Od útlého dětství jej ze všeho nejvíce zajímal fotbal. Začal s ním ve Slatinicích, kde trávil dětství, a postupně to dotáhl až do druhé nejvyšší soutěže za Prostějov. Hráčskou kariéru mu ale ještě před třicítkou ukončilo vážné zranění kolene, přesto uzrálo přesvědčení, že u nejpopulárnější hry na světě bude chtít zůstat. Vydal se tedy na trenérskou kariéru, kterou začal v mládeži olomoucké Sigmy, kde vedl prvoligový dorost. V roce 1994 dostudoval profilicenci a stal se asistentem trenéra u „A“-mužstva hanáckého velkoklubu. Po této zkušenosti následně jako hlavní kouč vedl dvakrát ve druhé nejvyšší soutěži Prostějov a řadu úspěchů slavil i jako asistent Petra Uličného. K postupům pomohl také 1.HFK Olomouc, který dovedl z divize až do druhé ligy, či třeba Novým Sadům. Jeho poslední štace byla v Kralicích na Hané, ale sestup z krajského přeboru neodvrátil ani zkušený lodivod, jakým je právě Karel Trnečka (na snímku). Nejen o posledním angažmá, ale i o jeho celé trenérské kariéře jsme si povídali v obsáhlém interview.

 * Kralice sestupují z krajského přeboru. Co o tom rozhodlo?

„Mrzí mě, že se spadlo, nikdy v kariéře jsem tuto situaci ještě nezažil! Udělali jsme prostě za jarní část málo bodů. Hodně mě štvou především zápasy s celky, kde se bodovat dalo. Zřejmě klíčová byla porážka na penalty v Litovli, kde na tom bylo mužstvo ještě hůř jak my, ale přesto jsme to nezvládli. Kdybychom tam vyhráli, tak jsme se zachránili a spadla by Litovel, protože ta už nebyla schopná udělat nějaké body. Dalším takovým zásadním utkáním byl duel v Bohuňovicích, který nám ve finále dal šestku, protože jsme se nesešli…“

* Jaké byly hlavní faktory letošního sestupu?

„Byly především dva. Jedním z nich byl úzký kádr, kdy jsme zkrátka neměli dostatek hráčů, kteří by v případě nutnosti mohli naskočit. A druhý představovala katastrofální tréninková morálka, která ale souvisela i s prvním bodem. Jsem z těchto skutečností hodně zklamaný. Když jsme se před Vánoci domluvili na mém angažmá, tak mou jedinou, ale zásadní podmínkou bylo, že se bude poctivě a pravidelně trénovat. Měli jsme během svátků s kluky i posezení, kde byli všichni pro. Jenže situace pak byla zcela jiná. Úterní tréninky se nedají nazvat ani tréninkovými jednotkami. Už během zimy se to různě lepilo a na jaře už to nešlo vůbec. Ani v pátek nebyly počty ideální a nepamatuji si trénink, kde bych měl alespoň kompletní jedenáctku, která následně nastoupila k utkání o víkendu. To stejné se předtím událo i ve Slavoníně, kde to taky vyvrcholilo tak, že jsem prostě musel skončit, protože nebýt dorostenců, tak jsme na zápas ani neodjeli. Bohužel v Kralicích se to ani dorostem, který nemají, doplnit nedalo...“

* Jaké byly například důvody absencí?

„U některých se jednalo o zranění a těm klukům patří obdiv za to, že to byli ti opravdoví srdcaři, kteří i přes zdravotní problémy odehráli celé utkání a zvládli ho. Místo tréninků už ale přicházelo spíš léčení. A to byli právě kluci, kteří by i trénovali. Ať už to byl Popelka, Novotný nebo Cibulka. Někteří z hráčů jsou u armády, takže často byli někde mimo Prostějov, kolikrát nestihli ani zápas. Pak tam byly další případy, kteří se ani neozvali. Pravidelně tak chodili pouze čtyři hráči, a to byl Hlačík, Šup, Lexa, Jurtík a Dračka, který ale byl po operaci kolene a nemohl tak do plné zátěže ani na fotbal.“

* Byl zájem o posílení kádru o další hráče?

