajeme při svatbách, když tančí novomanželé nebo na narozeninách v případě tanečku oslavence s partnerkou.“

JS: „Další naší ‚srdcovkou‘ je píseň Leška Semelky nazvaná Šaty z šátků. A Jirka ji zpívá opravdu nádherně.“

* Máme za sebou dva roky covidové pandemie, která kulturním akcím vůbec nepřála. Jak tato doba „temna“ poznamenala vaši činnost?

JP: „Dá se říct, že jsme si dali úplnou dvouletou pauzu, jen na začátku roku 2020 jsme stihli odehrát ještě hasičský ples v Čechovicích. A pokud si dobře vzpomínám, tak už jen vloni v červnu při částečném rozvolnění protiepidemických opatření jsme vystupovali na oslavě osmdesátin. Jinak nic, pauza!“

JS: „Během té covidové přestávky jsme sice dostávali nejrůznější nabídky k vystoupení, ale vzhledem k vládním nařízením by z toho byl tak akorát malér. Takže jsme je s Jirkou po velkém zvážení museli odmítat.“ 

* Takže po delší odmlce jste teď natěšení a vrháte se na koncertování?

JP: „Tak nedávno jsme začali opět hasičským bálem v Čechovicích a máme už teď i další nabídky. Věřím, že v průběhu tohoto roku se to zase rozjede a my si zahrajeme a zazpíváme do sytosti. Moc se na to těšíme.“

JS: „Během těch dvou let jsme si fakt odpočinuli a také já věřím, že letos už nám nebude nic bránit v tom, abychom si opět zahráli před publikem. A třeba se nám poštěstí i to, že někde budeme vystupovat na Silvestra, jako tomu bylo v začátcích naší kapely. To jsme se spolu sebrali třeba na Karlovu studánku na pět dní. Jirka si zalyžoval a pak jsme na horské chatě při silvestrovské oslavě zpívali lidem. To byla paráda. Snad to obnovíme.“

* Vaše vystupování určitě není na výdělek, takže co vám hudba vlastně přináší?

JP: „Na výdělek to určitě není. (úsměv) Pro mě to znamená relax a nádherný odpočinek. A jelikož muzicíruji už od svých šestnácti let, tak je to i taková moje součást života. A to i přesto, že naše vystoupení s Pepou jsou mnohdy i fyzicky náročná. Například před pár lety jsme při jedné akci v Národním domě začali hrát ve tři odpoledne a skončili ve tři ráno!“ (směje se)

JS: „Mám to tak stejně. Navíc mě vždycky těší, že lidem můžeme rozdávat radost. To je to nejdůležitější.“

* Proč vlastně hrajete jen ve dvou? Z jakého důvodu nepřizvete do kapely další členy, například i ženu – zpěvačku?

JP: „Je všeobecně známo, že když přijde ženská do kapely, vždycky zavládne nepořádek! Ale aby ženy nebyly proti mně nějak zle naladěny, tak raději řeknu, že to s nimi skřípe...“ (pousměje se)

JS: „Hrál jsem v životě už v mnohých kapelách, ale můžu vám říct, že vždycky když přišla nějaká zpěvačka, tak to uvnitř skupiny bylo takové na vážkách. A dnes jsme už na sebe s Jirkou sami ve dvou tak zvyklí, že už bychom si nedovedli představit hrát v jiném složení.“

* Nelákala vás někdy vlastní tvorba?

JP: „Vlastní písničky nemáme, pár jsem jich složil kdysi, když jsem hrál se skupinou Impuls. Na vlastní tvorbu není prostě čas a dnes myslím už ani múza!“ 

JS: „Já jsem měl vlastní skladby, ovšem to bylo dávno. Ještě v časech, kdy jsem působil v Dobrodruzích v Lysé nad Labem. Teď už opravdu netvořím nic.“

* Jaký je váš názor na současnou českou muziku?

