Je to skutečný srdcař. Pláž u plumlovské přehrady má pronajatou už dlouhých 18 let, zvládl na ní období, kdy byla voda plná sinicí, a následně i několik roků, během nichž byla nádrž zcela vypuštěná. Pětačtyřicetiletý Radek Kocourek je s plumlovskou přehradou neodmyslitelně spjat. A pokud k přehradě vždy patřilo koupání – a bez koupání si nelze představit báječné léto – pak se respondent pro interview do tohoto speciálu přímo nabízel.

* Zeptáme se trochu uštěpačně, máte doma bazén?

„Bazén doma opravdu nemám, ale chápu, kam tím míříte. (úsměv) Na přehradě nebo ve volné přírodě se občas koupu, nemám s tím problém. Bohužel na to přes léto nemám moc času, nějaká čtrnáctidenní dovolená u mě nepřipadá v úvahu. O prázdninách jsem se posledních dvacet let na zahraniční dovolenou nedostal, pokud někam jedeme, tak je to až v září.“

* Přesto jste na přehradě častěji než kdokoliv jiný. Užijete si to tam aspoň trochu?

„Mám to nastavené tak, že když jsem na přehradě a musím něco zařizovat, tak mám myšlenky pouze na to, co je potřeba udělat. Dokážu si to užít teprve, když je po všem. Pokud si na přehradě chci odpočinout, musím si tam i s dětmi naplánovat nějaký volný víkend. Těch je však strašně málo. To pak buď jedeme na naši chatu, nebo třeba i pod stan.“

* Ovšem přímo na pláži asi lidé stanovat nemohou?

„Ano, to možné není, dokonce to mám ve smlouvě zakázané. Pokud tedy někdo přijede a chce si u vody postavit stan, tak ho musím odmítnout. Pláž nemůže fungovat jako kemp, nemá k tomu potřebné zázemí, například záchody se na noc zamykají. Kdo chce do kempu, nemá to ovšem od přehrady příliš daleko, funguje přímo nad hrází.“

* Kdy je to pro vás na přehradě nejkrásnější?

„Mám rád, když se na pláži poseče tráva a ona celá prokoukne. Nebo u přehrady miluju večery a rána, kdy je všude klid. Stává se, že po akci balíme delší dobu a protáhne se nám to až do svítání. Když se brzy ráno podíváte kolem sebe, jak se na trávě leskne rosa, tak to jsou nádherné, neopakovatelné chvíle, které si moc užívám. Ale bude to i tím, že to U Vrbiček mám prostě rád.“

* Jak se tento vztah k přehradě u vás budoval?

„Pocházím z Krumsína, což je po polní cestě od přehrady kousek, takže jsem s ní spjatý od dětství. Od takových patnácti let jsme na přehradu chodili sami přes Žralok a les, abychom se tam vykoupali, nebo v pubertě šli s holkama do letního kina či na diskotéku. Maturoval jsem v roce 1996, takže to bylo začátkem devadesátých let. Na přehradě to tehdy opravdu žilo.“

* Když jste si před 18 lety pronajímal pláž, tak jste si možná myslel, že dané podmínky budou stále stejné. Ale ty se hodně měnily…

„Na přehradě jsem začínal Na špici, ale ještě předtím jsem provozoval občerstvení v kempu Žralok. Pamatuji si přesně rok, kdy jsem na pláži začínal. Tehdy se kácely topoly, všechno bylo rozježděné těžkou technikou, nicméně brzo se to dalo zase do pořádku. Horší to bylo s vodou. Nejprve přišla doba, kdy se proti sinicím bojovalo paxem, který se sypal do přehrady. Pak před podzimními volbami politici slavnostně vyhlásili vypouštění. Slib byl vynechat následující sezónu a další jaro napouštět. Reálně z toho nakonec byly tuším čtyři roky. Po opětovném napuštění mi to pár víkendových dnů připomínalo staré časy. Jenže třeba loni to zase kvůli mrtvým rybám a nízkému stavu vody bylo dost špatné. Ještěže se tu konaly akce pořádané společností HIT TRADE a panem Zlámalem!“

* Co vás tedy u přehrady drží?

„Jak už jsem zmínil, mám to tam prostě za ty roky rád. Už tam budu osmnáct let a začínám tak šlapat na paty panu Lázničkovi, který z protější pláže už odešel a nechal si jen hospodu. Třeba ho jednou překonám…“ (směje se)