„Oslovili jsme zhruba patnáct hráčů, ať už já osobně, nebo třeba David Kobylík. Ale z těchto kluků se nám podařilo získat pouze Škrabala, který byl pro nás velmi důležitým hráčem, ale po šesti kolech mi oznámil, že jde na operaci s kyčlí a končí, což jsem do té chvíle nevěděl. V tu dobu skončil i Hloch, který nechodil, ozval se mi až poté, co jsem situaci s ním veřejně ventiloval. To pro nás byli dva velmi důležití a nadstandardní hráči.“

* Čím to, že hráči do Kralic nechtěli?

„Sám si to neumím vysvětlit, ale tento problém už očividně trvá nějakou dobu. V Kralicích je přitom velmi kvalitní hřiště i zázemí pro hráče. Navíc to je z Prostějova, co by kamenem dohodil, ale většina oslovených hráčů hned řekla, že do Kralic nejde... Pak ale vidíte, že skončí někde v Lipové a podobně. Jestli raději jezdí bůhví kolik kilometrů kvůli stejné, nebo dokonce nižší soutěži, tak za tím něco být musí. Ale to se nejspíš nedozvíme, proč to tak je. Opravdu mě to mrzí a jsem zklamaný. Za třicet let své trenérské kariéry jsem to nezažil. Samozřejmě se těmi faktory, co jsem zmínil, nechci vymlouvat, mám na to i já svůj podíl viny. Měl jsem sehnat více hráčů. Uvidíme, jak nyní Kralice dopadnou. Třeba to bude znamenat správný restart a impuls.“

* Vraťme se ještě na chvíli na začátek. Jak se vůbec upeklo vaše angažování do Kralic?

„První mi volal David Kobylík, jestli bych neměl zájem přijít pomoci Kralicím a pokusit se o záchranu. Vzal jsem si pár dnů na rozmyšlenou a po debatě s panem Novotným jsme se domluvili u kávy a bylo vymalováno. Mojí jedinou podmínkou bylo, aby byl právě dostatek hráčů a poctivě se trénovalo. To se ale bohužel nenaplnilo... Všechno je to jen o tom, kdy se mužstvo sejde. Jak nás bylo třináct či čtrnáct, tak jsme byli konkurenceschopní. V jedenácti to ale v takové soutěži nejde!“

* Nebylo tak lepší odejít ještě o něco dřív?

„Samozřejmě bylo. Ale vnitřně jsem si stále říkal, že když už jsem se do toho dal, tak jen tak neuteču. Bylo mi líto i kluků, protože jim to také nebylo lhostejné. Ale postupem času už jsem tam neviděl ani tu zpětnou vazbu od dalších hráčů, kteří zkrátka nechodili. A tréninkové jednotky nenahradíte.“

* Jak jste zmínil, v některých zápasech byl velký problém i se složením kádru na zápas. Jak to bylo náročné?

„Nejhorší bylo to, že pokud se nás slezlo více, tak jsme byli i konkurenceschopní, ale v jedenácti či dvanácti lidech to jde těžko. V zápasech, co nás bylo víc, se nám nepodařil hned ten první proti Velkým Losinám, kde jsme dostali zaslouženou lekci. Možná i ten přispěl po zimní pauze k ponuré náladě. V Ústí, v Lipové, ale i třeba ve Šternberku to bylo těsné. Gól navíc nám ale vždy scházel.“

* Je pravdou, že body přicházely pravidelně, když byly alespoň dva a více hráčů na střídání.

„A přesně o tom to je. Když máte třináct až čtrnáct hráčů, tak kvalita byla. Podařilo se nám porazit Medlov, Brodek u Přerova, bodovali jsme i v dalších zápasech, a kdyby se takto scházeli každý týden plus nějaký trénink, tak se tu teď nemusel řešit sestup. Pak ale byly zápasy, kde nás bylo osm a museli jsme to lepit, jak se jen dalo. Pomoct přišel alespoň někdo z béčka, které ale vůbec netrénuje, spoustě hráčů se nechtělo. V podstatě jsme tak byli rádi, že dáme dohromady deset hráčů, a to konkurenceschopní nejste.“

* Může sestup naopak přispět k tomu, že by se něco v Kralicích nakoplo?