JP: „Těžko říct, je to případ od případu. Ale jsou samozřejmě u nás zpěváci a skupiny, které se mi líbí. Například před třemi lety jsem byl v Olomouci na koncertě kapely Lucie, a to byl fenomenální zážitek. Obrovsky si vážím Karla Gotta a obdivuji také tvorbu jeho dvorního skladatele Karla Svobody. Jinak jsou dnes u nás hvězdičky, které sice zazáří, ale rychle zapadnou.“

JS: „Já jsem měl a stále mám celý život rád Javory s Petrem a Hankou Ulrychovými. Hodně moc se mi líbí Olympic a obdivuji Petra Jandu, který má skoro osmdesát let a stále dokáže lítat po pódiu jako mladý rocker. No a třeba takový Katapult, tak to jsou u mě legendy českého bigbítu. Tyto kapely se s těmi dnešními až na malé výjimky nedají srovnat. Nemám rád současné rychlokvašky, které díky nějaké pěvecké soutěži rychle vyletí nahoru a za chvíli si na ně nikdo nevzpomene.“

* Říkali jste, že většinou hrajete pro užší okruh diváků nebo posluchačů. Ale kdy by si vás lidé mohli přijít v nejbližší dobé poslechnout? Jaké máte další plány?

JP: „Nabídky k vystupování sice máme, ale zatím nic konkrétního. Náš program se bude teprve ladit. Většinou někdo zavolá, zda bychom mu nezahráli k nějaké příležitosti. Druhou věcí je také náš čas, který hudbě musíme s Pepou přizpůsobit.“

JS: „Jirka to nemá s funkcí na radnici časově jednoduché, navíc si rád zasportuje. A co vám budu povídat, já už jsem taky o víkendu rád doma. Navíc hraji ještě s Markovankou a s dechovým orchestrem Základní umělecké školy. Takže jako Dva dobrodruzi nyní konkrétní plány nemáme jasně dané, uvidíme dle dalších nabídek. Ale určitě budeme letos vystupovat několikrát.“

 

JIŘÍ POSPÍŠIL

 

* narodil se 14. března 1966 v Prostějově

* je rozvedený, má dceru

* po ukončení studia na Gymnáziu Jiřího Wolkera začal studovat na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor Český jazyk – základy společenských věd. Studium na fakultě ukončil státní závěrečnou zkouškou v roce 1989

* v témže roce začal učit na Základní škole Klenovice na Hané

* v roce 1990 absolvoval základní vojenskou službu

* od roku 1993 učil na Reálném gymnáziu a základní škole města Prostějova, od roku 1999 byl statutárním zástupcem ředitele na SOU obchodním v Prostějově

* v roce 2002 uspěl v konkurzním řízení na místo ředitele Základní školy a mateřské školy Prostějov v Palackého ulici

* v letech 2004 až 2014 byl členem Občanské demokratické strany, od roku 2014 je předsedou politického hnutí Pévéčko

* od roku 2006 je členem rady města Prostějova, od roku 2010 byl místostarostou města Prostějova a od roku 2014 až doposud náměstkem primátora 

* k jeho zájmům patří četba, sport, hudba, přičemž od roku 1981 je aktivním muzikantem, hraje na bicí, kytaru a zpívá v kapele 

* jeho životním krédem je: „Jednej tak, aby se maxima tvého chování mohla stát všeobecným zákonem,“ což je výrok vynikajícího německého filozofa Immanuela Kanta a v podstatě je totožný s křesťanským – co nechceš, aby činili jiní tobě, nečiň ty jim.

zajímavost: muzicíruje od svých šestnácti let, začínal jako bubeník

 

JOSEF SMUTNÝ

 

* narodil se 5. října 1949 v Pardubicích

* je podruhé ženatý, z prvního manželství má dvě děti

* v roce 1993 se přestěhoval z Lysé nad Labem do Mostkovic, kde žije dodnes

* absolvoval Lidovou školu umění v Nymburku, v letech 1965 až 1969 vystudoval Vojenskou hudební konzervatoř

* od roku 1974 do roku 1980 studoval rovněž na Pražské hudební konzervatoři, obor hry na akordeon

* celkem čtyřiadvacet let působil v Lysé nad Labem jako učitel v tehdejší LŠU, poté třináct let jako ředitel ZUŠ

* od roku 1993 až dodnes působí jako učitel Základní umělecké školy Vladimíra Ambrose v Prostějově, kde vyučuje hru na klávesy a akordeon

* kromě muziky patří k jeho největším zálibám zahradničení

zajímavost: Nákupy na hlavně dojíždění za nimi do Prostějova považuje za trest…