„Těžko hodnotit. Myslím si, že jediná možná pomoc by byla ve spolupráci s Prostějovem, kde by mladí talentování hráči chodili hrát. Kdyby tam k těm srdcařům přibyli ještě tři čtyři tito mladíci zvyklí trénovat, hned by to bylo o něčem jiném. Bude ale otázkou, zda se taková spolupráce může vydařit. Hlavně aby neodešli stěžejní hráči. Jinak to bude opravdu složité, protože tady z těch soutěží okolo se bude těžko někdo shánět.“

* Dalo se vůbec mužstvo připravit až v den zápasu?

„Něco jsme si samozřejmě řekli, ale když nemáte nic natrénovaného, tak je to téměř k ničemu. Nemohli jsme tak natrénovat různé signály a další věci. Za těch pět měsíců, co jsem u mužstva působil, jsem neměl kluky ani jednou pohromadě! To pak nenatrénujete nic. Jak už jsem říkal, během dubna a května jsme třeba úterní tréninky už ani neměli. Dvakrát jsme to zkoušeli ve čtyřech lidech, ale co chcete na hřišti dělat. V pátek se to ještě trochu scházelo, ale pořád nás bylo jen kolem osmi lidí. David Kobylík tady po mém odchodu začne hovořit, jak mužstvo začalo dodržovat systém a podobně, což je podle mě nesmysl...“

* U této kauzy bych se rád zastavil. Co říkáte na slova vašeho nástupce?

„Zaprvé je to podle mého názoru absolutně nekolegiální. A u Davida Kobylíka, který kritizuje všechno okolo, tedy od Sigmy až po nižší soutěže mi to nepřijde úplně adekvátní. Nemyslím si, že by byl v takové pozici, aby k tomu mohl takto hovořit. Když jsem se byl podívat na zápas s Jeseníkem, kde už jsem mužstvo nevedl, tak jsem viděl v prvním poločase minimálně čtyři čisté gólové šance soupeře a pak v hodnocení řekne, jak hráli dobře, že tam byl faul na Cibulku a měli velkou šanci utkání zlomit. To jsme měli i za mého působení v každém zápase nějakou šanci. Jak to vypadalo v Rapotíně nevím, protože jsem duel neviděl. Ale kromě asi dvou zápasů tam byl celou dobu se mnou a chystal mi i rozcvičení před zápasem. Pak začne hned po mém odchodu tvrdit, jak se to zvedlo a takové řeči... Přitom prvně přicházel jako hráč, který mi pomůže, jako hráč ale vůbec nepomohl a byl vlastně asistentem.“

* Vy už jste to dříve nakousl. Čechovice a Konice se na rozdíl od Kralic dostaly nahoru, což se dlouho dvěma regionálním klubům nepovedlo. Je to ukázka, že by fotbal na Prostějovsku mohl jít zase směrem nahoru?

„Určitě. Já na Čechovice často chodím, protože to mám z domu kousek, ony měly na I.A třídu dlouhodobě velice kvalitní mužstvo. Nyní se jim povedlo tým vhodně doplnit a byly jednoznačně nejlepším celkem. Myslím si, že s tímto kádrem by měly hrát v první polovině krajského přeboru. A Konice, to je vesměs to stejné. Mají velmi dobře poskládaný kádr a chodí pravidelně trénovat. Věřím, že i ona bude čeřit vody a fanoušci se mají zase na co těšit. A dalším důležitým faktorem jsou výborní trenéři v obou klubech. Pevně věřím, že směrem nahoru půjde i Kostelec, který nyní pracuje opravdu výborně. Myslím si, že příštím rok by měl být považován za jednoho z favoritů na postup.“

* Fotbal dlouhé roky sledujete na všech úrovních. Jak se za poslední roky změnil právě v krajských a divizních soutěžích?

„Určitě to šlo dolů, to si nemá cenu něco nalhávat. Například u Nových Sadů je vidět, že tam se to drží velmi dobře hlavně díky hráčům, kteří působili zde v Prostějově a tvoří kostru týmu. Z celkového hlediska to ale není dobré. Jsou výjimky, jako je Šternberk, Ústí a podobně, kde ti kluci trénují třikrát v týdnu. Některé jsou tak kvalitní, ale některé hodně klesají. Řekl bych, že jsou i v soutěžích vidět skoky mezi kluby, jaké dříve nebyly.“

* Čím je to podle vás dané?

„Jedním z faktorů je rozhodně finanční ohodnocení, ale to není jediným důvodem. Je toho mnohem víc. Své do toho nyní začíná promítat i covid, protože ty problémy dvou nedohraných sezón se teprve začínají ukazovat. Někdo netrénoval vůbec a už se do toho ani nedostal. A pak je tu ještě jeden aspekt. Celkově jsme nějak za poslední roky všechno zrychlili a najednou už je daleko víc práce, méně času na zábavu, protože fotbal na této úrovni musí být stále především zábava.“

* Nyní ale přišel poměrně velký boom v přípravkách a na obcích fotbal zase trochu ožil. Stihnou ale tyto děti dorůst do doby, než někde budou muset s fotbalem skončit?

„Často a rád jezdím na kole a musím říct, že jsem mile překvapený, kolik dětí na hřištích pravidelně vídávám. Je vidět, že se o to v klubech snaží někdo starat, pro budoucnost je to moc důležité. Samozřejmě tam bude následně problém, že tito hráči vyjdou ještě za dlouho a soutěže, které většina hraje, nedosahují pak kvalit, aby z nich mohlo jít hrát více hráčů vyšší soutěže, ale i pro okresní celky a další to bude důležité. Nikde není napsáno, že se postupně mohou hráči vykopat klidně až do vyšších soutěží. Nejmileji mě překvapují benjamínci, kteří se solidně rozrostli. Sám budu chtít chodit s vnoučkem od nové sezóny a pomoci případně trenérům, když o to bude zájem.“

* Takže případné další trenérské působení je ve hře. Je možnost právě u mládeže?

„Chuť mám stále a fotbal mě bavil celý život, to nebudu zastírat. Teď si ale dám určitě na podzim pauzu a budu si chtít odpočinout. Mám naplánovanou dovolenou, kterou jsme kvůli situaci s covidem odkládali, a také mě čeká operace kyčle, po které bude následovat rehabilitace. Už jsme se ale bavili několikrát s Čechovicemi. Mám to kousek a jsem ochoten jim pomoci s mládeží. Dělají to tam velmi dobře a rád bych i já přispěl svým dílem. Začínal jsem u mládeže Sigmy, tak by nebylo špatné u té mládeže pomyslný kruh následně uzavřít. (úsměv) Tréninky a trénovat mě navíc stále baví a často vzpomínáme i s bývalými svěřenci, takže rád bych ještě pokračoval.“

* Vzpomenul jste začátky u mládeže Sigmy, jaké byly?

„V roce 1991 jsem tam vedl dorost v ligové soutěži, což bylo moje první angažmá. Měl jsem v kádru řadu hráčů, kteří následně hráli i první ligu. O rok níže pak působili další hráči, kteří si udělali skvělé jméno po celém světě. Ať už to byl Ujfaluši, či třeba Heinz. Je to asi dva roky, co mi Tomáš Ujfaluši psal, že nebýt mě, tak možná skončil s fotbalem, což mě opravdu potěšilo.“

* Byl jste tím, kdo mu dal šanci?

„Měl to hodně těžké. Přišel z Rýmařova, byl jedním z nejmenších hráčů a byl nalomený, zda v této cestě pokračovat. Vzal jsem si ho tak o rok výše a dokázal se prosadit. Kam až to pak dotáhl, je neuvěřitelné. Hrál nejlepší ligy na světě a ještě teď, když se potkáme, tak na to vzpomínáme.“

* Následně jste se přesunul i k A mužstvu Sigmy, jak na to vzpomínáte?

„V roce 1994 jsem zamířil jako asistent k trenérovi Radolskému, tam jsem se potkal s hráči jako Maroši, Kerbr a starou gardou Sigmy, která tam ještě zůstala od Karla Brücknera. Pak jsem také sedm let v nejvyšší soutěži působil s Petrem Uličným, a to jsme hráli i evropské poháry v různých zemích. Za zmínku stojí třeba Dortmund, Zaragoza, takže něco jsem si na té lavičce prožil. Moc rád na to vzpomínám. Jedna věc mě ale trochu trápí, se kterou už zřejmě nic nenadělám.“

* Která?

„Ač jsem zažil krásné roky jako asistent v nejvyšší soutěži, tak mě mrzí, že jsem nikdy nedostal šanci být hlavním koučem. Ve druhé lize jsem se toho dočkal, kdy jsem trénoval dvakrát tady v Prostějově a s 1.HFK Olomouc, kde se nám podařilo dostat z divize až do druhé ligy. V divizi jsme tam měli hvězdnou útočnou dvojici Sedláček - Drulák a soutěže jsme následně projeli obě opravdu s přehledem. Na to se krásně vzpomíná. Mám tam stále obrázek s Leošem Kalvodou jako nejúspěšnější trenér historie holického fotbalu. Bohužel vysněná nabídka z první ligy ale nikdy nedorazila.“

* Bylo k tomu v některém z klubů blízko?

„Že bychom někde konkrétně jednali neproběhlo. Je to samozřejmě těžké, když si vezmete, kolik trenérů na dvaatřicet míst ve dvou nejvyšších ligách čeká. Trenérů navíc nadále přibývá, každé dva roky jejich počet zase stoupne. Svým způsobem jsem už ale rád, že už to mám za sebou a beru to už více jako zábavu. I když musím uznat, že člověk se i v tom krajském přeboru rozčiluje stejně jako v lize.“ (úsměv)

* Emoce jsou tak zhruba na stejné úrovni, i když se jedná o zcela jinou soutěž?

„Určitě. Myslím si, že každý sportovně založený člověk cítí po vítězství příjemný pocit, po porážce je zase naštvaný, a to je vážně jedno, jestli jde o profi soutěž nebo fotbal na okresní úrovni. Rozdíl je tak pouze v tom, že na vyšších úrovních už to není jen o volném čase, ale taky určitém závazku, který musíte dodržovat.“

* Byl jste prvním trenérem prostějovského LeRku ve druhé lize. Jak nyní sledujete počínání Prostějova?

„Tehdy jsem tu byl za Bořka Křestu, kdy jsem mužstvo převzal od Milana Bokšu, který ho vedl ještě v Brně. Nyní se snažím chodit pravidelně, pokud mi to časově nekoliduje. Musím říct, že to zde dělají momentálně velmi dobře. Ať už je řeč o Františku Jurovi, či sportovním manažerovi Láďovi Dudíkovi, který je schopen hráče zajistit. Byl bych rád, kdyby se jim i nadále dařilo, vhodně nyní doplnili. Třeba se jednou dočkáme smělých plánů Františka Jury, že by se mohla hrát i nejvyšší soutěž. Pro sportovní město, jakým je Prostějov, by to byla další skvělá zpráva, ale i horní polovina tabulky druhé soutěže je velkým úspěchem. Je důležité, aby mohli diváci kam chodit na kvalitní fotbal, ale teď to budou mít zase o něco náročnější.“

* V čem konkrétně myslíte?

„Tím, že tu nově vznikla konkurence v podání rezervy Sigmy, která bude hrát druhou nejvyšší soutěž. Ono, co si budeme povídat, pro Prostějov by to byla ideální spolupráce. Ale jedná se nyní prý o Baníku a vazby kouče Šustra by mohly přilákat i někoho ze Zbrojovky. Všechno to bude ale hlavně o financích. A když jsme u jména Šustr, tak k tomu mám také jednu perličku. Když jsem vedl LeRK. Pamn Kresta mi volal, zda bych chtěl Šustra, já jsem říkal, že určitě chci, protože dopředu potřebujeme posílit. Jenže on mi místo útočníka dovedl Aleše Schustera…(smích). kterého jsme si nakonec nechali, do dneška ještě hrál a kariéru v Prostějově uzavřel. Navíc je škoda, že tu není nikde blíže třetí liga, protože ta tu hodně schází právě i pro eskáčko.“

* Vedl jste mimo jiné také krajský výběr, se kterým jste slavil velký úspěch.

„Ano, to bylo před pěti lety, kdy se nám podařilo přes Zlínský a Jihomoravský kraj dostat do celorepublikového finále a z něj jsme se dostali do kvalifikace o evropské finále. Skupinu jsme odehráli na Sigmě a měli jsme v ní Izrael, Slovensko a Německo. Podařilo se nám vyhrát, byl to opravdu neuvěřitelný zážitek. Na evropské finále jsme letěli do Istanbulu a zažili jsme nezapomenutelné dny, kde jsme měli servis jako reprezentace. Když se ještě teď potkáme, tak na to s hráči s radostí vzpomínáme, protože pro většinu z nich to byl největší úspěch kariéry. Z divize či krajského přeboru se díky fotbalu dostat do Istanbulu, kde strávíte deset dní v pětihvězdičkovém hotelu a zahrajete si zápasy s celky z celé Evropy, se opravdu nepoštěstí jen tak. Oblečení i dresy jako ´A´ mužstvo nároďáku. To byl opravdu úžasný zážitek, i když jsme všechno prohráli. Měli jsme těžkou skupinu s Irskem, Ruskem a Španělskem. Kluci si to užili, stejně tak i my, a to je hlavní.“    

* Nyní vás tak čeká především odpočinek a léčba kyčle. Přesto vás asi na fotbalech stejně lidé potkají, že?

„No to si piště. (smích) Na něj už opravdu nezanevřu a rád se ve volném čase jdu podívat. Chci se ale kromě odpočinku a naplánovaných dovolených, za které můžu poděkovat svým dětem, pořádně věnovat vnoučatům. Takže plánů je dost. Snad se všechny podaří splnit a těším se na nadcházející období.“

 

KAREL TRNEČKA

* narodil se 20. září 1951 v Olomouci

* pochází ze Slatinic, v současné době žije v Prostějově

* bývalý fotbalový hráč a trenér, v podzimní části vedl Kralice na Hané

* hráčskou dráhu začal ve Slatinicích, následně se přesunul do TJ OP Prostějov, kde si zahrál i druhou nejvyšší soutěž

* nastupoval také v Olomouci, Hradci Králové a následně za Železárny Prostějov

* kariéru mu ukončilo vážné zranění kolene a těsně nestihl příchod trenéra Brücknera, což jej dodnes mrzí

* s fotbalem končit nechtěl a dal se na trenérskou dráhu

*  jako hlavní kouč vedl ligový dorost Sigmy Olomouc, posléze se přesunul do role asistenta Dušana Radolského u „A“-týmu

* následně sedm let dělal v nejvyšší soutěži asistenta Petru Uličnému

* dvakrát byl hlavním trenérem tehdejšího LeRKu Prostějov, týmu hrajícího druhou ligu

* s mužstvem 1.HFK Olomouc se vyšvihl z divize do druhé ligy

* dva postupy slavil i v Nových Sadech, které vytáhl do divize

* krajský výběr Olomouckého kraje dovedl až do evropského finále v Istanbulu

* působil také ve Slavoníně a poslední štaci absolvoval v Kralicích, se kterými zažil první sestup

* s manželkou má syna a dceru, je také hrdým dědečkem

zajímavost: neustále se snaží udržovat v kondici a kromě sportování je pravidelným návštěvníkem sauny